Všetky osobnosti

Středověký francouzský filozof a teolog, známý pro svůj nekompromisní dialektický přístup a konceptualismus, kterým se snažil překonat spor o univerzálie.

Odmítl biologický determinismus a tvrdil, že lidé se rodí s pocity méněcennosti, které se snaží kompenzovat touhou po moci a dokonalosti.

Představitel Frankfurtské školy, který ve svém vlivném empirickém výzkumu identifikoval syndrom autoritářské osobnosti (měřený F-škálou) jako hlavní psychologický kořen fašismu a předsudků.

Významná vývojová psycholožka, která vytvořila laboratorní postup Neznámá situace k měření a rozdělení kvality citové vazby u batolat.

Nejvýznamnější středověký scholastik, který spojil Aristotelovu filozofii s křesťanskou teologií a systematicky propojil rozumové empirické poznání s vírou.

Novoplatonik, který odsoudil smyslovou zkušenost těla jako zdroj zla a zdůraznil význam vnitřní duchovní introspekce.

Raný řecký lékař, který jako jeden z prvních prováděl pitvy a správně určil, že centrem vnímání, paměti a myšlení není srdce, ale mozek.

Jeden ze zakladatelů experimentální sociální psychologie, který svou učebnicí pomohl etablovat obor jako vědeckou disciplínu a rozšířil koncept sociální facilitace.

Zahájil lexikální přístup k mapování osobnostních rysů a svou proslulou hypotézou kontaktu položil základní kámen výzkumu snižování předsudků ve společnosti.

Německý psychiatr a neuropatolog, který jako první popsal patologické změny v mozku způsobující presenilní demenci, která dnes nese jeho jméno.

Zformoval chicagskou školu do fungující psychologické školy a jasně definoval funkcionalismus jako psychologii mentálních operací, zaměřenou na adaptaci na prostředí.

Významná politická filozofka, která analyzovala fenomén totalitarismu a proslavila se konceptem banality zla při reflexi procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem.

První filozof, který systematicky zkoumal témata jako paměť, učení, emoce a spánek, čímž vytvořil historicky první základy empirismu a fyziologické psychologie.

Autor klasických experimentů s délkou čar dokazujících obrovskou sílu skupinové konformity, který se věnoval také vnímání osob a vlivu prvního dojmu na celek.

Raný křesťanský teolog a filozof, který propojil Platónovo učení s křesťanstvím a zdůrazňoval význam introspekce, svobodné vůle a vnitřního zkoumání duše k dosažení Boha.

Římský císař a stoický filozof, jehož Hovory k sobě zdůrazňují racionální zvládání emocí, přijetí nevyhnutelného a budování nezdolné vnitřní psychické odolnosti.

Jeden z klíčových islámských učenců, kteří během evropského temného středověku uchovali, přeložili a modifikovali Aristotelovo učení.

Významný islámský učenec, který systematizoval Aristotelovo učení a medicínu, čímž hluboce ovlivnil vývoj evropské filozofie a chápání lidské mysli.

Americký politolog, který pomocí teorie her a počítačového turnaje v iterovaném Vězňově dilematu prokázal, že nejúspěšnější strategií pro vznik spolupráce je jednoduchá půjčka za oplátku (Tit for Tat).

Filozof, který varoval před vrozenými lidskými zkresleními, takzvanými idoly, jež nám brání vidět svět a přírodu objektivně.

K zákonům asociace přidal fyziologický základ, vysvětlil principy volního chování a založil vůbec první psychologický časopis Mind.

Významný teoretik a zakladatel první psychologické laboratoře v Kanadě, který propojil evoluční teorii s učením prostřednictvím takzvaného Baldwinova efektu.

Průkopník sociobehaviorismu, který dokázal, že se učíme pozorováním druhých, a zformuloval koncept recipročního determinismu a zástupného posilování.

Sérií klasických experimentů s primingem dokázal, že drtivá většina našeho každodenního sociálního chování je řízena automaticky a spouštěna zcela mimo naše vědomé záměry.

