Psychopatologie, klinická psychologie a psychiatrie

Odmítl biologický determinismus a tvrdil, že lidé se rodí s pocity méněcennosti, které se snaží kompenzovat touhou po moci a dokonalosti.

Německý psychiatr a neuropatolog, který jako první popsal patologické změny v mozku způsobující presenilní demenci, která dnes nese jeho jméno.

Psychiatr, který způsobil převrat v psychoterapii odklonem od Freudovy psychoanalýzy a vytvořením kognitivní terapie zaměřené na změnu negativního myšlení.

Švýcarský psychiatr, který pod vlivem Heideggera integroval fenomenologii do klinické praxe a jako první vytvořil zkoumání světonázoru metodou zvanou Daseinanalýza.

Švýcarský psychiatr, který zavedl termín „schizofrenie“ k popisu rozštěpení mysli u pacientů a dokázal, že na rozdíl od Kraepelinova přesvědčení nejde vždy o nevratný úpadek.

Švýcarský psychiatr a hlavní popularizátor Daseinanalýzy, který se zasadil o přesvědčení, že ryze objektivní a medicínský přístup k duševním nemocem je terapeuticky neúplný.

Uznávaný vídeňský lékař, který u Anny O. objevil léčivý účinek katarze (uvolnění emocí při rozpomenutí se na trauma) a s Freudem vydal přelomové Studie o hysterii.

Francouzský lékař, který po pitvě afatického pacienta poskytl nezvratný klinický důkaz pro fyziologickou lokalizaci centra produkce řeči v levém čelním mozkovém laloku.

Neúnavná americká reformátorka, jejíž čtyřicetileté úsilí vedlo k vybudování desítek nových a specializovaných léčeben pro duševně nemocné napříč USA a Evropou.

Neortodoxní tvůrce REBT, který s pacienty přímo a aktivně konfrontoval jejich iracionální přesvědčení a nabádal k reálné změně a akci.

Rakouský psychiatr, který na základě vlastních zkušeností z koncentračních táborů založil logoterapii zaměřenou na schopnost lidí nacházet hluboký smysl i v utrpení.

Titán psychologie, který vytvořil model Id, Ego a Superego, popsal psychosexuální stadia vývoje a jako hlavní metodu zkoumání nevědomí využíval volné asociace a analýzu snů.

Železniční dělník, který přežil proražení čelních laloků železnou tyčí. Jeho následná dramatická změna charakteru poskytla historicky první důkazy o tom, že mozek přímo řídí osobnost a emoce.

Klinický neurovědec, který aplikoval Gestalt principy na fungování mozku, odmítl úzkou lokalizaci funkcí a prosazováním tendence k seberealizaci silně ovlivnil humanistickou psychologii.

Český psychiatr a spoluzakladatel transpersonální psychologie, který prozkoumal změněné stavy vědomí pomocí psychedelik a později vyvinul metodu holotropního dýchání pro terapeutickou praxi.

Otec medicíny, který nevysvětloval mentální stavy a nemoci vlivem démonů, ale nerovnováhou čtyř základních tělesných tekutin (humorů).

Nejslavnější evropský neurolog své doby, který pomocí hypnózy zlegitimizoval zkoumání hysterie jako skutečné duševní nemoci a svými přednáškami zásadně ovlivnil mladého Freuda.

Charcotův nástupce, který vysvětlil hysterii pomocí odštěpených traumatických vzpomínek, čímž objevil fenomén disociace a silně předznamenal Freudův koncept nevědomí.

Německý psychiatr a existenciální filozof, který vnesl fenomenologii do psychopatologie a proslul konceptem takzvaných mezních situací, jež člověka konfrontují s jeho existencí.

Studentka J. B. Watsona, která jako první vědecky dokázala, že naučený strach lze odstranit systematickou desenzibilizací, čímž položila základ behaviorální terapii.

Německý psychiatr z Wundtovy školy, který vytvořil celosvětově přijatý systém klinických diagnóz a jako jeden z prvních testoval účinky farmak na lidskou psychiku.

Německo-rakouský psychiatr a autor přelomového díla Psychopathia Sexualis, kterým položil vědecké základy moderní sexuologie a systematicky popsal a klasifikoval sexuální deviace, včetně sadismu a masochismu.

Inovativně spojila západní techniky změny chování s východním radikálním sebepřijetím do formy terapie vyvinuté speciálně pro léčbu hraniční poruchy osobnosti.

Lékař a autor, který se zaměřuje na hluboké propojení mezi traumatem v raném dětství, chronickým stresem, rozvojem závislostí a psychosomatických i autoimunitních onemocnění.

Přinesl evropský existencialismus do USA, prozkoumal takzvané lidské dilema a rozlišoval mezi normální a neurotickou úzkostí vyplývající z tíhy lidské svobody.

Rakouský lékař, který svými technikami navozování krize předznamenal objev hypnózy a demonstroval obrovskou sílu sugesce při léčbě psychosomatických problémů.

Portugalský neurolog vyznamenaný Nobelovou cenou za vyvinutí drastického chirurgického zákroku zvaného prefrontální lobotomie, který se dříve masově užíval u psychotických pacientů.

Klinický psycholog, jehož práce integruje evoluční psychologii, jungiánskou psychoanalýzu a mytologii k analýze lidských systémů přesvědčení, utrpení a hledání osobní odpovědnosti.

Francouzský lékař symbolizující obrat k humánní psychiatrii, který nechal sejmout okovy duševně nemocným v pařížských azylech a začal prosazovat klidnou morální léčbu.

Mesmerův žák, který uvedl pacienty do klidného transu (somnambulismu) a objevil v něm dodnes využívané fenomény jako posthypnotickou amnézii a sugesci.

Tvůrce nesmírně vlivné humanistické terapie, který klíč k rozvoji a aktualizační tendenci člověka spatřoval v bezpodmínečném pozitivním přijetí a empatii.

Švýcarský psychiatr a psychoanalytik, který vyvinul slavný Rorschachův test inkoustových skvrn, jenž se stal jedním z nejznámějších projektivních nástrojů pro diagnostiku struktury osobnosti a zkoumání nevědomých procesů.

Signatář americké Deklarace nezávislosti, který na svou dobu prosazoval humánní léčbu, ačkoliv duševní nemoci léčil převážně somatickými metodami jako pouštěním žilou.

Hlavní iniciátor hnutí pozitivní psychologie, který dříve popsal mechanismus naučené bezmocnosti a následně přesunul pozornost oboru ke studiu autentického štěstí a lidského rozkvětu.

Americký neofreudián, který přesunul pozornost od biologických pudů k síti mezilidských vztahů a zdůraznil, že osobnost nelze oddělit od sociálních situací.

Hlavní hlas antipsychiatrického hnutí šokující svět tvrzením, že duševní nemoci neexistují a psychiatrické diagnózy jsou jen nebezpečné nálepky pro problémy v žití.

V roce 1896 založil vůbec první psychologickou kliniku na světě, poprvé použil pojem klinická psychologie a trval na přísném vědeckém vzdělání praktiků.

Psychiatr a spisovatel, který se stal jedním z hlavních představitelů existenciální a skupinové psychoterapie, zkoumající čtyři danosti: smrt, svobodu, izolaci a nesmyslnost.

Ruská studentka Kurta Lewina, která experimentálně dokázala, že si mnohem lépe pamatujeme nedokončené úkoly, a stala se matkou klinické psychologie v SSSR.