Celkové shrnutí 1. kapitoly
Předmět studia psychologie
Psychologie je vědecké studium chování a duševních procesů.
Historické kořeny
Kořeny psychologie lze vysledovat do čtvrtého a pátého století př. n. l. Řečtí filozofové Sokrates, Platon a Aristoteles kladli základní otázky o myšlení a "otec lékařství" Hippokrates učinil mnoho důležitých pozorování toho, jak mozek řídí ostatní orgány. Jedna z nejstarších diskusí o lidské psychologii se soustředila na otázku, zda jsou lidské schopnosti vrozené (nativistické hledisko), nebo získané zkušenostmi (empiristické hledisko).
Vznik vědecké psychologie
Vědecká psychologie se zrodila na sklonku 19. století společně s představou, že mysl a chování by se mohly stát předmětem vědecké analýzy. První experimentální psychologickou laboratoř založil Wilhelm Wundt na univerzitě v Lipsku v roce 1879.
Rané psychologické školy
Mezi rané psychologické "školy" ve 20. století patřil strukturalismus (analyzuje duševní struktury), funkcionalismus (studuje, jak pracuje mysl, aby se organismus mohl přizpůsobit svému prostředí a fungovat v něm), behaviorismus (studuje chování bez zřetele k vědomí), gestaltistická psychologie (soustředí se na vzorce formované podněty a na organizaci zkušenosti) a psychoanalýza (zdůrazňuje roli nevědomých procesů při rozvoji a motivaci osobnosti).
Moderní vývoj
Novější vývoj psychologie ve 20. století zahrnuje teorii zpracování informací, psycholingvistiku a neuropsychologii.
Pět hlavních přístupů
Ke studiu psychologie je možné přistoupit z několika úhlů. Biologický přístup uvádí do souvislosti jednání člověka a události, které se odehrávají v jeho těle, zejména v mozku a nervové soustavě. Behaviorální přístup bere v úvahu pouze vnější činnosti organismu, které lze pozorovat a měřit. Kognitivní přístup se zabývá duševními procesy, jako je vnímání, paměť, chápání, rozhodování a řešení problémů. Hledá souvislost mezi těmito procesy a chováním. Psychoanalytický přístup zdůrazňuje nevědomé motivy pramenící ze sexuálních a agresivních impulzů. Subjektivistický přístup se soustředí na to, jak lidé aktivně konstruují a interpretují své sociální světy, které se liší v závislosti na kultuře, osobní historii a aktuálním stavu motivace. Konkrétní téma lze často analyzovat z více úhlů pohledu.
Redukcionismus
Biologický přístup se od ostatních odlišuje v tom, že jeho principy jsou částečně odvozeny z biologie. Biologicky orientovaní vědci se pokoušejí vysvětlit psychologické principy z biologických: tento postoj se označuje jako redukcionismus. Behaviorální jevy jsou stále častěji chápány na biologické i psychologické úrovni.
Obory psychologie
Mezi hlavní obory psychologie patří biologická psychologie, experimentální psychologie, vývojová psychologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, klinická a poradenská psychologie, školní a pedagogická psychologie, psychologie organizace a práce a inženýrská psychologie. Vedle tradičních oborů a disciplín psychologie se v 21. století zrodilo mnoho nových oblastí zkoumání, včetně kognitivní, afektivní a sociálně-kognitivní neurovědy, evoluční psychologie, kulturní psychologie a pozitivní psychologie.
Výzkum a experimenty
Součástí psychologického výzkumu je vytvoření hypotézy a její testování pomocí vědeckých metod. Je-li to možné, dáváme přednost experimentální metodě, jež má pod kontrolou všechny proměnné kromě těch, které studujeme, a může také testovat hypotézu o příčině a důsledku. Nezávislá proměnná je ta, s níž experimentátor manipuluje; závislá proměnná (obvykle měřitelný projev účastníkova chování) je studována s cílem zjistit, zda ji ovlivňují změny nezávislé proměnné. V jednoduchém experimentálním uspořádání manipuluje experimentátor jednou nezávislou proměnnou a pozoruje její účinek na závislou proměnnou. Podstatným prvkem experimentálního uspořádání je náhodné rozdělení účastníků do experimentální a kontrolní skupiny.
Experimentální a kontrolní skupina
V mnoha pokusech je nezávislá proměnná faktorem, který je buď přítomen, nebo nepřítomen. Nejjednodušší uspořádání pokusu obsahuje experimentální skupinu (v níž je studovaný faktor přítomen) a kontrolní skupinu (v níž je studovaný faktor nepřítomen). Pokud změny nezávislé proměnné přinesou statisticky významný rozdíl hodnoty závislé proměnné mezi experimentální a kontrolní skupinou, znamená to, že experimentální podmínky měly prokazatelný účinek a rozdíl není způsoben náhodnými faktory ani několika málo krajními případy.
Korelační metoda
V situaci, kdy nelze provést experiment, je možné použít korelační metodu. Tato metoda určuje, zda přirozeně se vyskytující rozdíl je spjat s jiným rozdílem, který experimentátora zajímá. Míra korelace mezi dvěma proměnnými se vyjadřuje korelačním koeficientem r, který nabývá hodnoty v intervalu +1,00 až -1,00. Žádný vztah je vyjádřen hodnotou 0, úplná závislost je vyjádřena hodnotou 1. Pokud se hodnota r pohybuje od 0 k 1, vzrůstá síla vztahu. Korelační koeficient může být kladný nebo záporný podle toho, zda v závislosti na rostoucí hodnotě jedné proměnné druhá proměnná roste (+), nebo klesá (-).
Pozorování a případové studie
Výzkum lze provádět také metodou pozorování, to znamená, že badatel pozoruje jev, který ho zajímá. Musí být vyškolen k přesnému pozorování a zaznamenání faktů. Jevy, které je obtížné pozorovat přímo, je možné pozorovat nepřímo prostřednictvím dotazování (dotazníků a rozhovorů) nebo prostřednictvím případových studií.
Etika ve výzkumu
Mezi základní etické principy, jimiž se řídí etické zacházení s účastníky experimentů, patří minimální riziko, informovaný souhlas a právo na ochranu informací. Jakékoli bolestivé či škodlivé postupy uplatněné při výzkumu na zvířatech musí být ospravedlněny významem takto získaných poznatků.