Britský psycholog a průkopník kognitivního přístupu, který ve své knize Remembering prokázal, že paměť není jako videokamera, ale má aktivní a konstruktivní povahu založenou na mentálních schématech.

Sociální psycholog, který důmyslnými experimenty potvrdil svou empaticko-altruistickou hypotézu a dokázal schopnost lidí pomáhat zcela nezištně.

Vlivný sociální psycholog, který se zapsal do historie výzkumem sebekontroly, konceptem „vyčerpání ega“ (ego depletion) a zkoumáním základní lidské potřeby někam patřit (need to belong).

Vývojová psycholožka, která identifikovala a zevrubně popsala základní styly rodičovské výchovy (autoritářský, autoritativní a benevolentní) a jejich vliv na vývoj dětí.

Francouzská filozofka, jejíž dílo Druhé pohlaví analyzovalo sociální konstrukci ženství a stalo se jedním ze základních kamenů feministické psychologie a existencialismu.

Psychiatr, který způsobil převrat v psychoterapii odklonem od Freudovy psychoanalýzy a vytvořením kognitivní terapie zaměřené na změnu negativního myšlení.

Americký kulturní antropolog, jehož kniha Popření smrti argumentuje, že většina lidského chování je vedena nevědomým strachem ze smrtelnosti a snahou o symbolickou nesmrtelnost.

Pavlovův velký rival usilující o vytvoření striktně objektivní reflexologie, který se na rozdíl od Pavlova zaměřil primárně na zkoumání motorických sdružených reflexů.

Britský fyziolog, který jako první prokázal oddělení nervových drah zjištěním, že senzorické nervy vstupují do míchy zadními kořeny a motorické vystupují předními.

Anglický filozof a reformátor, který založil utilitarismus – etickou teorii hodnotící činy podle maximalizace štěstí, a navrhl psychologicky vlivný koncept vězení zvaného Panoptikon.

Irský biskup a radikální empirik, podle kterého fyzická realita existuje jen proto, že je vnímána, a který významně přispěl k pochopení vizuálního vnímání hloubky.

Francouzský psycholog, který společně se Simonem vytvořil první použitelný test inteligence k identifikaci dětí vyžadujících speciální péči a zavedl koncept mentálního věku.

Švýcarský psychiatr, který pod vlivem Heideggera integroval fenomenologii do klinické praxe a jako první vytvořil zkoumání světonázoru metodou zvanou Daseinanalýza.

Švýcarský psychiatr, který zavedl termín „schizofrenie“ k popisu rozštěpení mysli u pacientů a dokázal, že na rozdíl od Kraepelinova přesvědčení nejde vždy o nevratný úpadek.

Byl tím vědcem, který zbavil nervový vzruch (akční potenciál) mystiky a ukázal jej čistě jako objektivně měřitelný elektrický fyzikální jev.

Francouzský sociální psycholog, který se proslavil svou analýzou chování davů, v nichž podle něj jedinci ztrácejí racionalitu a podléhají primitivním, nakažlivým emocím a sugesci.

Švýcarský psychiatr a hlavní popularizátor Daseinanalýzy, který se zasadil o přesvědčení, že ryze objektivní a medicínský přístup k duševním nemocem je terapeuticky neúplný.

Průkopník behaviorální genetiky a vedoucí Minnesotské studie dvojčat, který přinesl přelomové důkazy o masivním vlivu dědičnosti na inteligenci a rysy osobnosti.

Britský psychiatr, který opustil freudiánskou pudovou teorii a prokázal biologickou naprogramovanost dětí k vyhledávání blízkosti pečovatele za účelem nalezení pocitu bezpečí.

Filozof a psycholog, který prosazoval psychologii aktu, zdůrazňoval intencionalitu (zaměřenost) vědomí a stal se klíčovým předchůdcem fenomenologie i Gestalt psychologie.

Uznávaný vídeňský lékař, který u Anny O. objevil léčivý účinek katarze (uvolnění emocí při rozpomenutí se na trauma) a s Freudem vydal přelomové Studie o hysterii.

