Čtení otevírá dveře ke vzdělání a pokroku. Jak nejlépe povzbuzovat děti ke čtení? Vedení jednoho amerického řetězce pizzerií se domnívá, že ví, jak na to: děti by za čtení měly dostat odměnu. Učitelé každý měsíc určí dětem cíl – tedy počet přečtených knih nebo stránek – a za jeho dosažení jim udělí dárkový poukaz na pizzu. Dítě, které tento poukaz přinese do některé restaurace příslušného řetězce, dostane zadarmo pizzu. Rodiče a učitelé tvrdí, že program funguje – děti více čtou. V rámci tohoto programu už téměř 20 let získávají děti v celých Spojených státech pizzy za čtení. Je ale tento program správný z psychologického hlediska? Podívejme se, co na to říkají vědci. Možná že už znáte jeden ze základních principů učení: jestliže po určitém chování následuje odměna, toto chování bude posíleno. V 7. kapitole se dozvíte, že tento silný vliv odměny se označuje jako zákon účinku. Když děti dostanou za čtení pizzu, více čtou. Vypadá to jako úspěch, že? Zamysleme se nyní nad výsledky: zajímá nás, jaký pocit mají děti ze čtení a zda čtou i tehdy, když odměňovací program skončí. Těmito otázkami se zabývaly desítky psychologických experimentů, z nichž mnohé byly provedeny ve školních třídách. Při jednom klasickém experimentu (Greene, Sternberg a Lepper, 1976) požádali psychologové učitele, aby děti naučili hrát několik nových matematických her a další dva týdny pozorovali, jak často je děti budou hrát. V průběhu třetího týdne byly děti z některých tříd za hraní her odměňovány, zato děti z jiných tříd žádnou odměnu nedostaly. Zcela podle očekávání psychologů odměna povzbudila děti k častějšímu hraní her: zákon účinku platil. Co se ale stalo o několik týdnů později, když odměny ustaly? Děti, které na ně byly zvyklé, najednou o hry přestaly jevit zájem a sotva si na ně vzpomněly. Naproti tomu děti, které za hraní nikdy žádnou odměnu nedostaly, i nadále hrály hry pravidelně. Popsaný experiment dokazuje, že odměny mají někdy opačný účinek a podrývají vnitřní zájem dětí o činnosti, jako je například čtení nebo matematika. Pokud lidé vidí, že jejich chování je podporováno nějakým vnějším, situačním faktorem (třeba bezplatnou pizzou), přestanou přihlížet k jakýmkoli vnitřním a osobním faktorům – například k vlastnímu potěšení z dané činnosti. Když si tedy děti v úvodním příkladu položí otázku, proč čtou, odpovědí si na ni, že kvůli pizze. A když pizzu nedostanou, nevidí žádný zvláštní důvod ke čtení. Přestože je čtení docela bavilo, odměna pro ně měla větší význam. Tento nežádoucí vliv odměny označujeme jako efekt přílišného ospravedlnění. Nastává při přehnaně velkém vysvětlování vlastního chování vnějšími faktory a při zanedbávání důrazu na vnitřní faktory.

Podněcování dětí ke čtení vnějšími faktory - třeba odměnou v podobě bezplatné pizzy - může způsobit, že děti přestanou přihlížet k vnitřním důvodům, které by je ke čtení mohly přivést. Tento efekt přílišného ospravedlňování vysvětluje, proč se někdy nevyplácí odměňovat žádoucí chování.

Možná vás napadne, že známky u zkoušek jsou také určitou odměnou za učení. Projevují se stejně nežádoucími účinky jako pizza za přečtenou knihu? Ne tak docela. Je zde jeden důležitý rozdíl: známka u zkoušky závisí na tom, jak dobře jste se učivo naučili a jak dalece jste dokázali přesvědčit zkoušejícího o svých znalostech. Výzkumy prokázaly, že odměna závislá na výkonu mnohem méně podrývá zájem – někdy ho může dokonce zvýšit –, protože člověku naznačuje, že je v určité činnosti úspěšný (Tang a Hall, 1995). Přesto však přílišné soustředění na známky může někdy zastínit samotný zájem o předmět. Proto je důležité připomínat si, že ke studiu určitého předmětu nás mohou vést dva důvody: snaha dostat dobrou známku u zkoušky i radost z poznávání nového. To se samozřejmě nemusí vzájemně vylučovat.

