Zdrojem stresu může být nespočetné množství událostí. Některé z nich mají charakter zásadních změn, jež ovlivňují život mnoha lidí – například válka, jaderná katastrofa nebo zemětřesení. Jiné zase představují zásadní změnu v životě jednotlivce – například přestěhování do nové oblasti, nové zaměstnání, svatba, ztráta přítele, vážné onemocnění. Některé stresory jsou akutní a trvají jen krátce, například když člověk cestou k přijímacímu pohovoru do nového zaměstnání uvízne v dopravní zácpě. Jiné stresory jsou chronické a působí delší dobu, nebo dokonce trvale, například v nešťastném manželství. V některých případech tkví zdroj stresu v samotném jedinci, pokud má vzájemně neslučitelné motivy či přání. Události, které člověk vnímá jako stresové, lze obvykle zařadit do jedné nebo několika následujících kategorií: traumatické události přesahující obvyklý rámec lidských zkušeností, nekontrolovatelné či nepředvídatelné události, události představující zásadní změnu životních podmínek, vnitřní konflikty. V této části kapitoly se stručně zaměříme na každou z uvedených kategorií.

Traumatické události

Nejviditelnějším zdrojem stresu jsou traumatické události. Příčiny stresu se u různých lidí liší. To, co přesahuje síly jednoho člověka, může být pro jiného vzrušující a zábavnou událostí. Mohou to být přírodní katastrofy, například zemětřesení a povodně; katastrofy vyvolané lidskou činností, například války a jaderné havárie; katastrofické nehody, například letecká neštěstí a autohavárie; fyzické útoky, například znásilnění nebo pokus o vraždu.

Traumatické události

Krajně nebezpečné situace, které se vymykají běžné lidské zkušenosti.

Po traumatické události prožívají mnozí lidé specifický sled psychických reakcí. Oběti katastrofy jsou zpočátku šokovány a ochromeny a zdá se, že si neuvědomují nebezpečí ani svá zranění. Někdy se bezcílně a zmateně potulují na místě katastrofy a vystavují se riziku dalšího zranění. Například člověk, který přežil zemětřesení, někdy bloudí budovami, jimž bezprostředně hrozí zřícení. V další fázi jsou oběti katastrofy pasivní a nedokážou samy od sebe vykonat ani jednoduchý úkol, ale ochotně poslouchají příkazy. Například znásilněná žena si ve dnech následujících po útoku ani nevzpomene na to, že by si měla připravit jídlo a najíst se, ale pokud jí kamarádka zatelefonuje a připomene jí, aby si zašla nakoupit, poslechne. Ve třetím stadiu začnou oběti katastrofy pociťovat úzkost a neklid, obtížně se soustřeďují a znovu a znovu popisují katastrofu, již prožili. Člověk, který přežil autohavárii, někdy v blízkosti automobilu propadá silné nervozitě, nemůže se vrátit do práce, protože se nedokáže soustředit, a přátelům bez ustání vypráví o podrobnostech nehody. Tragicky běžnou traumatickou událostí v naší společnosti je sexuální zneužívání. Znásilnění a další typy sexuálního násilí mají velký dopad na emocionální a fyzické zdraví oběti. Několik studií prokázalo, že v prvních šesti měsících po znásilnění nebo jiném útoku se u obětí projevují hluboké deprese, úzkost, intenzivní strach a mnohé další známky emočního strádání. U některých lidí tyto stavy časem odeznívají, ale u jiných jsou dlouhodobé. Sexuálně zneužívaným dětem hrozí nebezpečí emočních problémů, které přetrvají po celé dětství a mohou přesahovat až do dospělosti. Většina z nás naštěstí nikdy žádné traumatické události nezažije. Stresové reakce však mohou vyvolat i běžnější události. Za stresové považujeme situace, které mají čtyři typické znaky: neovlivnitelnost, nepředvídatelnost, znamenají zásadní změny životních podmínek a přinášejí vnitřní konflikty. Míra stresu související s určitou událostí se u různých jedinců může lišit. Znamená to, že lidé rozdílným způsobem vnímají míru ovlivnitelnosti a předvídatelnosti dané situace a že odlišně vnímají i nároky, které daná situace klade na jejich schopnosti a sebepojetí. Právě toto hodnocení ovlivňuje míru vnímaného stresu.

Ovlivnitelnost

Míra, v níž můžeme událost vyvolat, nebo naopak zastavit. Hraje značnou roli v tom, zda ji vnímáme jako stresovou.

