Kognitivní psychologie a umělá inteligence

Sérií klasických experimentů s primingem dokázal, že drtivá většina našeho každodenního sociálního chování je řízena automaticky a spouštěna zcela mimo naše vědomé záměry.

Britský psycholog a průkopník kognitivního přístupu, který ve své knize Remembering prokázal, že paměť není jako videokamera, ale má aktivní a konstruktivní povahu založenou na mentálních schématech.

Psychiatr, který způsobil převrat v psychoterapii odklonem od Freudovy psychoanalýzy a vytvořením kognitivní terapie zaměřené na změnu negativního myšlení.

Významně přispěl k výzkumu kognitivního vývoje a učení, ale později kritizoval čistě mechanistický pohled na lidskou mysl a volal po zkoumání osobního významu a narativní psychologii.

Spoluzakladatel hnutí pozitivní psychologie, který definoval a zkoumal stav flow (plynutí) – fenomén hlubokého ponoru a optimálního prožívání při smysluplné činnosti.

Holandský fyziolog, který jako první zavedl mentální chronometrii a s využitím reakčních časů objektivně změřil časovou náročnost kognitivních procesů.

Samotářský génius, který vyvrátil tvrzení, že vyšší funkce nelze zkoumat experimentálně, a pomocí nesmyslných slabik zformuloval první křivku zapomínání.

Přední expert na psychologii emocí, který mezikulturním výzkumem exaktně potvrdil univerzálnost základních lidských emocí a objevil detekovatelný fenomén mikro-výrazů.

Neortodoxní tvůrce REBT, který s pacienty přímo a aktivně konfrontoval jejich iracionální přesvědčení a nabádal k reálné změně a akci.

Lewinův student, který se proslavil odhalením napětí vznikajícího z rozporu mezi chováním a postoji a zformulováním vlivné Teorie sociálního srovnávání.

Odbornice na sociální kognici, která formulovala koncept ambivalentního sexismu a vytvořila Stereotype Content Model hodnotící skupiny na osách vřelosti a kompetence.

Zpochybnil monopol klasických IQ testů zaměřených jen na akademické dovednosti svou teorií mnohačetných inteligencí, sahajících od lingvistické až po tělesně-kinestetickou.

Otec kognitivní neurovědy, který rozšířil výzkum pacientů s rozděleným mozkem a objevil v levé hemisféře modul takzvaného interpretru, jenž racionalizuje naše chování.

Psycholog a vědecký novinář, který svou knihou zpopularizoval koncept emoční inteligence (EQ) a ukázal, že pro životní úspěch a duševní zdraví jsou emoční a sociální dovednosti často důležitější než kognitivní IQ.

Sociální a morální psycholog, který ukázal, že lidská morálka je řízena spíše rychlými intuitivními a emočními reakcemi než racionálním úsudkem, a definoval šest univerzálních morálních základů společnosti.

Kanadský průkopník biopsychologie, který představil koncept buněčných shromáždění a definoval známé pravidlo učení, podle něhož se „společně pálící neurony propojují“.

Geniální lingvista, který kritikou behaviorismu urychlil kognitivní revoluci a postuloval existenci vrozeného mechanismu pro osvojení jazyka a univerzální gramatiky.

První profesor psychologie na University of Wisconsin a neúnavný popularizátor oboru, který vytvořil standard pro reportování dat jakožto základ dnešního APA stylu.

Spolu s Amosem Tverskym odhalil, že lidé při rozhodování v nejistotě spoléhají na mentální zkratky, čímž zboural představu o dokonalé racionalitě.

Nositel Nobelovy ceny, jenž na mořském plži precizně dokázal, že učení fyzicky a chemicky přetváří neuronové spoje prostřednictvím mechanismu dlouhodobé potenciace (LTP).

Americký psycholog, který předkládáním morálních dilemat zjistil, že lidské morální uvažování se kognitivně vyvíjí ve třech základních úrovních.

Spoluzakladatel Gestalt psychologie, který výzkumem šimpanzů na Tenerife prokázal učení náhlým vhledem a propojil psychologii s fyzikou principem psychofyzického izomorfismu.

Zakladatel Würzburgské školy, jenž posunul hranice experimentální introspekce a se svým týmem empiricky prokázal překvapivou existenci takzvaného myšlení bez vizuálních představ.

Neurovědec zkoumající biologické základy úzkosti, který dokázal klíčovou roli amygdaly a objevil v mozku dvě cesty pro rychlé i analytické zpracování hrozby.

Inovativně spojila západní techniky změny chování s východním radikálním sebepřijetím do formy terapie vyvinuté speciálně pro léčbu hraniční poruchy osobnosti.

