Sociálna psychológia

Představitel Frankfurtské školy, který ve svém vlivném empirickém výzkumu identifikoval syndrom autoritářské osobnosti (měřený F-škálou) jako hlavní psychologický kořen fašismu a předsudků.

Jeden ze zakladatelů experimentální sociální psychologie, který svou učebnicí pomohl etablovat obor jako vědeckou disciplínu a rozšířil koncept sociální facilitace.

Zahájil lexikální přístup k mapování osobnostních rysů a svou proslulou hypotézou kontaktu položil základní kámen výzkumu snižování předsudků ve společnosti.

Významná politická filozofka, která analyzovala fenomén totalitarismu a proslavila se konceptem banality zla při reflexi procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem.

Autor klasických experimentů s délkou čar dokazujících obrovskou sílu skupinové konformity, který se věnoval také vnímání osob a vlivu prvního dojmu na celek.

Americký politolog, který pomocí teorie her a počítačového turnaje v iterovaném Vězňově dilematu prokázal, že nejúspěšnější strategií pro vznik spolupráce je jednoduchá půjčka za oplátku (Tit for Tat).

Významný teoretik a zakladatel první psychologické laboratoře v Kanadě, který propojil evoluční teorii s učením prostřednictvím takzvaného Baldwinova efektu.

Průkopník sociobehaviorismu, který dokázal, že se učíme pozorováním druhých, a zformuloval koncept recipročního determinismu a zástupného posilování.

Sérií klasických experimentů s primingem dokázal, že drtivá většina našeho každodenního sociálního chování je řízena automaticky a spouštěna zcela mimo naše vědomé záměry.

Sociální psycholog, který důmyslnými experimenty potvrdil svou empaticko-altruistickou hypotézu a dokázal schopnost lidí pomáhat zcela nezištně.

Vlivný sociální psycholog, který se zapsal do historie výzkumem sebekontroly, konceptem „vyčerpání ega“ (ego depletion) a zkoumáním základní lidské potřeby někam patřit (need to belong).

Vývojová psycholožka, která identifikovala a zevrubně popsala základní styly rodičovské výchovy (autoritářský, autoritativní a benevolentní) a jejich vliv na vývoj dětí.

Francouzský sociální psycholog, který se proslavil svou analýzou chování davů, v nichž podle něj jedinci ztrácejí racionalitu a podléhají primitivním, nakažlivým emocím a sugesci.

Výzkumnice a autorka, která se celosvětově proslavila studiem odvahy, zranitelnosti, studu a empatie, čímž zásadně ovlivnila moderní pohled na autenticitu a mezilidské spojení.

Vlivný evoluční psycholog známý rozsáhlým mezikulturním výzkumem, který odhalil biologické a evoluční kořeny lidských preferencí při výběru partnera a žárlivosti.

Spolu s Richardem Pettym zformuloval dominantní teorii přesvědčování (ELM), která mapuje kognitivní cesty, jimiž centrálně nebo periferně zpracováváme argumenty a měníme své postoje.

Nejuznávanější světový expert na psychologii vlivu a přesvědčování, který definoval základní a univerzální principy vyhovění, jako jsou reciprocita, sociální schválení, autorita či vzácnost.

Spolu s manželkou Mamie Phipps Clarkovou provedl slavné experimenty s panenkami, které prokázaly psychologickou škodlivost rasové segregace a přispěly k jejímu zrušení u Nejvyššího soudu USA.

Významná psycholožka, která se zaměřila na rozvoj rasového vědomí u dětí. Její výzkumy s panenkami odhalily internalizaci předsudků a zásadně ovlivnily boj za občanská práva.

Lataného hlavní spolupracovník, se kterým definoval koncept pluralitní ignorance a podílel se na vytvoření rozhodovacího stromu pro pomoc v nouzi.

Jeden ze zakladatelů moderní sociologie, který proslul svým metodologickým přístupem ke studiu objektivních sociálních faktů a klasickým výzkumem sebevražd a anomie.

Průkopnice ve výzkumu pohlaví a vůdcovství, která tvrdí, že psychologické rozdíly mezi muži a ženami vyplývají z historických a kulturních sociálních rolí.

