Psychometrika a výskum inteligencie

Francouzský psycholog, který společně se Simonem vytvořil první použitelný test inteligence k identifikaci dětí vyžadujících speciální péči a zavedl koncept mentálního věku.

Britský psycholog známý svými studiemi dvojčat, u kterých se později zjistilo, že svá data s největší pravděpodobností zfalšoval, což vyvolalo jednu z největších etických afér v historii psychometriky.

Neúnavný organizátor silně inspirovaný Galtonem, který do USA přinesl mentální testy a pomohl etablovat psychologii jako respektovanou vědu s obrovským praktickým dosahem.

Zásadně obohatil psychometriku rozdělením g-faktoru na fluidní a krystalizovanou inteligenci a vyvinutím osobnostního dotazníku o šestnácti základních zdrojových rysech.

Jako první se pokusil systematicky měřit inteligenci, zavedl dotazníky, metodu slovních asociací, výzkum dvojčat a založil kontroverzní eugenické hnutí.

Zpochybnil monopol klasických IQ testů zaměřených jen na akademické dovednosti svou teorií mnohačetných inteligencí, sahajících od lingvistické až po tělesně-kinestetickou.

Přeložil Binetův test do angličtiny a jako extrémní nativista prosazoval eugeniku a nechvalně proslul aplikací IQ testů na imigranty přijíždějící do USA.

Psycholog a vědecký novinář, který svou knihou zpopularizoval koncept emoční inteligence (EQ) a ukázal, že pro životní úspěch a duševní zdraví jsou emoční a sociální dovednosti často důležitější než kognitivní IQ.

Empirickými daty vyvrátila mýty o intelektuální inferioritě žen a stala se důležitou průkopnicí ve zkoumání a speciálním vzdělávání mimořádně nadaných dětí.

Galtonův životopisec a geniální matematik, který převedl myšlenku korelace do exaktního vzorce pro výpočet korelačního koeficientu.

Lékař a psychiatr, který úzce spolupracoval s Alfredem Binetem a podílel se na vytvoření slavné Binet-Simonovy inteligenční škály z roku 1905.

Vynálezce faktorové analýzy, který zjistil korelaci různých kognitivních schopností a postuloval existenci obecné, vrozené inteligence, kterou nazval g-faktor.

Německý psycholog, který zásadně vylepšil Binetův způsob hodnocení inteligence tím, že navrhl vydělit mentální věk chronologickým věkem dítěte, čímž stvořil pojem IQ.

Obohatil psychologii o triarchickou teorii inteligence, ve které kromě tradiční analytické složky zdůraznil i důležitost inteligence kreativní a praktické.

Upravil Binetův test inteligence pro americké prostředí a rozsáhlou longitudinální studií nadaných dětí úspěšně vyvrátil mýtus o slabosti spojené s genialitou.

Oponent Spearmanova g-faktoru, který pomocí vylepšené faktorové analýzy dospěl k závěru, že inteligence se skládá ze sedmi nezávislých primárních duševních schopností.

Upravil způsob výpočtu IQ porovnáváním se standardizačním vzorkem populace a vytvořil světově nejpoužívanější testy pro dospělé (WAIS) i děti (WISC).

Odborník na srovnávací psychologii primátů, který během první světové války přesvědčil armádu k masovému testování rekrutů, čímž obrovsky zpopularizoval psychologii.