Čím méně ovlivnitelná nám událost připadá, tím spíše ji budeme považovat za stresovou. Mezi závažné neovlivnitelné události patří smrt milovaného člověka, ztráta zaměstnání nebo vážná nemoc. Méně závažnou neovlivnitelnou událostí je například situace, kdy přítel odmítne přijmout naši omluvu za nějaký špatný skutek nebo když nás na letišti nevpustí do letadla, protože letecká společnost prodala pro konkrétní let více letenek, než je v letadle míst. Neovlivnitelné události jsou stresové mimo jiné proto, že pokud je nemůžeme ovlivňovat, nemůžeme jim ani zabránit. Již dříve jsme ale uvedli, že při hodnocení míry stresu není důležitá jen naše skutečná schopnost ovlivnit situaci, ale také to, jak danou situaci vnímáme. V jedné klasické experimentální studii předložili badatelé účastníkům barevné fotografie obětí, které zemřely násilnou smrtí. Zkoumaná skupina mohla ukončit prohlížení fotografií stisknutím tlačítka. Kontrolní skupina si prohlížela tytéž fotografie stejně dlouho jako zkoumaná skupina, ale neměla možnost stisknout tlačítko a ukončit prohlížení. (Doba, po kterou si fotografie prohlíželi členové kontrolní skupiny, byla dána tím, jak dlouho si stejné fotografie prohlíželi členové zkoumané skupiny.) Hladina vzrušení nebo úzkosti u příslušníků obou skupin byla zjišťována pomocí měření kožní galvanické reakce (kožní galvanická reakce se projevuje jako pokles elektrického odporu kůže a často se používá jako ukazatel aktivace autonomní nervové soustavy při měření citových reakcí). Příslušníci experimentální skupiny vykazovali při pohledu na fotografie mnohem menší míru úzkosti než příslušníci kontrolní skupiny, i když všichni museli snášet pohled na fotografie stejně dlouho. Přesvědčení, že můžeme ovlivnit průběh událostí, snižuje jejich nepříznivé dopady na naši psychiku, i když se o takové ovlivnění ani nepokusíme. Prokázala to studie, v níž byly dvě skupiny účastníků vystaveny hlasitému a krajně nepříjemnému hluku. Členové jedné skupiny dostali informaci, že stiskem tlačítka mohou zvuk vypnout. Současně byli požádáni, aby se k tomu uchýlili teprve tehdy, až se jim zvuk bude zdát naprosto nesnesitelný. Příslušníci druhé skupiny nemohli zvuk nijak ovlivnit. Žádný z účastníků, kteří měli k dispozici vypínač, jej nepoužil, takže obě skupiny byly vystaveny stejnému hluku. Členové skupiny, kteří neměli možnost vypnout zvuk, však vykazovali mnohem horší výsledky v následujících problémových úlohách. Z toho lze soudit, že je hluk rozrušil mnohem více než ty účastníky pokusu, kteří měli možnost zvuk vypnout.

Předvídatelnost

Skutečnost, do jaké míry víme, zda a kdy událost nastane.

Intenzitu stresu ovlivňuje také předvídatelnost události. Dokážeme-li předvídat nástup stresové události - i když ji nemůžeme ovlivnit, vnímáme ji jako méně stresovou. Laboratorní experimenty prokazují, že lidé i zvířata dávají přednost předvídatelným nepříjemným událostem před nepředvídatelnými. V jedné studii si laboratorní potkani mohli vybrat mezi ohlášeným a neohlášeným elektrickým výbojem. Jestliže potkan na počátku série šoků stlačil páčku, předcházel každému šoku varovný tón. Jestliže potkan páčku nestiskl, neozval se v sérii pokusů žádný varovný signál. Všichni potkani se brzy naučili stisknout páčku, což svědčí o tom, že dávali přednost předvídatelným šokům. Také lidé obvykle dávají přednost předvídatelným šokům před nepředvídatelnými. Když očekávají předvídatelné šoky, vykazují nižší emoční aktivaci a udávají menší tíseň. Předvídatelné šoky vnímají jako méně nepříjemné než stejně silné nepředvídané šoky. Jak si tyto výsledky vysvětlujeme? Jednou z možností je, že varovný signál před nepříjemnou událostí umožní organismu aktivovat přípravný proces, který tlumí účinky škodlivého podnětu. Pokud zvíře dostane signál, že se blíží elektrický šok, může se postavit tak, aby byl šok co nejméně bolestivý. Člověk, který ví, že dostane v ordinaci injekci, se může pokusit myslet na příjemné věci a zmírnit tak bolest. Žena, která slyší varovné hlášení o blížícím se hurikánu, může zabednit okna a předejít tak poškození domu. Další možností je, že v případě nepředvídatelného šoku neexistuje období, kdy se organismus může cítit v bezpečí. U předvídatelného šoku se organismus může do jisté míry uvolnit až do chvíle, kdy ho signál upozorní na blížící se šok. Příkladem z každodenního života může být situace, když šéf, který obvykle kritizuje své podřízené v přítomnosti ostatních, odjede na služební cestu. Šéfova nepřítomnost je pro zaměstnance signálem, že nemusí být ve střehu. Zaměstnanec, jehož nadřízený jej kritizuje nepředvídatelně během celého dne a nikdy neodjíždí na služební cesty, pravděpodobně prožívá chronický stres. Některé profese - například povolání hasiče nebo zdravotníka na úrazové pohotovosti - jsou zcela nepředvídatelné a jsou považovány za velmi stresové. Velmi nepředvídatelná jsou i závažná onemocnění. Pacienti postižení rakovinou se potýkají se zásadním problémem: ani po mnoha letech od uplynutí léčby nevědí, zda byli skutečně vyléčeni. Každý den musí čelit nejisté a potenciálně katastrofální budoucnosti. I tak výrazně negativní událost, jako je mučení, může být do jisté míry ovlivněna tím, zda ji oběť vnímá jako předvídatelnou. Oběti, které mohou předvídat načasování a typ mučení, se po propuštění uzdravují rychleji než oběti, pro něž je mučení zcela nepředvídatelné.

Použitá literatura

Atkinson, R. L. a kol.•(2012)•Psychologie•15. vyd.•Portál•s. 584-588

Typické znaky stresových událostí: Trauma a kontrola

Traumatické události

Ovlivnitelnost

Předvídatelnost

Použitá literatura