Moderní psychologické přístupy

Co je vlastně psychologický přístup? V podstatě je to úhel pohledu na nejrůznější psychologická témata. K jakémukoli psychologickému tématu lze přistoupit z několika různých úhlů. Ve skutečnosti to platí pro veškerou lidskou činnost. Představte si například, že vás někdo urazí a vy mu dáte pěstí do tváře.

Biologický pohled

Z biologického pohledu můžeme říci, že tento čin zahrnuje aktivaci určitých mozkových oblastí i činnost nervů, které aktivují svaly, jež pohnuly vaší paží.

Behaviorální pohled

Z behaviorálního pohledu můžeme tento čin popsat bez ohledu na orgány vašeho těla: urážka je podnětem, na který reagujete ránou pěstí. Je to naučená reakce, která se v minulosti vyplatila.

Kognitivní pohled

Kognitivní pohled na zmíněnou příhodu by se soustředil na duševní procesy vyvolávající dané chování. Uder pěstí bychom tedy mohli vysvětlit z hlediska cílů a plánů: vaším cílem je bránit svou čest a agresivní chování je součástí vašeho plánu pro dosažení cíle.

Psychoanalytický pohled

Z psychoanalytického úhlu pohledu lze váš čin popsat jako projev nevědomého agresivního pudu.

Subjektivistický pohled

A ze subjektivistického úhlu pohledu lze váš agresivní čin chápat jako reakci na to, že jste si výrok druhého člověka vysvětlili jako urážku.

Přestože jakýkoli psychologický čin lze popsat mnoha různými způsoby, pět uvedených úhlů pohledu představuje hlavní přístupy k modernímu studiu psychologie. Protože se těmito pěti přístupy zabýváme v celé knize, na tomto místě uvedeme jen krátký popis jejich hlavních rysů. Mějte na paměti, že tyto přístupy se nemusí vzájemně vylučovat - spíše se však soustředí na různé aspekty stejného složitého jevu. Pravda je taková, že pochopení mnoha psychologických témat vyžaduje eklektický přístup, který zahrnuje mnoho různých úhlů pohledu.

K analýze psychologického jevu lze přistoupit z několika směrů. Každý z nich přináší poněkud jiné vysvětlení toho, proč se jedinci chovají určitým způsobem, a každý z nich může přispět k našemu pochopení osobnosti jako celku. Řecké písmeno psí (ψ) se někdy používá jako symbol pro psychologii.

Eklektický přístupZákladní optika

Žádný z pěti hlavních psychologických přístupů nemá monopol na pravdu. Nejsložitější psychologické fenomény obvykle vyžadují eklektický přístup – tedy schopnost propojit biologické, behaviorální i kognitivní poznatky do jednoho funkčního celku.

Biologický přístup

Lidský mozek se skládá z více než deseti miliard nervových buněk, mezi nimiž existuje takřka nekonečné množství vzájemných spojení. Lidský mozek je možná nejsložitější strukturou ve vesmíru. V podstatě každá psychologická událost se tak či onak vztahuje k činnosti mozku a nervové soustavy. Biologický přístup ke studiu člověka a dalších živočišných druhů usiluje o to najít souvislost mezi zjevným chováním a elektrickými a chemickými ději, které probíhají uvnitř organismu. Výzkum v rámci biologického přístupu se snaží specifikovat neurobiologické procesy, které stojí v pozadí duševní činnosti a chování. Například biologický přístup k depresi se pokouší pochopit tuto poruchu z hlediska abnormálních změn hladiny neurotransmiterů, což jsou chemické látky produkované mozkem a umožňující komunikaci mezi neurony.

Zobrazováním lidského mozku během plnění psychologických úkolů vědci zjišťují, které mozkové struktury stojí v pozadí studovaných jevů. Lze takto například pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) sledovat nervovou činnost ve Wernickeově oblasti mozku při naslouchání řeči. Tento typ zkoumání je nedílnou součástí biologického přístupu v psychologii.