Francouzský lékař, který po pitvě afatického pacienta poskytl nezvratný klinický důkaz pro fyziologickou lokalizaci centra produkce řeči v levém čelním mozkovém laloku.

Výzkumnice a autorka, která se celosvětově proslavila studiem odvahy, zranitelnosti, studu a empatie, čímž zásadně ovlivnila moderní pohled na autenticitu a mezilidské spojení.

Významně přispěl k výzkumu kognitivního vývoje a učení, ale později kritizoval čistě mechanistický pohled na lidskou mysl a volal po zkoumání osobního významu a narativní psychologii.

Legendární basketbalista, jehož nekompromisní filozofie neustálého sebezlepšování (známá jako Mamba Mentality) se stala fenoménem ve sportovní psychologii pro ilustraci extrémní psychické odolnosti a fokusu.

Židovský filozof, jehož koncept vztahu Já a Ty zdůrazňuje absolutní autentičnost a hloubku mezilidského setkání na rozdíl od pouhého objektivizujícího vztahu Já a Ono.

Britský psycholog známý svými studiemi dvojčat, u kterých se později zjistilo, že svá data s největší pravděpodobností zfalšoval, což vyvolalo jednu z největších etických afér v historii psychometriky.

Vlivný evoluční psycholog známý rozsáhlým mezikulturním výzkumem, který odhalil biologické a evoluční kořeny lidských preferencí při výběru partnera a žárlivosti.

Zakládající členka Asociace humanistických psychologů, která propojila vývojovou psychologii s humanistickým důrazem na celoživotní růst a tvořivost.

Spolu s Richardem Pettym zformuloval dominantní teorii přesvědčování (ELM), která mapuje kognitivní cesty, jimiž centrálně nebo periferně zpracováváme argumenty a měníme své postoje.

První žena v čele Americké psychologické asociace, která se proslavila technikou párových asociací a vytvořením vlastní vlivné psychologie self.

Francouzský spisovatel a filozof, který prozkoumal koncept absurdity lidského života a zdůrazňoval nezbytnost revolty vůči nesmyslnosti existence.

Angellův nástupce, pod jehož vedením dosáhl funkcionalismus vrcholu, přičemž ústředním bodem jeho psychologie byl adaptivní akt zaměřený na uspokojení motivu.

Neúnavný organizátor silně inspirovaný Galtonem, který do USA přinesl mentální testy a pomohl etablovat psychologii jako respektovanou vědu s obrovským praktickým dosahem.

Zásadně obohatil psychometriku rozdělením g-faktoru na fluidní a krystalizovanou inteligenci a vyvinutím osobnostního dotazníku o šestnácti základních zdrojových rysech.

Nejuznávanější světový expert na psychologii vlivu a přesvědčování, který definoval základní a univerzální principy vyhovění, jako jsou reciprocita, sociální schválení, autorita či vzácnost.

Spolu s manželkou Mamie Phipps Clarkovou provedl slavné experimenty s panenkami, které prokázaly psychologickou škodlivost rasové segregace a přispěly k jejímu zrušení u Nejvyššího soudu USA.

Významná psycholožka, která se zaměřila na rozvoj rasového vědomí u dětí. Její výzkumy s panenkami odhalily internalizaci předsudků a zásadně ovlivnily boj za občanská práva.

Odmítl introspektivní psychologii jako nevědeckou a tvrdil, že věda by se měla omezit výhradně na to, co je veřejně a objektivně pozorovatelné.

Ve svém slavném myšlenkovém experimentu se sochou demonstroval, že všechny kognitivní a emocionální funkce lze odvodit z pouhého vnímání a paměti.

Spolu s Robertem McCraem stojí za vytvořením současného vědeckého standardu osobnosti – pětifaktorového modelu Big Five neboli OCEAN.

Spoluzakladatel hnutí pozitivní psychologie, který definoval a zkoumal stav flow (plynutí) – fenomén hlubokého ponoru a optimálního prožívání při smysluplné činnosti.

Duchovní vůdce Tibetu, jehož dialogy se západními vědci a psychology významně přispěly k integraci buddhistických konceptů všímavosti (mindfulness) a soucitu do moderní psychoterapie a neurovědy.

