Behaviorizmus a teórie učenia

Průkopník sociobehaviorismu, který dokázal, že se učíme pozorováním druhých, a zformuloval koncept recipročního determinismu a zástupného posilování.

Pavlovův velký rival usilující o vytvoření striktně objektivní reflexologie, který se na rozdíl od Pavlova zaměřil primárně na zkoumání motorických sdružených reflexů.

Psycholog, který experimentálně prokázal evoluční a biologické limity klasického podmiňování objevem averze k chuti (tzv. Garciův efekt), ke které stačí jediný pokus.

Neobehaviorista, podle něhož k učení dochází okamžitě (během jednoho pokusu) a pouze na základě časového překrytí (kontiguity) podnětu a reakce.

Neobehaviorista, který pomocí hypoteticko-deduktivní metody vytvořil složitou teorii učení založenou na síle zvyku a redukci biologických pudů.

Geniální lingvista, který kritikou behaviorismu urychlil kognitivní revoluci a postuloval existenci vrozeného mechanismu pro osvojení jazyka a univerzální gramatiky.

Studentka J. B. Watsona, která jako první vědecky dokázala, že naučený strach lze odstranit systematickou desenzibilizací, čímž položila základ behaviorální terapii.

Ačkoliv celý život neúspěšně hledal fyzickou paměťovou stopu (engram) v mozku krys, vyvrátil představy o mozku jako telefonní ústředně formulováním zákonů mozkové činnosti.

Německý fyziolog, který odmítl nutnost připisovat zvířatům vědomí zavedením konceptu tropismu jakožto vynuceného a mimovolního pohybu v reakci na vnější stimulaci.

Jeden z prvních teoretiků behaviorismu, který však v rámci své hormické psychologie zdůrazňoval, že chování zvířat i lidí je vždy účelové a poháněné vrozenými instinkty.

Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny, jehož objev psychických reflexů a detailní experimentální popis klasického podmiňování navždy změnil směřování moderní psychologie.

Zdůrazňoval roli subjektivního očekávání v učení a nejvíce se proslavil rozlišením lidí na ty s interním a externím místem kontroly nad svým osudem.

Snaha vysvětlit všechny psychické jevy pomocí fyziologie jej dovedla k objevu konceptu inhibice v mozku a tvrzení, že veškeré chování je čistě reflexivní povahy.

Zakladatel operantního podmiňování, který odmítl teoretizování o vnitřních stavech a zkoumal plány posilování a metody tvarování chování ve své operantní komoře.

Pomocí „problémových boxů“ popsal postupné učení zvířat pokusem a omylem a zformulováním Zákona efektu předznamenal nástup operantního podmiňování.

Jako první neobehaviorista dokázal experimenty v bludištích existenci latentního učení u zvířat a jejich schopnost vytvářet si vnitřní kognitivní mapy.

Afroamerický zoolog, který učinil zásadní objevy v učení a chování hmyzu, čímž silně inspiroval J. B. Watsona k použití pojmu behaviorismus.

Vůbec první žena, která získala Ph.D. z psychologie, a významná průkopnice výzkumu chování zvířat i motorické teorie vědomí.

Oficiální zakladatel radikálního behaviorismu, který odmítl introspekci, deklaroval jako cíl psychologie predikci a kontrolu chování a proslul experimentem s Malým Albertem.

Představitel dynamické psychologie, který obohatil rovnici o samotný organismus (S-O-R), čímž zdůraznil klíčovou roli vnitřní motivace, pudů a fyziologických stavů.