K dokreslení biologického přístupu můžeme použít jeden z problémů, který jsme popsali na předchozích stránkách. Ze studia rozpoznávání tváří u pacientů s poškozením mozku vyplývá, že určité oblasti mozku se specializují na rozeznávání tváří. Lidský mozek je rozdělen na pravou a levou hemisféru a oblasti specializované na rozeznávání tváří jsou patrně umístěny zejména v pravé hemisféře. U lidí existuje výrazná specializace hemisfér. Například u většiny praváků se levá hemisféra specializuje na chápání jazyka a pravá zase na interpretaci prostorových vztahů. Biologický přístup se podílel rovněž na studiu paměti. Zdůrazňuje význam určitých mozkových struktur - například hipokampu, který se účastní upevňování vzpomínek. Částečnou příčinou dětské amnézie může být nezralost hipokampu, který se plně vyvine teprve jeden až dva roky po narození.

Biologický přístupNeurobiologie

Usiluje o pochopení neurobiologických procesů, které jsou základem chování a duševních procesů. Zkoumá elektrické a chemické děje uvnitř organismu (např. vliv neurotransmiterů na depresi či lateralizaci mozkových hemisfér).

Behaviorální přístup

Ve stručném přehledu dějin psychologie jsme uvedli, že behaviorální přístup se soustředí na pozorovatelné podněty a reakce a téměř veškeré chování považuje za výsledek podmiňování a posilování. Behaviorální analýza vašeho společenského života by se mohla soustředit na to, s jakými lidmi se stýkáte (společenský podnět), jak na ně reagujete (odměňování, trestání, neutrální reakce), jak oni reagují na vás (odměňování, trestání, neutrální reakce) a jak tyto reakce podporují nebo narušují další interakci. Behaviorální přístup můžeme ilustrovat na našich vzorových problémech. Pokud se týká obezity, někteří lidé se přejídají (specifická reakce) pouze za přítomnosti specifických podnětů (například při sledování televize). Součástí mnoha redukčních programů je snaha naučit se, jak se těmto podnětům vyhnout. Pokud se týká agresivity, děti se s mnohem větší pravděpodobností budou chovat agresivně - například bít ostatní děti - pokud bude agresivní chování odměněno (druhé dítě ustoupí), než když bude agresivní chování potrestáno (druhé dítě klade odpor).

Pokud si agresivní holčička prosadí svou a druhá dívenka jí přenechá houpačku, bude agresivní chování odměněno a dívka se příště pravděpodobně znovu zachová agresivně. Toto je příklad behaviorálního přístupu v psychologii.

Přísně behaviorální přístup v minulosti vůbec nebral v úvahu duševní procesy jedince. Ani dnešní behavioristé neuvažují o duševních procesech, které vstupují mezi podnět a reakci. Psychologové, kteří nejsou přesvědčenými stoupenci behaviorismu, však často zaznamenávají, co lidé říkají o svých vědomých prožitcích (verbální sdělení), a z těchto subjektivních údajů vyvozují závěry o jejich duševních procesech. Přestože se dnes jen málo psychologů považuje za striktní behavioristy, z práce raných behavioristů se rozvinuly mnohé moderní poznatky (Malone, 2003; Skinner, 1981).

Behaviorální přístupPodmiňování

Usiluje o pochopení zjevného chování výhradně ve vztahu k podnětům z prostředí a následnému podmiňování a posilování (odměna vs. trest).