Lataného hlavní spolupracovník, se kterým definoval koncept pluralitní ignorance a podílel se na vytvoření rozhodovacího stromu pro pomoc v nouzi.

Popsal mechanismus přirozeného výběru a do psychologie zasáhl tvrzením o evoluční kontinuitě mezi zvířaty a lidmi i zkoumáním univerzálního výrazu emocí.

Filozofický génius, který radikálně oddělil nehmotnou mysl od mechanického těla, definoval koncept reflexu a nastartoval zkoumání zvířat coby pouhých fyziologických strojů.

Kritizoval umělé rozdělování chování na izolované stimuly a reakce a tvrdil, že chování tvoří koordinovaný systém zaměřený na přežití a adaptaci organismu.

Radikální materialista, který lidskou mysl a chování vysvětloval čistě deterministicky jako pohyb a uspořádání neviditelných atomů.

Průkopník pozitivní psychologie, často přezdívaný „Dr. Štěstí“, který vytvořil vědecké metody pro měření subjektivní pohody a definoval klíčové faktory ovlivňující lidskou spokojenost se životem.

Neúnavná americká reformátorka, jejíž čtyřicetileté úsilí vedlo k vybudování desítek nových a specializovaných léčeben pro duševně nemocné napříč USA a Evropou.

Holandský fyziolog, který jako první zavedl mentální chronometrii a s využitím reakčních časů objektivně změřil časovou náročnost kognitivních procesů.

Ruský spisovatel a mistr psychologického románu, jehož brilantní sondy do temných, iracionálních a paradoxních hlubin lidské duše silně ovlivnily psychoanalýzu i existencialismus.

Jeden ze zakladatelů moderní sociologie, který proslul svým metodologickým přístupem ke studiu objektivních sociálních faktů a klasickým výzkumem sebevražd a anomie.

Průkopnice ve výzkumu pohlaví a vůdcovství, která tvrdí, že psychologické rozdíly mezi muži a ženami vyplývají z historických a kulturních sociálních rolí.

Samotářský génius, který vyvrátil tvrzení, že vyšší funkce nelze zkoumat experimentálně, a pomocí nesmyslných slabik zformuloval první křivku zapomínání.

Filozof a přímý předchůdce Gestalt psychologie, který zavedl termín „tvarové kvality“ pro nové vlastnosti celku, které v izolovaných prvcích neexistují.

Nacistický funkcionář, jehož soudní proces inspiroval Hannah Arendtovou k formulování konceptu „banality zla“ a Stanleyho Milgrama k jeho slavným experimentům s poslušností vůči autoritě.

Přední expert na psychologii emocí, který mezikulturním výzkumem exaktně potvrdil univerzálnost základních lidských emocí a objevil detekovatelný fenomén mikro-výrazů.

Neortodoxní tvůrce REBT, který s pacienty přímo a aktivně konfrontoval jejich iracionální přesvědčení a nabádal k reálné změně a akci.

Vytvořil historicky první ucelenou teorii vnímání pomocí drobných kopií objektů (eidola) a tvrdil, že lidská psychika i tělo se skládají ze čtyř základních přírodních elementů.

Antický stoický filozof, jehož přesvědčení, že nás netrápí věci samotné, ale naše úsudky o nich, se stalo přímým filozofickým východiskem moderní kognitivně-behaviorální terapie.

Starověký řecký filozof, který definoval nejvyšší životní cíl jako dosažení štěstí skrze umírněný hédonismus – maximalizaci slasti, jež spočívá v absenci fyzické bolesti a především v dosažení naprostého duševního klidu bez úzkosti (ataraxie).

Odpůrce dogmat, fanatismu a pověr, který prosazoval existenci svobodné vůle a věřil v důležitost lidských pocitů.

Rozšířil psychoanalytickou teorii o celoživotní vývoj a sociální faktory, přičemž vytvořil model osmi fází psychosociálního vývoje, z nichž každá je definována specifickou krizí, jako je hledání identity.