Zákon účinku: Základní princip učení, který říká, že jestliže po určitém chování následuje odměna, toto chování bude posíleno.
Efekt přílišného ospravedlnění: Nežádoucí vliv odměny na vnitřní zájem. Nastává při přehnaném vysvětlování vlastního chování vnějšími faktory a zanedbávání vnitřního potěšení.

Dosah a vliv psychologie

Naštěstí je psychologie pro většinu studentů nesmírně zajímavým oborem. Pro nás také, a proto jsme se ze všech sil snažili vtělit naše nadšení i do stránek této knihy. Psychologie je tak zajímavá proto, že klade otázky, které se dotýkají prakticky každé stránky našeho života: Jak se projeví výchova, kterou jste dostali od rodičů, na tom, jak budete vychovávat svoje vlastní děti? Jak nejlépe skoncovat s drogovou závislostí? Může muž pečovat o dítě stejně dobře jako žena? Je možné rozpomenout se v hypnóze na podrobnosti traumatického zážitku? Jak mají být konstruována zařízení v jaderných elektrárnách, aby bylo minimalizováno riziko lidského selhání? Jaký vliv má dlouhodobý stres na náš imunitní systém? Je při léčbě depresí účinnější psychoterapie, nebo léky? Psychologové se zabývají těmito i mnoha dalšími otázkami. Psychologie působí na náš život také prostřednictvím svého vlivu na politiku a tvorbu zákonů. Psychologické teorie a výsledky výzkumů ovlivňovaly vznik zákonů, které se týkají diskriminace, trestu smrti, soudní praxe, pornografie, sexuálního chování i osobní odpovědnosti za vlastní jednání. Například testy provedené na takzvaném detektoru lži nejsou u amerických soudů přípustným důkazem, protože psychologické výzkumy prokázaly, že jsou příliš nepřesné. Protože psychologie ovlivňuje tolik různých stránek našeho života, je užitečné, aby o tomto dynamickém oboru věděli i lidé, kteří nemají v úmyslu zabývat se jím do hloubky. Základní kurz psychologie by měl čtenářům pomoci lépe porozumět tomu, proč lidé myslí a jednají tak, jak myslí a jednají; měl by jim také poskytnout vhled do vlastních postojů a reakcí.

Kritické hodnocení informací

Tento kurz pomůže čtenářům vyhodnotit mnohá tvrzení, která jsou pronášena ve jménu psychologie. Každý z nás viděl v novinách titulky tohoto druhu:

Nová forma psychoterapie usnadňuje vybavování potlačených vzpomínek

Úzkost lze ovlivnit autoregulací mozkových vln

Nalezeny důkazy pro telepatii

Děti se učí hlásky ve spánku

Emoční stabilita souvisí s velikostí rodiny

Sladké nápoje mohou povzbudit výkon u zkoušky

Transcendentální meditace pomáhá při řešení problémů

Nespokojenost s vlastním vzhledem se nepříznivě odráží na duševním stavu

Podle čeho se rozhodneme, zda těmto tvrzením budeme věřit? Chcete-li posoudit platnost psychologických tvrzení, potřebujete znát dvě věci. Za prvé potřebujete vědět, která fakta jsou nezvratně prokázána. Jestliže je nové tvrzení v rozporu s těmito fakty, měli byste být obezřetní. Za druhé potřebujete znalosti, na jejichž základě určíte, zda argumenty podporující nové tvrzení mají parametry vědeckého důkazu. Není-li tomu tak, máte důvod zaujmout skeptické stanovisko. Tato kniha plní obě uvedené potřeby. Za prvé poskytuje přehled o současném stavu vědění v psychologii a předkládá nejdůležitější výsledky zkoumání z oboru, takže víte, že se jedná o ověřená fakta. Za druhé se zabývá podstatou výzkumu tím, jak psycholog určuje výzkumný program, který může poskytnout důkazy pro vyvrácení nebo potvrzení hypotézy. Díky tomu tedy poznáte důkazy potřebné k doložení nového tvrzení. V této kapitole se budeme nejprve zabývat typem témat, která psychologie studuje. Po krátkém popisu historických kořenů psychologie se budeme věnovat přístupům, jež psychologové zavedli při zkoumání těchto témat. Dále popíšeme výzkumné metody používané v psychologických výzkumech včetně etických zásad, které byly pro provádění výzkumů navrženy.

Předmět studia psychologie

Psychologie může být definována jako vědecké studium chování a duševních procesů. Za touto definicí je skryto udivující množství témat. Abychom si ukázali jejich šíři, krátce se seznámíme s několika příklady, které reprezentují oblasti psychologického zkoumání. (Všechna témata jsou podrobněji probrána na různých místech knihy.)