Kognitivní přístup

Současný kognitivní přístup je částečně návratem ke kognitivním kořenům psychologie a částečně i reakcí na omezenost behaviorismu, který měl sklony opomíjet složité lidské činnosti, jako je usuzování, plánování, rozhodování a komunikace. Stejně jako v 19. století se současný kognitivní přístup zabývá duševními procesy - například vnímáním, pamětí, úsudkem, rozhodováním a řešením problémů. Na rozdíl od 19. století však současný kognitivní přístup není založen na introspekci. Místo toho předpokládá, že (1) činnost organismů můžeme plně pochopit jen na základě studia duševních procesů a (2) duševní procesy lze studovat objektivně tím, že se zaměříme na specifické chování (stejně jako to dělají behavioristé), ale budeme je interpretovat z hlediska duševních procesů, které jsou jejich základem. Při těchto interpretacích se kognitivní psychologové často spoléhají na analogii mezi lidskou myslí a počítačem. Příchozí informace je zpracována různými způsoby: je tříděna, srovnávána a kombinována s ostatními informacemi, které jsou již uloženy v paměti, a dále je transformována, znovu uspořádána a tak podobně. Vzpomeňme na dětskou amnézii, o které jsme se zmínili v úvodu této kapitoly. Události z několika prvních let života si možná nepamatujeme proto, že proběhla zásadní vývojová změna ve způsobu uspořádání našich zkušeností v paměti. Takové změny jsou obzvláště výrazné kolem třetího roku, kdy se nesmírně rozvíjejí jazykové schopnosti a jazyk nám začne nabízet nový způsob organizace vzpomínek.

Události z raného dětství si obvykle nepamatujeme. Dítě si pravděpodobně nebude pamatovat události související s narozením mladšího sourozence. Vysvětlení, které charakterizuje kognitivní přístup v psychologii, zdůrazňuje významnou úlohu řeči v organizování vzpomínek.

Kognitivní přístupZpracování informací

Usiluje o pochopení duševních procesů, jako je vnímání, paměť, uvažování, rozhodování a řešení problémů ve vztahu k chování. Lidskou mysl často připodobňuje k fungování počítače.

Psychoanalytický přístup

Sigmund Freud rozvinul v Evropě psychoanalytický přístup k výkladu lidského chování přibližně ve stejné době, kdy se ve Spojených státech rozvíjel behaviorismus. Z jistého pohledu byla psychoanalýza směsicí kognitivních a fyziologických znalostí 19. století. Freud kombinoval tehdejší představy o vědomí, vnímání a paměti s myšlenkou o biologicky založených pudech a vytvořil tak novou a odvážnou teorii o lidském chování. Základním předpokladem psychoanalytického přístupu je, že chování vychází z nevědomých procesů, tedy z přesvědčení, obav a tužeb, jichž si člověk není vědom, ale které přesto ovlivňují jeho chování. Freud byl přesvědčen, že mnohé impulzy, které rodiče nebo společnost v průběhu dětství zakazují nebo trestají, se odvozují od vrozených pudů. Protože s těmito pudovými impulzy, které na nás mají zcela zásadní vliv, se rodíme všichni, musíme se s nimi nějakým způsobem vyrovnat. Jsou-li zakazovány, přesunou se z vědomí do nevědomí, ale nezmizí. Mohou se projevovat v podobě emočních problémů a příznaků duševní choroby, nebo jako společensky přijatelné chování, třeba umělecká či literární činnost. Jestliže například cítíte velký hněv vůči otci, ale nemůžete si dovolit znepřátelit si ho, váš hněv se může přesunout do nevědomí a vyjádřit se třeba ve snu o tom, že otec byl zraněn při strašlivém neštěstí. Freud byl přesvědčen, že lidé jsou ovládáni stejnými základními pudy jako zvířata (zejména sexualitou a agresivitou) a že se tak neustále potýkají se společností, která klade důraz na ovládnutí těchto pudů. Psychoanalytický přístup přináší nové úhly pohledu na některé problémy, které jsme popsali v úvodu této kapitoly. Freud například tvrdil, že agresivní chování má kořeny ve vrozeném instinktu. Přestože toto tvrzení není v psychologii obecně přijímáno, je v souladu s názory některých biologů a psychologů, kteří studují agresivitu u zvířat.

Představa, že sny vyjadřují naše nevědomé touhy a skryté motivy, je jedním z ústředních principů psychoanalytického přístupu v psychologii.

Psychoanalytický přístupNevědomí a pudy

Usiluje o pochopení chování z hlediska nevědomých motivů, které pocházejí z hluboko uložených, vytěsněných impulzů (často agresivní či sexuální povahy).