Vybudoval osobnostní typologii na biologických základech a faktorovou analýzou identifikoval tři super-faktory: introverzi-extraverzi, neuroticismus a psychoticismus.

Snaha vyřešit problém vztahu mysli a těla jej vedla k definování exaktního Fechnerova zákona a k publikaci Základů psychofyziky v roce 1860.

Vylepšil metody mozkové stimulace a vytvořil u opic velmi přesnou mapu motorických a senzorických center, čímž položil základy moderní neurochirurgii.

Lewinův student, který se proslavil odhalením napětí vznikajícího z rozporu mezi chováním a postoji a zformulováním vlivné Teorie sociálního srovnávání.

Odbornice na sociální kognici, která formulovala koncept ambivalentního sexismu a vytvořila Stereotype Content Model hodnotící skupiny na osách vřelosti a kompetence.

Průkopník metody chirurgické extirpace, který radikálně vyvrátil lokalizační snahy frenologů tvrzením, že mozková kůra zvířat a lidí funguje jako jednotný propojený celek.

Rakouský psychiatr, který na základě vlastních zkušeností z koncentračních táborů založil logoterapii zaměřenou na schopnost lidí nacházet hluboký smysl i v utrpení.

Titán psychologie, který vytvořil model Id, Ego a Superego, popsal psychosexuální stadia vývoje a jako hlavní metodu zkoumání nevědomí využíval volné asociace a analýzu snů.

Pokračovatelka v otcových stopách, která upravila psychoanalýzu pro děti a položením důrazu na adaptaci ega na realitu založila ego-psychologii.

Etolog a nositel Nobelovy ceny, který zasvětil kariéru studiu včel a objevil včelí taneček, kterým si hmyz s obrovskou přesností sděluje informace o potravě.

Spolu s Eduardem Hitzigem prokázal přímou elektrickou stimulací mozku psů lokalizaci motorických funkcí na mozkové kůře.

Psychoanalytik a sociolog, který se soustředil na sociální a kulturní příčiny lidského chování a zkoumal, jak úzkost ze svobody vede lidi ke konformitě či autoritářským režimům.

Železniční dělník, který přežil proražení čelních laloků železnou tyčí. Jeho následná dramatická změna charakteru poskytla historicky první důkazy o tom, že mozek přímo řídí osobnost a emoce.

Římský lékař, který rozšířil původní Hippokratovu teorii tělesných tekutin do rané teorie osobnosti s vymezením čtyř základních temperamentů.

Zásadní postava vědecké revoluce, která prosadila experimentální a matematický přístup k přírodě a trvala na objektivním pozorování nezávislém na církevní autoritě.

Průkopník myšlenky o lokalizaci mentálních schopností do různých částí mozkové kůry a zakladatel frenologie, který zkoumal vztah mezi velikostí mozku a intelektem.

Jako první se pokusil systematicky měřit inteligenci, zavedl dotazníky, metodu slovních asociací, výzkum dvojčat a založil kontroverzní eugenické hnutí.

Psycholog, který experimentálně prokázal evoluční a biologické limity klasického podmiňování objevem averze k chuti (tzv. Garciův efekt), ke které stačí jediný pokus.

Zpochybnil monopol klasických IQ testů zaměřených jen na akademické dovednosti svou teorií mnohačetných inteligencí, sahajících od lingvistické až po tělesně-kinestetickou.

Hlasitý kritik karteziánského dualismu tvrdící, že postulovat nehmotnou duši je zbytečné, jelikož veškeré mentální procesy beze zbytku vysvětluje funkce fyzického mozku.

Zakladatel buddhismu, jehož hluboký vhled do podstaty lidského utrpení (zakořeněného v touze a lpění) a praxe všímavosti se o staletí později staly pevnou součástí moderních psychoterapeutických směrů.

Otec kognitivní neurovědy, který rozšířil výzkum pacientů s rozděleným mozkem a objevil v levé hemisféře modul takzvaného interpretru, jenž racionalizuje naše chování.

Přeložil Binetův test do angličtiny a jako extrémní nativista prosazoval eugeniku a nechvalně proslul aplikací IQ testů na imigranty přijíždějící do USA.

