Dva průkopníci výzkumu stresu, Holmes a Rahe (1967), tvrdili, že jakákoli životní změna, která vyžaduje četná přizpůsobení, může být vnímána jako stresová. Pokusili se změřit dopad životních změn a vypracovali škálu životních událostí[cite: 14]. Škála řadí životní události od těch nejvíce stresových (úmrtí životního partnera) až po ty nejméně stresové (drobné porušení zákona)[cite: 14].Při sestavení této škály zkoumali badatelé tisíce rozhovorů a anamnéz, aby určili, které typy událostí považují lidé za nejvíce stresové. Vzhledem k tomu, že sňatek je pro většinu lidí zásadní událostí, badatelé jej umístili do středu škály a přiřadili mu hodnotu 50[cite: 14]. Potom požádali přibližně 400 mužů a žen různého věku, původu a rodinného stavu, aby srovnali vstup do manželství s řadou jiných životních událostí[cite: 14]. Respondenti měli odpovídat na otázky typu: „Vyžaduje tato událost větší, nebo menší míru přizpůsobení než sňatek?“[cite: 14].Škála zásadně ovlivnila výzkum stresu, ale měla také mnoho kritiků. Přestože pozitivní události často vyžadují přizpůsobení, a proto mohou být stresové, většina výzkumů naznačuje, že negativní události mají na tělesné i psychické zdraví mnohem větší dopad než pozitivní události[cite: 14]. Kromě toho Holmesova a Raheova škála předpokládá, že všichni lidé reagují na určitou událost stejně, ale lidé ve skutečnosti reagují na události různě[cite: 14]. Někteří lidé nepovažují zásadní životní změny nebo zátěžové situace za stresující. Prožívají je spíše jako výzvu a vzpruhu[cite: 14].
Vnitřní konflikty
Dosud jsme se zabývali pouze vnějšími událostmi, při nichž některý faktor vnějšího prostředí ohrožuje naši pohodu. Stres však může být vyvolán také vnitřními konflikty – nevyřešenými záležitostmi, které mohou být vědomé nebo nevědomé[cite: 14].
Vnitřní konflikt
Konflikt nastává, když si jedinec musí vybrat mezi neslučitelnými či vzájemně se vylučujícími cíli nebo postupy jednání.
Mnoho věcí, po nichž lidé touží, je neslučitelných. Chcete být například členem reprezentačního univerzitního týmu, ale z časových důvodů nemůžete být vynikajícím sportovcem a současně výborným studentem[cite: 14]. Jindy chcete jít s přáteli na večírek, ale obáváte se, že když nezůstanete doma a nebudete studovat, neuspějete u zítřejší zkoušky[cite: 14].V naší společnosti se nejčastěji vyskytují obtížně řešitelné konflikty mezi následujícími motivy:
Nezávislost versus závislost: Ocitneme-li se v obtížné situaci, někdy si přejeme, aby se o nás někdo postaral a vyřešil naše problémy. Jenže nás vždycky učili, že máme stát na vlastních nohou.
Důvěrný vztah versus osamělost: Touha mít blízkého člověka a sdílet s ním nejvnitřnější myšlenky a emoce se může střetávat se strachem ze zranění nebo odmítnutí, pokud se ve vztahu příliš otevřeme.
Spolupráce versus soutěžení: Naše společnost klade důraz na soutěžení a úspěch. Současně jsme ale nabádáni k tomu, abychom spolupracovali s ostatními a pomáhali jim.
Impulzivnost versus morální normy: Impulzy se často dostávají do konfliktu s morálními normami v oblasti sexu a agrese. Porušení norem může vyvolat pocity viny.
Snaha nalézt přijatelný kompromis mezi protichůdnými motivy může vyvolávat značný stres.
Použitá literatura
Atkinson, R. L. a kol.•(2012)•Psychologie•15. vyd.•Portál•s. 584-588