Poškození mozku a rozpoznávání tváří

Není nijak překvapivé, že poškození mozku ovlivňuje chování postiženého jedince. Překvapující je však skutečnost, že při poškození specifické oblasti mozku se někdy změní pouze chování v určitém směru a v ostatních směrech zůstává nezměněno. V některých případech například dochází k tomu, že lidé s poškozením specifické oblasti pravé hemisféry nerozpoznávají známé tváře. Jiné činnosti však dělají naprosto normálně. Známý příklad tohoto stavu, který se nazývá prozopagnozie, popsal neurolog Oliver Sacks ve své knize Muž, který si pletl manželku s kloboukem (1985; česky: Praha, Dybbuk, 2008). V jiném případě si jedinec postižený prozopagnozií stěžoval číšníkovi na to, že ho někdo upřeně sleduje. Číšník mu vysvětlil, že se na sebe dívá do zrcadla. Podobné případy nám napovědí mnohé o normálních funkcích mozku a poukazují na to, že řada psychických funkcí - například rozeznávání tváří - je lokalizována ve specifických oblastech mozku.

Lokalizace funkcí a prozopagnozieNeuropsychologie

Poškození specifické oblasti pravé hemisféry může vést k neschopnosti rozpoznávat známé tváře, i když ostatní funkce zůstávají nedotčeny. To dokazuje, že psychické funkce jsou v mozku úzce lokalizovány.

Přeceňování vlastností

Předpokládejme, že v obchodním domě plném lidí se nějaký člověk snaží získat peníze na dobročinné účely a osloví ženu s prosbou o přispění. Žena věnuje na dobročinné účely malý obnos. Řekli byste, že je šlechetná, nebo si pomyslíte, že byla k daru donucena, protože ji sledovalo tolik lidí? Experimenty navržené tak, aby studovaly podobné situace, prokázaly, že většina lidí se domnívá, že žena je šlechetná, přestože situační tlak byl za těchto okolností tak silný, že by se podobně zachoval prakticky každý. Při vysvětlování chování druhých lidí máme sklon přeceňovat kauzální účinky osobnostních rysů a podceňovat ty, které vyplývají ze situačních faktorů. Je to chyba, které sociální psychologové říkají základní atribuční chyba. Postavíme-li do protikladu základní atribuční chybu a efekt přílišného ospravedlnění (zmínili jsme se o něm v souvislosti s odměnou v podobě pizzy za čtení), všimneme si důležitého rozdílu mezi tím, jak posuzujeme druhé a jak posuzujeme sami sebe. Hledáme-li smysl vlastního chování, často přeceňujeme – nikdy nepodceňujeme – situační tlaky.

Při rozhodování, zda příčinou štědného přispěvku na dobročinné účely byly vlastnosti dárce, nebo situační vlivy, máme sklon věřit tomu, že určujícím faktorem jsou dárcovy vlastnosti. Tato situace je příkladem základní atribuční chyby.

Základní atribuční chybaSociální psychologie

Sklon přeceňovat u ostatních vliv jejich osobnostních vlastností a podceňovat tlak situace. U sebe samých naopak vliv situačních tlaků velmi často přeceňujeme.

Dětská amnézie

Mnoho dospělých si pamatuje události ze svého dětství, avšak jen od určitého období. Téměř nikdo si nedokáže vybavit události z prvních tří let života. Tento jev označujeme výrazem dětská amnézie. Všimněme si tak významné události, jakou je narození sourozence. Pokud se váš sourozenec narodil v době, kdy vám byly více než tři roky, možná si na to do jisté míry vzpomínáte. Jestliže se ale váš sourozenec narodil před vašimi třetími narozeninami, patrně na to máte jen velmi málo vzpomínek, pokud vůbec nějaké. Dětská amnézie je obzvláště překvapující vzhledem k tomu, že první tři roky našeho života jsou nesmírně bohaté na zážitky: z bezmocného novorozence se změníme v lezoucí a žvatlající batole a posléze v chodící a mluvící dítě. Tyto pozoruhodné změny však zanechají v naší paměti jen velmi málo stop.

V pokusu, který se zaměřil na dětskou amnézii, měli vysokoškolští studenti odpovědět na 20 otázek o událostech souvisejících s narozením mladšího sourozence. Ukázalo se, že pokud se mladší sourozenec narodil před respondentovými čtvrtými narozeninami, žádný z respondentů si na nic nevzpomínal. Jestliže se sourozenec narodil později, počet vzpomínek byl přímo úměrný věku respondenta při narození sourozence.