Nacistický funkcionář, jehož soudní proces inspiroval Hannah Arendtovou k formulování konceptu „banality zla“ a Stanleyho Milgrama k jeho slavným experimentům s poslušností vůči autoritě.

Lewinův student, který se proslavil odhalením napětí vznikajícího z rozporu mezi chováním a postoji a zformulováním vlivné Teorie sociálního srovnávání.

Odbornice na sociální kognici, která formulovala koncept ambivalentního sexismu a vytvořila Stereotype Content Model hodnotící skupiny na osách vřelosti a kompetence.

Psychoanalytik a sociolog, který se soustředil na sociální a kulturní příčiny lidského chování a zkoumal, jak úzkost ze svobody vede lidi ke konformitě či autoritářským režimům.

Psycholog a vědecký novinář, který svou knihou zpopularizoval koncept emoční inteligence (EQ) a ukázal, že pro životní úspěch a duševní zdraví jsou emoční a sociální dovednosti často důležitější než kognitivní IQ.

Sociální a morální psycholog, který ukázal, že lidská morálka je řízena spíše rychlými intuitivními a emočními reakcemi než racionálním úsudkem, a definoval šest univerzálních morálních základů společnosti.

Do sociální psychologie přinesl teorii atribuce, jež zkoumá, jak si lidé naivně vysvětlují příčiny chování ostatních, a vytvořil teorii kognitivní rovnováhy.

Nacistický diktátor, jehož schopnost zfanatizovat davy a vytvořit totalitní režim se stala hlavním impulsem pro poválečný výzkum autoritářské osobnosti, konformity a skupinového myšlení.

Aplikoval poznatky o konformitě na historická politická fiaska a definoval fenomén Groupthink, kdy touha po harmonii ve skupině zcela převálcuje kritické myšlení.

Vůdce sekty Chrám lidu, který v roce 1978 zmanipuloval přes 900 svých následovníků k masové vraždě a sebevraždě v Jonestownu, což představuje extrémní případ sociálního vlivu a vymývání mozků.

Spolu s Amosem Tverskym odhalil, že lidé při rozhodování v nejistotě spoléhají na mentální zkratky, čímž zboural představu o dokonalé racionalitě.

Vůdce amerického hnutí za občanská práva, jehož fenomenální úspěch s využitím nenásilného odporu představuje ukázkový příklad pozitivního sociálního vlivu a psychologie přesvědčování vytrvalé menšiny.

Filozof vědy, který zavedl pojem paradigma a ukázal, že věda se nevyvíjí lineárně, ale prostřednictvím náhlých vědeckých revolucí, což zásadně ovlivnilo chápání vývoje psychologických směrů.

Spolu s Johnem Darleym provedl převratný výzkum pomáhajícího chování, odhalil efekt přihlížejícího, fenomén difuze odpovědnosti a sociální zahálení.

Nekorunovaný otec moderní sociální psychologie, který rozšířil Gestalt o Teorii pole a jako první systematicky a experimentálně zkoumal konflikty a skupinovou dynamiku.

Renesanční diplomat a autor Vladaře, jehož chladně pragmatický pohled na moc a manipulaci dal vzniknout stejnojmennému psychologickému rysu v rámci Temné triády (machiavellismus).

Ekonom a demograf, jehož myšlenka o tom, že populace roste rychleji než zdroje potravy, poskytla Darwinovi klíčový vhled o nevyhnutelném boji o přežití.

Filozof a ekonom, jehož analýza třídního boje a především psychologický koncept odcizení člověka od jeho práce a vlastní podstaty silně ovlivnily sociologii i neofreudiánskou psychoanalýzu.

Jeden z prvních teoretiků behaviorismu, který však v rámci své hormické psychologie zdůrazňoval, že chování zvířat i lidí je vždy účelové a poháněné vrozenými instinkty.

Autor šokujících experimentů z Yaleovy univerzity s elektrickými šoky, kterými prokázal, k jak extrémní poslušnosti vůči autoritě jsou schopni běžní lidé.

Zachránil psychologii před hrubým mechanicismem svého otce konceptem mentální chemie a navrhl vytvoření nové vědy o lidském charakteru zvané etologie.

