Úvod do psychologie a její historie

V úvodní epizodě naší encyklopedie definujeme, co psychologie skutečně zkoumá, zkoumáme, proč nás naše intuice často zrazuje, a odhalujeme, jak nás vědecká metoda chrání před iluzemi naší vlastní mysli.

Sloučený přehled počátků. Od Descarta a jeho dualismu, přes Lockovu tabula rasa, až po Webera a Fechnera, kteří poprvé matematicky změřili vztah mezi fyzikálním podnětem a pocity.

Přelomový rok 1879, založení laboratoře v Lipsku a Wundtův voluntarismus. Článek rovnou naváže prací Ebbinghause, který jako první experimentálně změřil paměť.

Titchenerova snaha rozložit vědomí na elementy pomocí introspekce v kontrastu s Williamem Jamesem, který zdůrazňoval nepřetržitý proud vědomí a adaptivní funkci mysli.

Freudův klinický přístup, metafora ledovce nevědomí, obranné mechanismy Ega a vliv potlačených konfliktů z dětství na lidskou psychiku.

Watsonovo a Skinnerovo odmítnutí introspekce a studia vědomí. Psychologie se stává čistě objektivní vědou o chování formovaném prostředím a posilováním.

Německá revoluce proti elementarismu Wundta i behaviorismu. Zaměření na to, jak mozek organizuje vnímání a řešení problémů pomocí vhledu.

Vzpoura proti determinismu psychoanalýzy a behaviorismu. Maslow a Rogers přinášejí důraz na svobodnou vůli, seberealizaci a bezpodmínečné přijetí.

Návrat k exaktnímu zkoumání mysli pomocí metafory počítače ve zhruba 60. letech. Posun k dnešnímu standardu komplexního biopsychosociálního zkoumání člověka.

Shrnutí Turingova testu, debaty o silné umělé inteligenci, neuronových sítích a propojování mozků s počítači (brain-machine interfaces).