Dětská amnézieVývojová psychologie

Neschopnost dospělých vybavit si události z prvních tří let života, přestože je toto období na formující zážitky a obrovské vývojové změny nesmírně bohaté.

Obezita

Více než čtvrtina dospělých obyvatel Spojených států je obézní, to znamená, že jejich hmotnost je o 30 % vyšší, než by odpovídalo jejich výšce a tělesné stavbě. Obezita je nebezpečná. Zvyšuje možnost výskytu cukrovky, přispívá k vyššímu tlaku a srdečním chorobám. Psychologové se zajímají o to, jaké faktory vedou k přejídání. Jedním z faktorů může být strádání v minulosti. Pokud byla pokusným potkanům odpírána potrava a následně mohli pozřít libovolné množství jídla, pozřeli více potravy než ti, kteří nebyli omezováni. (Na tomto místě uveďme na pravou míru jeden z nejrozšířenějších omylů, který se objevuje zejména v překladech z angličtiny: při laboratorních pokusech vědci nepracují s krysami Rattus rattus, anglicky rat, ale s laboratorními potkany Rattus norvegicus, anglicky rovněž rat. Proto budeme v tomto textu důsledně používat výraz potkan - pozn. překl.)

Psychologové se zajímají o to, co některé lidi vede k přejídání. Mezi možné příčiny patří genetické faktory a vlivy prostředí, například sklon přejídat se v určitých situacích.

Příčiny obezity a deprivace potravyMotivace a zdraví

Psychologové zjišťují, že jedním z faktorů vedoucích k nadměrnému přejídání může být i předchozí strádání a odpírání potravy.

Vliv násilí v médiích na agresivitu dětí

Zatím nemáme jednoznačnou odpověď na otázku, zda sledování násilí v televizních pořadech vyvolává u dětí vyšší agresivitu. Přestože mnozí pozorovatelé mají za to, že televizní násilí ovlivňuje chování dětí, jiní se zase domnívají, že sledování násilí v televizi má katarzní účinky. Podle těch druhých by televizní násilí mohlo snížit projevy agresivního chování, protože dětem umožní prožívat násilí zprostředkovaně a díky tomu si děti mohou "ulevit". Výsledky výzkumů však tento názor nepotvrzují. V jednom experimentu sledovala jedna skupina dětí kreslené filmy obsahující násilí, zatímco jiná skupina dětí po stejnou dobu sledovala filmy, které násilné scény neobsahovaly. Děti, které sledovaly filmy s násilným obsahem, se ke svým vrstevníkům chovaly agresivněji, kdežto děti, které se dívaly na filmy s nenásilným obsahem, nevykazovaly ve svém jednání žádné násilné prvky. Tyto následky mohou také přetrvávat v čase: čím více násilných programů bude devítiletý chlapec sledovat, tím násilněji se pravděpodobně bude chovat v 19 letech.

Klasická studie prokazuje, že záliba devítiletých chlapců ve sledování násilných televizních programů úzce souvisí – podle odhadu jejich vrstevníků – s agresivním chováním ve věku 19 let.

Média a agresivitaChování a média

Výzkumy vyvracejí takzvané katarzní účinky (ulevení si zprostředkovaným násilím). Naopak se ukazuje, že sledování násilných pořadů vede u dětí k vyšší agresivitě vůči vrstevníkům.

Dílčí shrnutí a otázky k zamyšlení

Dílčí shrnutí

Psychologie souvisí s mnoha aspekty našeho života a ovlivňuje také politiku a tvorbu zákonů.
Chcete-li posoudit nová tvrzení z oboru psychologie, musíte vědět, jaké skutečnosti byly nezvratně prokázány, a musíte znát standardní vědecké důkazy.
Psychologie se zabývá studiem chování a duševních procesů člověka.
Předmět studia psychologie je široký: obsahuje témata jako například rozeznávání tváří, společenské úsudky, vzpomínky, obezita a násilí.

Otázky rozvíjející kritické myšlení

Zamyslete se nad novinovými titulky z oboru psychologie, které jsou uvedeny na str. 21. V denním tisku nebo na internetu najděte článek, který se zabývá psychologickým výzkumem. Věříte tvrzením, jež jsou v tomto článku uvedena? Proč ano nebo proč ne?

Jak poznáte, zda můžete věřit novinovému článku? Jaké další znalosti potřebujete k tomu, abyste přijali fakta uvedená v článku s psychologickou tematikou?

Úvod do psychologie a vymezení oboru