Ohradil se proti americké posedlosti konformitou vytvořením teorie vlivu menšiny a ukázal, že absolutně konzistentní menšina dokáže přesvědčit většinu.

Britský spisovatel a novinář, jehož román 1984 dokonale zachytil psychologické mechanismy totalitní kontroly, manipulace s jazykem a ztráty individuální identity.

Spolu s Johnem Cacioppem vytvořil model ELM, který přesně mapuje kognitivní cesty, jimiž v nás argumenty centrálně nebo periferně vyvolávají změnu postojů.

Americký politický filozof, jehož myšlenkový experiment se závojem nevědomosti zásadně ovlivnil moderní chápání sociální spravedlnosti, morálního rozhodování a férovosti.

Italský neurofyziolog, jehož tým učinil převratný objev zrcadlových neuronů, čímž poskytl neurofyziologický základ pro porozumění empatii a sociálnímu učení.

Zdůrazňoval roli subjektivního očekávání v učení a nejvíce se proslavil rozlišením lidí na ty s interním a externím místem kontroly nad svým osudem.

Sociální psycholog, který odhalil dynamiku vzniku sociálních norem pomocí autokinetického efektu a v experimentu Robber's Cave dokázal sílu společných nadřazených cílů.

Německý továrník, který během holokaustu zachránil přes tisíc Židů, čímž se stal v sociální psychologii jedním z nejvíce analyzovaných příkladů skutečného altruismu a prosociálního chování.

Skotský filozof a ekonom, který kromě položení základů moderní ekonomie hluboce zkoumal lidskou sympatii a morální psychologii ve svém díle Teorie mravních citů.

Filozof, který na lidskou společnost aplikoval pojem přežití nejschopnějších a tvrdil, že inteligence roste s evoluční komplexitou nervové soustavy.

Významný psycholog, který identifikoval hrozbu stereotypu a prokázal, jak vědomí existence negativního stereotypu o vlastní skupině zhoršuje testový výkon.

První Afroameričan, který získal Ph.D. v oboru psychologie. Výrazně se zasloužil o rozvoj psychologického oddělení na Howardově univerzitě a prosazoval spravedlivý přístup ke vzdělání.

Původem polský Žid, jehož snaha pochopit diskriminaci vyústila ve zrození Teorie sociální identity a objev favorizování vlastní skupiny v paradigmatu minimální skupiny.

Nositel Nobelovy ceny, který propojil psychologii s ekonomií a proslavil se konceptem „šťouchů“ (nudge) – jemných změn v architektuře výběru, které usnadňují lidem lepší rozhodování bez zákazů a příkazů.

Francouzský politický myslitel a historik, který ve svém díle Demokracie v Americe hluboce analyzoval fenomén individualismu a jako první varoval před konformistickým tlakem takzvané tyranie většiny.

Provedl historicky první experiment v oboru sociální psychologie, v němž na příkladu cyklistů a dětí položil základy pro výzkum fenoménu sociální facilitace.

Tajfelův student a spoluautor Teorie sociální identity, který vytvořil Teorii sebekategorizace vysvětlující přerod vnímání sebe sama z nezávislého jednotlivce na součást skupiny.

Dvojice s Danielem Kahnemanem, která odhalila, že při rozhodování v nejistotě využíváme mentální zkratky (heuristiky), čímž jsme náchylní ke kognitivním zkreslením.

Švédský diplomat, který v Maďarsku zachránil desetitisíce Židů. Jeho činy dodnes slouží jako klíčový model pro výzkum občanské odvahy, morálního rozhodování a vzdoru proti zločinné autoritě.

Harvardský biolog, který aplikací evolučních a genetických principů na sociální chování všech živočichů odstartoval debatu o biologických základech lidských vlastností.

Elegantně vyřešil záhadu sociální facilitace objevem, že fyziologické nabuzení z přítomnosti druhých usnadňuje dominantní reakce, a popsal efekt pouhého vystavení.

Autor nechvalně proslulého Stanfordského vězeňského experimentu, kterým podal absolutní důkaz o temné síle sociálních rolí, deindividuaci a vlivu systémového zla.