Subjektivistický přístup

Subjektivistický přístup tvrdí, že lidské chování je funkcí nikoli objektivního, ale vnímaného světa. Subjektivistický přístup stejně jako kognitivní přístup čerpal z gestaltistické tradice a reagoval na omezenost behaviorismu. Přestože je spřízněný s kognitivní psychologií, nejvíce prostoru získal v sociální psychologii a psychologii osobnosti. Subjektivistický přístup tvrdí, že chceme-li porozumět lidskému sociálnímu chování, musíme nejprve pochopit "vlastní definici situace" daného jedince. Tato definice se samozřejmě liší v závislosti na kultuře, osobní historii a aktuálním stavu motivace. Subjektivistický přístup je tedy ze všech přístupů nejotevřenější kulturním a individuálním rozdílům i vlivům motivace a emocí. Představa, že lidé aktivně konstruují svou subjektivní skutečnost, se v určitém ohledu dovolává introspektivních metod. Přesto se stoupenci subjektivismu nespoléhají výlučně na subjektivní výpovědi, protože předpokládají, že lidé nevnímají svou subjektivní skutečnost jako osobní konstrukci. Sklon lidí považovat jejich subjektivní a vykonstruovanou skutečnost za věrné vyjádření objektivního světa označujeme jako naivní realismus. Z tohoto důvodu je součástí subjektivistického přístupu také systematické pozorování úsudku a chování. Subjektivistický přístup dokresluje klasická raná studie, která zjistila, že lidé přeceňují skutečnou velikost cenných mincí mnohem častěji než velikost mincí nižších hodnot. Tento sklon se výrazněji projevuje u dětí z chudých rodin (Bruner a Goodman, 1947).

Nezapomeňme, že ve čtyřicátých letech se mince pravděpodobně zdály být mnohem cennější než dnes!

Vzpomeňme si ještě jednou na problém přeceňování vlastností. Studie toho, jak lidé chápou jednání druhých lidí - například ve dříve zmíněném příkladu darování peněz na dobročinné účely —, se zrodila ze subjektivistického důrazu na to, jak lidé definují situace, v nichž se právě nacházejí (Heider, 1958). Převažující tendenci přisuzovat jednání lidí jejich vlastnostem lze vysvětlit tím, že západní kultury dlouho kladly důraz na osobního činitele, a proto obyvatelé západních zemí často opomíjejí vliv situace (Nisbett, Peng, Choi a Norenzayan, 2001; viz také 18. kapitola). Stejně tak subjektivistický pohled na vazbu mezi násilím prezentovaným v médiích a lidskou agresivitou naznačuje, že časté sledování médií posiluje agresivní vzorce jednání, které člověk použije při následných setkáních s ostatními lidmi (Anderson a Bushman, 2001).

Při posuzování chování druhých (například zda je někdo štědrý) mají lidé žijící v západních kulturách sklon přeceňovat význam osobnostních vlastností člověka pro způsob, jakým se chová. Důraz na vnímání a interpretaci sociálního prostředí je typický právě pro subjektivistický přístup.

Subjektivistický přístupVnímaná realita

Usiluje o pochopení chování a duševních procesů z hlediska subjektivní skutečnosti, kterou si lidé aktivně vytvářejí na základě své kultury, historie a motivace.