Nejvýznamnější současná badatelka v oblasti paměti, která svými experimenty prokázala konstruktivní a omylnou povahu vzpomínek, odhalila dezinformační efekt a zpochybnila spolehlivost očitých svědectví.

Ruský psycholog a spolupracovník Lva Vygotského, který detailně zmapoval fungování mozkových center a položil základy moderní neuropsychologie a kognitivní diagnostiky.

Jeden z hlavních hybatelů kognitivní revoluce, který dokázal, že kapacita naší krátkodobé paměti je omezena zhruba na sedm izolovaných položek či chunků.

Pacient, který po chirurgickém odstranění hipokampu ztratil schopnost tvořit nové vědomé vzpomínky, čímž vědcům poskytl absolutně klíčové důkazy o lokalizaci a rozdělení lidské paměti.

Povýšil psychofyziku a výzkum paměti na preciznější úroveň, mimo jiné díky svému vynálezu paměťového bubnu pro automatizované předkládání podnětů.

Autor knihy Cognitive Psychology, která sjednotila a pojmenovala kognitivní revoluci, jenž později ostře volal po ekologické platnosti zkoumání lidské mysli.

Spolu s Johnem Cacioppem vytvořil model ELM, který přesně mapuje kognitivní cesty, jimiž v nás argumenty centrálně nebo periferně vyvolávají změnu postojů.

Švýcarský biolog a psycholog, který způsobil revoluci v chápání dětského intelektu popsáním čtyř kvalitativních stadií kognitivního vývoje a zavedením pojmů asimilace či akomodace.

Kognitivní vědec a lingvista, který zpopularizoval myšlenku jazyka jako evoluční adaptace a pomocí dat zkoumá historický pokles násilí ve společnosti na pozadí lidské přirozenosti.

Zakladatel skotské školy zdravého rozumu, který se postavil proti Humovu skepticismu a obhajoval přímý realismus a psychologii vrozených mentálních fakult.

Neurolog a mistr kazuistiky, který prostřednictvím svých literárně bohatých případových studií přibližoval veřejnosti bizarní a fascinující neurologické poruchy plně v kontextu lidskosti pacientů.

Filozof zpochybňující silnou umělou inteligenci argumentem, že počítačové programy mohou sice simulovat syntax, ale nikdy skutečně nechápou význam.

Nobelista, který experimenty s pacienty s rozděleným mozkem (split-brain) způsobil revoluci v chápání lateralizace a specializace pravé a levé mozkové hemisféry.

Významný psycholog, který identifikoval hrozbu stereotypu a prokázal, jak vědomí existence negativního stereotypu o vlastní skupině zhoršuje testový výkon.

Obohatil psychologii o triarchickou teorii inteligence, ve které kromě tradiční analytické složky zdůraznil i důležitost inteligence kreativní a praktické.

Nositel Nobelovy ceny, který propojil psychologii s ekonomií a proslavil se konceptem „šťouchů“ (nudge) – jemných změn v architektuře výběru, které usnadňují lidem lepší rozhodování bez zákazů a příkazů.

Jako první neobehaviorista dokázal experimenty v bludištích existenci latentního učení u zvířat a jejich schopnost vytvářet si vnitřní kognitivní mapy.

Stál u zrodu výpočetní techniky a navrhl Turingův test k posouzení, zda stroj dokáže myslet jako člověk, čímž zásadně formoval kognitivní vědu.

Dvojice s Danielem Kahnemanem, která odhalila, že při rozhodování v nejistotě využíváme mentální zkratky (heuristiky), čímž jsme náchylní ke kognitivním zkreslením.

Ruský psycholog, který zdůrazňoval formativní vliv sociální interakce na růst dětské mysli a stvořil klíčový koncept zóny nejbližšího vývoje.

Německý neurolog, který objevil mozkové centrum v levém spánkovém laloku (Wernickeovo centrum), jež je nezbytné pro porozumění mluvenému slovu.

Oficiální zakladatel Gestalt psychologie, který popsal percepční phi fenomén, definoval zákony organizace vnímání a zkoumal produktivní myšlení.

Jeden z nejvlivnějších filozofů 20. století, který zkoumal vztah mezi jazykem, myšlením a realitou a ukázal, jak jsou mnohé filozofické a psychologické problémy v jádru jen zmatením jazyka.

Elegantně vyřešil záhadu sociální facilitace objevem, že fyziologické nabuzení z přítomnosti druhých usnadňuje dominantní reakce, a popsal efekt pouhého vystavení.