Psychológia osobnosti

Odmítl biologický determinismus a tvrdil, že lidé se rodí s pocity méněcennosti, které se snaží kompenzovat touhou po moci a dokonalosti.

Zahájil lexikální přístup k mapování osobnostních rysů a svou proslulou hypotézou kontaktu položil základní kámen výzkumu snižování předsudků ve společnosti.

Průkopník sociobehaviorismu, který dokázal, že se učíme pozorováním druhých, a zformuloval koncept recipročního determinismu a zástupného posilování.

Vlivný sociální psycholog, který se zapsal do historie výzkumem sebekontroly, konceptem „vyčerpání ega“ (ego depletion) a zkoumáním základní lidské potřeby někam patřit (need to belong).

Průkopník behaviorální genetiky a vedoucí Minnesotské studie dvojčat, který přinesl přelomové důkazy o masivním vlivu dědičnosti na inteligenci a rysy osobnosti.

Vlivný evoluční psycholog známý rozsáhlým mezikulturním výzkumem, který odhalil biologické a evoluční kořeny lidských preferencí při výběru partnera a žárlivosti.

První žena v čele Americké psychologické asociace, která se proslavila technikou párových asociací a vytvořením vlastní vlivné psychologie self.

Zásadně obohatil psychometriku rozdělením g-faktoru na fluidní a krystalizovanou inteligenci a vyvinutím osobnostního dotazníku o šestnácti základních zdrojových rysech.

Spolu s Robertem McCraem stojí za vytvořením současného vědeckého standardu osobnosti – pětifaktorového modelu Big Five neboli OCEAN.

Průkopník pozitivní psychologie, často přezdívaný „Dr. Štěstí“, který vytvořil vědecké metody pro měření subjektivní pohody a definoval klíčové faktory ovlivňující lidskou spokojenost se životem.

Rozšířil psychoanalytickou teorii o celoživotní vývoj a sociální faktory, přičemž vytvořil model osmi fází psychosociálního vývoje, z nichž každá je definována specifickou krizí, jako je hledání identity.

Vybudoval osobnostní typologii na biologických základech a faktorovou analýzou identifikoval tři super-faktory: introverzi-extraverzi, neuroticismus a psychoticismus.

Titán psychologie, který vytvořil model Id, Ego a Superego, popsal psychosexuální stadia vývoje a jako hlavní metodu zkoumání nevědomí využíval volné asociace a analýzu snů.

Římský lékař, který rozšířil původní Hippokratovu teorii tělesných tekutin do rané teorie osobnosti s vymezením čtyř základních temperamentů.

Rakouský psychiatr, který prohlásil, že Ego se nevyvíjí pouze z Id, ale má své vlastní vrozené a na konfliktech nezávislé funkce sloužící k adaptaci na prostředí.

Psychoanalytička, která ostře odmítla Freudův biologický determinismus a tvrdila, že neurózy nepocházejí ze sexuálních konfliktů, ale z pocitu osamělosti a bezmoci ve světě.

Freudův korunní princ, který se s ním rozešel a obohatil psychologii o koncept kolektivního nevědomí, archetypů a typologii introverze s extraverzí.

Navrhl koncept konstruktivního alternativismu, podle kterého fungujeme jako vědci a neustále si tvoříme i přerámováváme vlastní hypotézy a konstrukty o světě.

Otec humanistické psychologie, který vytvořil slavnou hierarchii potřeb zakončenou potřebou seberealizace a zaměřil se na zkoumání zdravých a výjimečných osobností.

Společně s Paulem Costou zformuloval současný vědecký standard měření osobnosti, takzvaný model Velké pětky (Big Five), který redukuje rysy do pěti dimenzí.

Klinický psycholog, jehož práce integruje evoluční psychologii, jungiánskou psychoanalýzu a mytologii k analýze lidských systémů přesvědčení, utrpení a hledání osobní odpovědnosti.

Tvůrce nesmírně vlivné humanistické terapie, který klíč k rozvoji a aktualizační tendenci člověka spatřoval v bezpodmínečném pozitivním přijetí a empatii.

Švýcarský psychiatr a psychoanalytik, který vyvinul slavný Rorschachův test inkoustových skvrn, jenž se stal jedním z nejznámějších projektivních nástrojů pro diagnostiku struktury osobnosti a zkoumání nevědomých procesů.

Zdůrazňoval roli subjektivního očekávání v učení a nejvíce se proslavil rozlišením lidí na ty s interním a externím místem kontroly nad svým osudem.

Anglický dramatik, jehož dokonalý vhled do celé šíře lidských emocí, nevědomých motivů a ambicí formoval západní chápání lidské psychiky dávno před vznikem psychologie.

Skotský spisovatel, který ve svém díle Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda geniálně zachytil psychologický koncept rozštěpení osobnosti a temného Stínu.

Americký neofreudián, který přesunul pozornost od biologických pudů k síti mezilidských vztahů a zdůraznil, že osobnost nelze oddělit od sociálních situací.