Vztahy mezi psychologickými a biologickými přístupy

Behaviorální, kognitivní, psychoanalytický i subjektivistický přístup se spoléhají na čistě psychologické pojmy (jako je například vnímání, nevědomí a přisuzování). Přestože zmíněné přístupy někdy nabízejí rozdílná vysvětlení téhož jevu, tato vysvětlení jsou ve své podstatě vždy psychologického rázu. Biologický přístup je jiný. Nevyužívá jen psychologické, ale také fyziologické pojmy (například neurotransmitery a hormony) a pojmy odvozené z jiných odvětví biologie. Přesto však existuje způsob, jímž se biologický přístup dostává do přímého kontaktu s psychologickými přístupy. Biologicky orientovaní vědci se pokoušejí vysvětlit psychologické pojmy a principy z hlediska jejich biologických protějšků. Vědci se mohou například pokusit vysvětlit běžnou schopnost rozeznávat tváře výhradně z hlediska neuronů a jejich vzájemných spojení v určitých oblastech mozku. Tato metoda se nazývá redukcionismus, protože redukuje psychologické pojmy na biologické. Na stránkách této knihy uvádíme příklady úspěšného redukcionismu - tedy situací, které byly dříve chápány pouze na psychologické úrovni, ale dnes jsou aspoň částečně chápány i na biologické úrovni. Pokud může být redukcionismus úspěšný, proč se vůbec zatěžovat s psychologickými výklady? Je psychologie užitečná jen do té doby, než biologové všechno zjistí? Odpověď je jednoznačně záporná. Za prvé, psychologické objevy, pojmy a principy slouží biologickému výzkumu jako vodítko. S ohledem na to, že lidský mozek obsahuje miliardy mozkových buněk s nespočetnými vzájemnými spoji, nemohou biologové doufat, že si pro své zkoumání náhodně vyberou některé buňky a zjistí něco zajímavého. Potřebují určité vodítko, aby nasměrovali své úsilí k významným skupinám mozkových buněk. Takovým vodítkem mohou být psychologické objevy. Z výsledků psychologického výzkumu například vyplyne, že naše schopnost rozlišovat mluvená slova a schopnost rozlišovat prostorové uspořádání vycházejí z různých principů. Biologicky orientovaní psychologové se tedy mohou zaměřit na různé oblasti mozku a hledat v nich neuronový podklad těchto dvou typů rozlišovacích schopností (levá hemisféra řídí rozlišování mluvených slov a pravá hemisféra řídí prostorovou orientaci). Úveďme ještě jeden příklad: jestliže psychologický výzkum přinese poznatek, že naučení určité pohybové dovednosti je pomalý proces, jejž lze jen obtížně zvrátit, biologicky orientovaní psychologové mohou zaměřit svou pozornost na relativně pomalé mozkové procesy, které trvale mění spojení mezi neurony (Churchland a Sejnowski, 1988). Za druhé je vhodné uvést, že biologický stav organismu vždy úzce souvisí s minulými podmínkami a současným prostředím. Například obezita může být důsledkem geneticky podmíněného sklonu k nabírání váhy (biologický faktor), nesprávných jídelních návyků (psychologický faktor) nebo reakcí na kulturní tlaky, které vynucují extrémní štíhlost (sociokulturní faktor). Biolog se bude snažit porozumět prvnímu faktoru, ale psychologovým úkolem je zkoumat a vysvětlit minulé zkušenosti a současné okolnosti, které ovlivňují stravovací návyky jedince. Přes to všechno však sílí tendence směřující k redukcionismu. Pro mnoho psychologických témat dnes máme psychologické vysvětlení, ale současně máme i znalosti o tom, jak probíhají příslušné procesy v mozku (například které konkrétní části mozku se jich účastní a jak jsou vzájemně propojeny). Tento typ biologických vědomostí sice obvykle nelze označit za čistý redukcionismus, přesto jsou ale velmi důležité. Například badatelé zkoumající paměť již dlouho rozlišují krátkodobou a dlouhodobou paměť (což jsou psychologické pojmy); nyní však už také vědí něco o tom, jak jsou tyto dva typy paměti v mozku odlišně kódovány. Proto budeme u řady témat diskutovaných v této knize uvádět biologické i psychologické poznatky. Hlavním tématem této knihy – a obecně i současné psychologie – je vlastně skutečnost, že psychologické jevy lze chápat na psychologické i biologické úrovni. Biologická analýza nám ukazuje, jak se psychologické pojmy mohou realizovat v mozku. Oba typy analýzy jsou stejně potřebné (přestože u některých témat, včetně těch, která se zabývají sociálními interakcemi, jsou biologické analýzy teprve v počátcích).

Redukcionismus: Pokus vysvětlit vyšší psychologické pojmy a principy výhradně z hlediska jejich základních biologických protějšků (např. redukovat chování jen na činnost určitých neuronů).

Přehled pojmů: Pět přístupů v psychologii

Biologický přístup

Usiluje o pochopení neurobiologických procesů, které jsou základem chování a duševních procesů.

Behaviorální přístup

Usiluje o pochopení zjevného chování ve vztahu k podmiňování a posilování.

