Zpět na výpisky

Senzorické procesy a Vnímání

Obecná psychologie
Tento blok pokrývá cestu informace od našeho oka či ucha až do mozku. Na přijímačkách se často testuje samotný rozdíl mezi čitím (pouhým zachycením) a vnímáním (pochopením), fyziologie zraku, a také to, jak náš mozek organizuje vjemy do smysluplných celků nebo jak se nechá oklamat různými iluzemi.
1. Základní pojmy: Čití a Vnímání
Nejprve je nutné striktně oddělit dva procesy, které v běžné řeči často zaměňujeme, ale v psychologii znamenají každý něco jiného.
Čití (Sensation)
Proces, při kterém naše smyslové orgány (např. oko, ucho) zachycují energii z vnějšího prostředí a převádějí ji na nervové impulsy. Výsledkem čití je počitek (relativně izolovaný odraz jednotlivé vlastnosti předmětu - např. 'červená barva').
Vnímání (Perception)
Proces organizace, interpretace a chápání smyslových informací v mozku. Mozek dává počitkům význam. Výsledkem je vjem (např. 'vidím červené jablko').
Předmětnost vnímání
Vlastnost vnímání, která znamená, že vnímáme konkrétní předměty a jevy ve vnějším světě, nikoliv jen samotný stav našich smyslových orgánů.
Čivost a Prahy
Čivost je celková dispozice organismu reagovat na podněty. Absolutní práh je nejnižší možná intenzita podnětu, kterou vůbec zaznamenáme. Rozdílový práh je nejmenší pozorovatelný rozdíl mezi dvěma podněty.
Subliminální percepce
Vnímání podnětů pod absolutním prahem. Jedinec si neuvědomuje existenci podnětu, ten však přesto nějak působí na jeho psychiku.
Ernst H. Weber a Gustav T. Fechner19. století
Psychofyzika
  • Weber-Fechnerův zákon: Vyjadřuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu a subjektivní intenzitou počitku. Říká, že abychom zaznamenali změnu u silného podnětu, musí být nárůst mnohem větší než u slabého podnětu (např. k 1kg čince stačí přidat 100g, abychom cítili rozdíl, k 10kg čince musíme přidat 1kg).
Chyták z testů
Detaily z testů: V testech se objevuje, že Weberův zákon upravil a matematicky formuloval právě G. T. Fechner. Častým chytákem je také tvrzení o platnosti tohoto zákona: pamatuj si, že Weberův zákon platí spolehlivě pouze pro podněty střední intenzity (selhává u extrémů).
2. Zrak: Jak vidíme a Teorie barev
Zrak je pro člověka dominantním smyslem, proto se zkouší nejčastěji. Důležitá je anatomie sítnice a to, jak si vysvětlujeme vnímání barev.
Řez lidským okem a detail sítnice
Tyčinky (Rods)
Receptory na sítnici citlivé na světlo. Slouží k černobílému vidění a vidění za šera.
Čípky (Cones)
Receptory na sítnici zodpovědné za barevné vidění a ostrost. Potřebují dostatek světla. Nejvíce jich je soustředěno ve žluté skvrně.
Slepá skvrna
Místo na sítnici, kde zrakový nerv opouští oko. Nejsou zde žádné světločivné buňky (tyčinky ani čípky), proto v tomto bodě reálně nic nevidíme (mozek si obraz domýšlí).
Chyták z testů
Slepá vs. Žlutá skvrna: V testech je důležitá otázka na "místo nejostřejšího vidění". Správná odpověď je žlutá skvrna, a často se v možnostech dodává zpřesnění, že leží nad slepou skvrnou.
Teorie barevného vidění
Kognitivní psychologie a fyziologie
  • Young-Helmholtzova trichromatická teorie: Tvrdí, že na sítnici máme tři druhy čípků, citlivé na tři základní barvy (červenou, zelenou, modrou). Všechny ostatní barvy vznikají jejich mícháním.
  • Heringova teorie opozitních procesů: Ewald Hering tvrdil, že zrakový systém zpracovává barvy v protikladných (opozitních) párech: červená-zelená, žlutá-modrá, černá-bílá. Vysvětluje to například fenomén "paoobrazů".
Chyták z testů
Purkyňův fenomén: Za jasného slunečního svitu se nám zelené listy růže zdají světlejší než její červené květy, zatímco v šeru se nám zdají světlejší květy.
James J. Gibson1904–1979
Ekologická teorie vnímání
  • Odmítal představu, že vnímání je složitý proces skládání informací v mozku. Tvrdil, že veškerá důležitá informace je přímo obsažena v toku podnětů z prostředí. Zavedl pojem affordances (nabídky prostředí).
3. Gestalt zákony vnímání (Tvarová psychologie)
Tvaroví psychologové zkoumali, jak náš mozek automaticky organizuje zrakové podněty. Ústředním heslem je: "Celek je víc než pouhý součet jeho částí."
Zákon pregnantnosti (dobrého tvaru)
Máme tendenci vnímat neurčité nebo nedokonalé podněty co nejjednodušším a nejdokonalejším způsobem. (Testová definice: Dokonalé a symetrické tvary vnímáme podobně jako ty ne úplně dokonalé, protože si je naše vnímání samo 'vylepší').
Zákon blízkosti a podobnosti
Prvky, které jsou blízko sebe nebo jsou si podobné, vnímáme automaticky jako jeden celek nebo skupinu.
Vztah figura a pozadí
Automaticky dělíme zrakové pole na objekt, na který se soustředíme (figura), a to, co je za ním (pozadí).
Chyták z testů
Reverzibilní figury: Pokud se figura a pozadí mohou samovolně střídat (jednou vidíte dvě tváře, podruhé vázu), nazývá se to vnímání "reverzibilních figur". Typickým příkladem z přijímaček je tzv. Neckerova krychle.
4. Vnímání hloubky a prostoru
Náš mozek musí ze 2D obrazu na sítnici vytvořit 3D obraz reality. Používá k tomu vodítka:
  • Binokulární vodítka: Vyžadují obě oči (např. binokulární disparita - každé oko vidí svět z mírně jiného úhlu a mozek tento rozdíl spojí do hloubky).
  • Monokulární vodítka: Stačí na ně jedno oko (např. lineární perspektiva, překrývání objektů).
5. Klamy a poruchy (Velmi časté v testech!)
Je zásadní rozlišovat, kdy nás šálí pouze naše smysly na základě fyziky/optiky, a kdy mozek vytváří něco, co vůbec neexistuje.
Halucinace
Falešný vjem BEZ reálného podnětu. Vzniká v mozku, reálný objekt neexistuje, i když to tak člověk prožívá. (Pozor chyták: Halucinace je porucha vnímání, Blud je porucha myšlení).
Iluze
Zkreslený vjem SKUTEČNÉHO podnětu. Objekt reálně existuje, ale naše smysly ho chybně interpretují. (Příklad z testu: V horkém dni se nám zdá asfaltová cesta mokrá, i když není).
Autokinetická iluze
Zdánlivý pohyb stojícího bodu světla, pokud jej delší dobu fixujeme pohledem v naprosté tmě bez dalších záchytných bodů.
Fí-fenomén
Iluzorní vjem pohybu. Sledujeme-li například železniční semafor, máme dojem, že světlo při střídání lamp 'přechází' z jedné strany na druhou.
Chyták z testů
Amesova komora: Speciálně pokřivená místnost, která slouží k demonstraci toho, jak vnímání prostoru ovlivňuje vnímání velikosti. Člověk stojící v jednom rohu vypadá jako obr, v druhém jako trpaslík.
Müller-Lyerova iluze