Psychoanalytik Erik Erikson se domníval, že hlavním úkolem adolescenta je vytvořit si vlastní pocit identity a najít odpověď na otázky: „Kdo jsem?“ a „Kam směřuji?“. Přestože Erikson označoval tento aktivní proces sebeurčení výrazem krize identity, byl přesvědčen, že se jedná o nedílnou součást zdravého psychosociálního vývoje.Stejně tak se většina vývojových psychologů domnívá, že adolescence by měla být obdobím „experimentování s rolemi“, v němž mladí lidé zkoumají různé chování, zájmy a ideologie. V pokusu o vytvoření celistvého konceptu sebepojetí adolescent může vyzkoušet, pozměnit nebo zavrhnout mnohé role i způsoby chování. Adolescent se snaží sloučit tyto hodnoty a úspěšné pokusy do logického obrazu.Hledání identity je pro adolescenta snazší, pokud rodiče, učitelé a vrstevníci zastávají víceméně shodné hodnoty. V tak složité společnosti, jako je naše, je však nalezení vlastní identity pro mnohé adolescenty velmi obtížné. Dospívající lidé stojí před takřka nekonečnou řadou možností, jak se chovat a co v životě dělat.
Dosažení vs. Konfuze identity
V ideálním případě by krize identity měla být vyřešena do 20–25 let věku, aby jedinec mohl přikročit k dalším životním úkolům. Jakmile je tento proces úspěšně dokončen, říkáme, že daný jedinec dosáhl identity – tedy že si osvojil genderovou identitu, profesní směřování a světový názor.
Dokud si člověk krizi identity nevyřeší, nemá soudržné sebepojetí ani soubor vnitřních norem, jimiž by poměřoval vlastní hodnotu v důležitých oblastech života. Erikson označil tento neúspěšný výsledek jako konfuzi identity.
Čtyři stavy identity podle Marcii
Eriksonovu teorii o vývoji identity adolescentů testovali a rozšířili další badatelé. Na základě rozhovorů s otevřenými otázkami rozlišil James Marcia (1966, 1980) čtyři stavy či období podle toho, zda člověk vnímá svou identitu jako problém a zda dospěl k nějakému řešení:
1. Dosažená identita
Jedinci v tomto stavu prošli krizí identity, obdobím kladení otázek a aktivního sebehledání. Zaujali ideologické pozice, k nimž sami dospěli, a zvolili si povolání. Začali o sobě například uvažovat nejen jako o studentovi medicíny, ale i jako o budoucím lékaři. Přehodnotili rodinné náboženské a ideologické postoje a zavrhli ty, které nejsou v souladu s jejich identitou.
2. Přejatá identita (Foreclosure)
Lidé v tomto stavu již také zaujali profesní a ideologické pozice, ale nevykazují žádné známky toho, že by prošli krizí identity. Bez ptaní přejali náboženské postoje své rodiny. Někteří z nich přijali určité závazky a jsou ochotní spolupracovat, jiní jsou zase rigidní, dogmatičtí a konformní. Působí dojmem, že by byli ztraceni, kdyby jejich pravidla a neprověřené hodnoty byly podrobeny nějaké zásadní životní zkoušce.
3. Moratorium
Mladí lidé v tomto stavu se obvykle nacházejí uprostřed krize identity. Aktivně hledají odpovědi, ale dosud nevyřešili konflikt mezi vlastními zájmy a očekáváním rodičů. V nejlepším případě působí jako citliví, morální a nepředpojatí lidé; v nejhorším případě jako úzkostní, upjatí a váhaví jedinci.
4. Difúze identity
Tímto pojmem označoval Marcia to, čemu Erikson říkal konfuze identity. Někteří jedinci spadající do této kategorie prošli krizí identity, jiní ne. V každém případě si však ještě nevytvořili stabilní sebepojetí. Říkají, že náboženství ani politika je nezajímají. Někteří působí cynickým dojmem, jiní vypadají jako povrchní a zmatení lidé.
Podíl mladých lidí, kteří dospěli k dosažení identity, podle očekávání plynule roste přibližně od 14 do 24 let. Současně s tím klesá podíl těch, kteří vykazují difúzi identity.
Kognitivní teorie a sebeúcta
Většina současných výzkumů zaměřených na vývoj sebepojetí vychází spíše z kognitivních teorií. Společně s dozráváním kognitivních schopností si adolescenti osvojují abstraktnější charakterizace vlastního já. Začínají se vnímat spíše z hlediska osobních názorů a norem a méně z hlediska sociálního srovnávání.Sebepojetí adolescentů se v různých situacích liší (jinak se vnímají s rodiči, jinak s vrstevníky). Zejména mezi spolužáky nebo v romantických vztazích se často chovají způsobem, který nevystihuje to, jak sami sebe ve skutečnosti vnímají.Na počátku adolescence bývá sebeúcta poněkud nestálá, ale v průběhu času se ustaluje. Bez ohledu na pohlaví a etnický původ platí, že vyšší sebeúcta přímo souvisí s:
Uznáním ze strany rodičů
Podporou vrstevníků
Schopností přizpůsobit se
Úspěchem ve škole
Etnická a kulturní identita
V období adolescence a rané dospělosti se mnozí mladí příslušníci menšin potýkají i se svou etnickou identitou. Výsledek tohoto zápasu mívá různé formy:
Asimilace: Zavrhnou svou kulturu a začlení se do většinové.
Odcizení (Marginalizace): Podrží si svou menšinovou kulturu, ale prožívají pocity odcizení.
Separace: Zavrhnou většinovou kulturu a soustředí se jen na svou vlastní.
Bikulturalismus: Snaží se najít rovnováhu mezi vlastní a většinovou kulturou.
Použitá literatura:
Atkinson, R. L. a kol. (2012). Psychologie. 15. vyd.. Portál
Zdrojový text
Tento text je doslovným přepisem podkapitoly z knihy Psychologie (Atkinson, R. L. a kol.). Slouží jako osobní studijní materiál k teoriím vývoje sebepojetí a identity.