Kognitivní přístup

Usiluje o pochopení duševních procesů, jako je vnímání, paměť, uvažování, rozhodování a řešení problémů ve vztahu k chování.

Psychoanalytický přístup

Usiluje o pochopení chování z hlediska nevědomých motivů, které pocházejí ze sexuálních a agresivních impulzů.

Subjektivistický přístup

Usiluje o pochopení chování a duševních procesů z hlediska subjektivní skutečnosti, kterou si lidé aktivně vytvářejí.

Hlavní obory psychologie

Dosud jsme se zabývali tématy a různými přístupy v psychologii a díky tomu jsme získali obecnou představu o předmětu psychologie. Tuto představu můžeme dále rozšířit, zaměříme-li se na oblast zájmu různých psychologických specializací a na nové oblasti zájmu psychologie ve 21. století. Asi polovina lidí, kteří mají doktorát z psychologie, působí na vysokých školách a univerzitách. Kromě pedagogické činnosti věnují značnou část svého času výzkumu a poradenství. Další psychologové pracují ve školách, v nemocnicích a na klinikách, ve výzkumných ústavech, vládních institucích, v obchodu a v průmyslu. Jiní mají soukromé ordinace a za příslušné honoráře nabízejí své služby veřejnosti. Nyní stručně popíšeme některé obory psychologie.

Biologická psychologie

Biologičtí psychologové (někdy se označují také jako fyziologičtí psychologové) zkoumají vztah mezi biologickými procesy a chováním.

Kognitivní psychologie

Kognitivní psychologové se zajímají o vnitřní duševní procesy, jako je řešení problémů, paměť, řeč a myšlení.

Vývojová psychologie

Vývojoví psychologové zkoumají vývoj člověka a faktory, které ovlivňují jeho chování od dětství až do stáří. Studují také specifické schopnosti, například vývoj řeči u dětí, nebo určité období života, například dětství.

Psychologie osobnosti a sociální psychologie

Tyto dva obory se překrývají. Sociální psychologové se zajímají o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývají se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. Psychologové zabývající se psychologií osobnosti zkoumají myšlenky, emoce a chování, které určují jedincův osobní styl interakce s okolním světem. Zajímají se tedy o rozdíly mezi jednotlivci a pokoušejí se syntetizovat všechny psychologické procesy do uceleného popisu osobnosti (Swann a Seyle, 2005).

Klinická a poradenská psychologie

Kliničtí psychologové jsou nejpočetnější skupinou psychologů. Používají psychologické principy k diagnostice a léčení problémů souvisejících s emocemi a chováním, včetně duševních chorob, závislostí i manželských a rodinných konfliktů. Poradenští psychologové působí přibližně ve stejné oblasti jako kliničtí psychologové, ale obvykle řeší méně závažné problémy. Často pracují se středoškolskými nebo vysokoškolskými studenty.

Pedagogická a školní psychologie

Závažné emoční problémy se často poprvé objevují již u dětí v nižších školních ročnících, a proto mnohé základní školy zaměstnávají psychology se specializací na vývoj dítěte, vzdělávání a klinickou psychologii. Školní psychologové pracují s dětmi a zabývají se jejich emočními problémy a potížemi s učením. Naproti tomu pedagogičtí psychologové se specializují na učení a výuku. Někdy pracují ve školách, ale častěji působí na pedagogických fakultách, kde se věnují výzkumu metod výuky a pomáhají při vzdělávání učitelů.

Psychologie organizace a práce a inženýrská psychologie

Psychologové organizace a práce či průmysloví psychologové obvykle pracují pro větší podnik. Zabývají se výběrem nejvhodnějších lidí pro danou práci a vytvářejí struktury, které usnadňují spolupráci a týmovou práci. Inženýrští psychologové se snaží optimalizovat vztahy mezi lidmi a stroji. Navrhují nejvýhodnější rozmístění tlačítek a ovládacích prvků a zlepšují tím interakci mezi člověkem a strojem, což vede k vyšší výkonnosti, komfortu a bezpečnosti práce.

