Vývojová psychologie

Významná vývojová psycholožka, která vytvořila laboratorní postup Neznámá situace k měření a rozdělení kvality citové vazby u batolat.

Významný teoretik a zakladatel první psychologické laboratoře v Kanadě, který propojil evoluční teorii s učením prostřednictvím takzvaného Baldwinova efektu.

Britský psycholog a průkopník kognitivního přístupu, který ve své knize Remembering prokázal, že paměť není jako videokamera, ale má aktivní a konstruktivní povahu založenou na mentálních schématech.

Vývojová psycholožka, která identifikovala a zevrubně popsala základní styly rodičovské výchovy (autoritářský, autoritativní a benevolentní) a jejich vliv na vývoj dětí.

Francouzský psycholog, který společně se Simonem vytvořil první použitelný test inteligence k identifikaci dětí vyžadujících speciální péči a zavedl koncept mentálního věku.

Britský psychiatr, který opustil freudiánskou pudovou teorii a prokázal biologickou naprogramovanost dětí k vyhledávání blízkosti pečovatele za účelem nalezení pocitu bezpečí.

Významně přispěl k výzkumu kognitivního vývoje a učení, ale později kritizoval čistě mechanistický pohled na lidskou mysl a volal po zkoumání osobního významu a narativní psychologii.

Zakládající členka Asociace humanistických psychologů, která propojila vývojovou psychologii s humanistickým důrazem na celoživotní růst a tvořivost.

Rozšířil psychoanalytickou teorii o celoživotní vývoj a sociální faktory, přičemž vytvořil model osmi fází psychosociálního vývoje, z nichž každá je definována specifickou krizí, jako je hledání identity.

Pokračovatelka v otcových stopách, která upravila psychoanalýzu pro děti a položením důrazu na adaptaci ega na realitu založila ego-psychologii.

Zpochybnil monopol klasických IQ testů zaměřených jen na akademické dovednosti svou teorií mnohačetných inteligencí, sahajících od lingvistické až po tělesně-kinestetickou.

Založil první psychologickou laboratoř i časopis v USA, inicioval vznik Americké psychologické asociace a proslavil se svou rekapitulační teorií vývoje.

Svými proslulými experimenty s opičími mláďaty a náhradními matkami prokázal naprostou nezbytnost fyzického kontaktního bezpečí pro zdravý psychický vývoj.

Empirickými daty vyvrátila mýty o intelektuální inferioritě žen a stala se důležitou průkopnicí ve zkoumání a speciálním vzdělávání mimořádně nadaných dětí.

Průkopnice dětské psychoanalýzy, která zavedla terapii hrou a zdůrazňovala extrémní kognitivní a emocionální důležitost raného pre-oidipovského vztahu dítěte s matkou.

Rozšířil Gestalt myšlenky do USA, aplikoval je na dětskou psychologii a vytvořil zásadní rozdíl mezi geografickým a behaviorálním (subjektivním) prostředím.

Americký psycholog, který předkládáním morálních dilemat zjistil, že lidské morální uvažování se kognitivně vyvíjí ve třech základních úrovních.

Spoluzakladatel etologie a nobelista, který studiem vrozených vzorců chování ve volné přírodě objevil kritickou periodu vtiskování (imprintingu) u mláďat.

Kanadský neurobiolog, jehož přelomové výzkumy v oblasti epigenetiky poskytly biologický exaktní důkaz o tom, jak raná mateřská péče chemicky modifikuje DNA a reakce na stres.

Švýcarský biolog a psycholog, který způsobil revoluci v chápání dětského intelektu popsáním čtyř kvalitativních stadií kognitivního vývoje a zavedením pojmů asimilace či akomodace.

Lékař a psychiatr, který úzce spolupracoval s Alfredem Binetem a podílel se na vytvoření slavné Binet-Simonovy inteligenční škály z roku 1905.

Německý psycholog, který zásadně vylepšil Binetův způsob hodnocení inteligence tím, že navrhl vydělit mentální věk chronologickým věkem dítěte, čímž stvořil pojem IQ.

Upravil Binetův test inteligence pro americké prostředí a rozsáhlou longitudinální studií nadaných dětí úspěšně vyvrátil mýtus o slabosti spojené s genialitou.

Ruský psycholog, který zdůrazňoval formativní vliv sociální interakce na růst dětské mysli a stvořil klíčový koncept zóny nejbližšího vývoje.