Biologická psychologie: Zkoumá vztah mezi tělesnými (biologickými) procesy a chováním.
Kognitivní psychologie: Zabývá se duševními procesy, jako je paměť, řešení problémů, myšlení a řeč.
Vývojová psychologie: Studuje faktory ovlivňující chování a vývoj člověka od dětství až do stáří.
Sociální psychologie: Zkoumá, jak přítomnost druhých lidí ovlivňuje naše postoje, emoce a chování.
Klinická psychologie: Nejpočetnější specializace. Zabývá se diagnostikou a léčbou emočních a behaviorálních problémů.

Nové oblasti psychologického výzkumu

Psychologové ve svých výzkumech stále častěji překlenují několik oborů a překračují i hranice psychologie, aby navázali spolupráci s jinými obory. Na počátku 21. století získaly tyto interdisciplinární přístupy významnou hybnost a všechno nasvědčuje tomu, že budou v příštích desetiletích hrát důležitou roli. Zvláště zajímavá je kognitivní neurověda, evoluční psychologie, kulturní psychologie a pozitivní psychologie.

Kognitivní neurověda

Kognitivní neurověda zkoumá kognitivní procesy a využívá při tom metody a poznatky neurovědy (odvětví biologie, které se zabývá mozkem a nervovou soustavou). Kognitivní neurověda se v podstatě pokouší zjistit, jak se v mozku uskutečňují duševní pochody. Základní myšlenkou tohoto přístupu je představa, že kognitivní psychologie poskytuje hypotézy o specifických kognitivních schopnostech - například rozpoznávání obličejů - a neurověda přináší návrhy, jakým způsobem by tyto specifické funkce mohly být v mozku uskutečňovány. Pro kognitivní neurovědu je typické, že se spoléhá na nové metody studia mozku normálních jedinců (na rozdíl od jedinců s poškozeným mozkem) během řešení kognitivních úkolů. Zobrazováním funkcí nervové soustavy získávají badatelé obrazy mozku během činnosti. Pokud člověk dostane za úkol zapamatovat si informaci na několik sekund, vzrůstá nervová aktivita v přední části mozku. Má-li si člověk zapamatovat informaci na delší dobu, zvyšuje se aktivita jiné části mozku, která se nachází blíže střední části mozku. Pojítko mezi psychologií a neurovědou se neomezuje jen na kognitivní psychologii. Psychologové se rovněž vydali do oblasti afektivní neurovědy, aby zjistili, jakým způsobem se v mozku uskutečňují emoční jevy. V oboru sociální neurovědy se zase pokoušejí zjistit, jakým způsobem mozek realizuje vytváření stereotypů a postojů.

Evoluční psychologie

Evoluční psychologie zkoumá biologický původ psychologických mechanismů. Kromě psychologie a biologie využívá také antropologii a psychiatrii. Klíčovou myšlenkou evoluční psychologie je představa, že psychologické mechanismy se stejně jako ty biologické vyvíjely v procesu přírodního výběru po miliony let. Evoluční psychologie tedy tvrdí, že psychologické mechanismy mají genetický základ a že v minulosti zvyšovaly šance našich předků na přežití a rozmnožení. Jako ilustraci tohoto principu uveďme náklonnost ke sladkým jídlům. Máme ji mimo jiné proto, že zvyšovala šance našich dávných předků na přežití: nejsladší ovoce mělo nejvyšší výživnou hodnotu, a jeho pojídáním tedy naši předkové zvyšovali pravděpodobnost přežití souvisejících genů. Evoluční přístup může vnést nový náhled i na důvěrně známé problémy. V souvislosti s obezitou jsme již uvedli, že minulá deprivace může v budoucnosti vést k přejídání. Relativně nedávno v lidské minulosti lidé prožívali deprivaci v obdobích nedostatku potravy. Adaptivním mechanismem, který člověku pomáhá vyrovnat se s nedostatkem potravy, je přejídání v době, kdy je potrava dostupná. Evoluce tedy možná dávala přednost jedincům se sklonem k přejídání po období hladovění.

Kulturní psychologie

Západní vědecká psychologie často předpokládala, že u příslušníků všech kultur probíhají stejné psychologické procesy. Kulturní psychologie se však zajímá o to, jak jsou mentální reprezentace a psychologické procesy jedince ovlivněny kulturou – jejími tradicemi, jazykem a světovým názorem. Na Západě lidé sami sebe považují za samostatné a autonomní bytosti s jedinečnými schopnostmi a vlastnostmi. Naproti tomu mnohé východní kultury (např. Indie, Čína, Japonsko) zdůrazňují spíše vzájemné vztahy mezi lidmi než jejich individualitu. Tyto rozdíly jsou důvodem, proč lidé z Východu chápou chování druhých lidí jinak. Určité chování nevysvětlují pouze z hlediska vlastností daného člověka, ale také s ohledem na společenskou situaci, v níž se toto chování vyskytlo. Asijští studenti kladou důraz spíše na kolektivismus než na individualismus, a proto mají sklon studovat pohromadě mnohem více než američtí studenti. Má-li americký student potíže s matematikou, jeho učitel i samotný student připisují obtíže na vrub studentovým individuálním schopnostem. Pokud se podobný případ vyskytne v japonské škole, student i učitel se při řešení nedostatečných studijních výsledků zaměří spíše na situaci a na vzájemnou interakci studenta a učitele.

Pozitivní psychologie

Po 2. světové válce se klinická psychologie stala vědou zaměřenou na uzdravování a začala usilovat o léčení patologických stavů. Toto zaměření nepřineslo takřka žádné poznatky o tom, proč stojí za to žít. Pozitivní psychologie se zrodila proto, aby uvedla do rovnováhy sofistikované vědecké chápání duševních chorob a neméně sofistikované vědecké chápání kvalitního lidského života. Zabývá se pozitivními subjektivními zkušenostmi (spokojenost a optimismus), pozitivními rysy osobnosti (odvaha a moudrost) i pozitivními institucemi, které mohou kultivovat odpovědné občanství. Výzkum ukazuje, že na rozdíl od negativních emocí, které zužují představy lidí o jednání (útok nebo útěk), pozitivní emoce rozšiřují obzory člověka a povzbuzují ho při hledání nových směrů myšlení a jednání. Nejdůležitějším vedlejším účinkem je posilování osobních zdrojů: odolnosti a optimismu. Základním poselstvím pozitivní psychologie je myšlenka, že pozitivní emoce je třeba rozvíjet a pěstovat, protože jsou prostředkem, který spouští spirálu směřující k psychologickému rozvoji a rozkvětu.

Dílčí shrnutí a otázky k zamyšlení

Dílčí shrnutí

Ke studiu psychologie lze přistoupit z několika různých hledisek. V současné době můžeme zdůraznit pět různých přístupů: biologický, behaviorální, kognitivní, psychoanalytický a subjektivistický.
Biologický přístup se od ostatních liší v tom, že jeho principy jsou částečně odvozeny z biologie. Biologicky orientovaní badatelé se často pokoušejí vysvětlit psychologické principy z hlediska biologie – toto pojetí se označuje jako redukcionismus.
Mezi hlavní obory psychologie patří biologická psychologie, kognitivní psychologie, vývojová psychologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, klinická a poradenská psychologie, školní a pedagogická psychologie, psychologie organizace a práce a inženýrská psychologie.
Mezi tradičními obory a disciplínami psychologie se zrodilo mnoho nových oblastí zkoumání, včetně kognitivní, afektivní a sociálně-kognitivní neurovědy, evoluční psychologie či kulturní psychologie.

Otázky rozvíjející kritické myšlení

Zamyslete se nad otázkou: Jaké jsou určující faktory sexuální orientace jedince? Jak by na tuto otázku odpověděli stoupenci jednotlivých psychologických přístupů uvedených v této kapitole?

Mnohé z nových přístupů v psychologii 21. století sjednocují různé přístupy nebo zaplňují dosavadní mezery v oboru. Jaké další pokroky by se mohly objevit v průběhu 21. století? Tedy jaké další možnosti sjednocení přístupů a zacelení mezer předvídáte?

Moderní psychologické přístupy a obory