Génius literatury i vědy, který vnímal lidský život jako boj protichůdných sil a prosazoval studium ucelených lidských zkušeností (fenomenologie), čímž přímo ovlivnil Freuda i Junga.

Klinický neurovědec, který aplikoval Gestalt principy na fungování mozku, odmítl úzkou lokalizaci funkcí a prosazováním tendence k seberealizaci silně ovlivnil humanistickou psychologii.

Psycholog a vědecký novinář, který svou knihou zpopularizoval koncept emoční inteligence (EQ) a ukázal, že pro životní úspěch a duševní zdraví jsou emoční a sociální dovednosti často důležitější než kognitivní IQ.

Český psychiatr a spoluzakladatel transpersonální psychologie, který prozkoumal změněné stavy vědomí pomocí psychedelik a později vyvinul metodu holotropního dýchání pro terapeutickou praxi.

Neobehaviorista, podle něhož k učení dochází okamžitě (během jednoho pokusu) a pouze na základě časového překrytí (kontiguity) podnětu a reakce.

Sociální a morální psycholog, který ukázal, že lidská morálka je řízena spíše rychlými intuitivními a emočními reakcemi než racionálním úsudkem, a definoval šest univerzálních morálních základů společnosti.

Založil první psychologickou laboratoř i časopis v USA, inicioval vznik Americké psychologické asociace a proslavil se svou rekapitulační teorií vývoje.

Svými proslulými experimenty s opičími mláďaty a náhradními matkami prokázal naprostou nezbytnost fyzického kontaktního bezpečí pro zdravý psychický vývoj.

Jako první filozof se pokusil systematicky vysvětlit zákony mentálních asociací fyziologicky, konkrétně prostřednictvím své teorie nervových vibrací.

Rakouský psychiatr, který prohlásil, že Ego se nevyvíjí pouze z Id, ale má své vlastní vrozené a na konfliktech nezávislé funkce sloužící k adaptaci na prostředí.

Kanadský průkopník biopsychologie, který představil koncept buněčných shromáždění a definoval známé pravidlo učení, podle něhož se „společně pálící neurony propojují“.

Autor konceptu Absolutního ducha a dialektického procesu teze-antiteze-syntéza, jehož úvahy hluboce ovlivnily pozdější sociální i humanistickou psychologii.

Žák Edmunda Husserla, který aplikoval fenomenologii na zkoumání lidské existence, zavedl pojem Dasein (bytí-ve-světě) a zdůrazňoval význam žití autentického života.

Do sociální psychologie přinesl teorii atribuce, jež zkoumá, jak si lidé naivně vysvětlují příčiny chování ostatních, a vytvořil teorii kognitivní rovnováhy.

Jako první úspěšně změřil rychlost nervového vzruchu, navrhl trichromatickou teorii barevného vidění a zavedl koncept nevědomého usuzování ve vnímání.

Filozof, který aplikoval empirismus a senzualismus na vzdělávání a tvrdil, že kontrolou prostředí lze plně formovat lidskou mysl.

Významná historička, jejíž celoživotní práce byla naprosto klíčová pro přesnou dokumentaci původních myšlenek Gestalt hnutí a jejich obranu proti dezinterpretacím.

Zavedl koncept apercepční masy a psychické mechaniky, popsal dynamický konflikt idejí bojujících o vstup do vědomí a jako první se pokusil psychologii matematizovat.

Významný fyziolog, který odmítl Helmholtzův přístup a díky existenci paobrazů prosadil teorii dokazující, že zrakové receptory v oku pracují ve dvojicích.

Otec medicíny, který nevysvětloval mentální stavy a nemoci vlivem démonů, ale nerovnováhou čtyř základních tělesných tekutin (humorů).

Nacistický diktátor, jehož schopnost zfanatizovat davy a vytvořit totalitní režim se stala hlavním impulsem pro poválečný výzkum autoritářské osobnosti, konformity a skupinového myšlení.

Spolupracovník Gustava Fritsche, který pomohl poskytnout exaktní a nevyvratitelný fyziologický důkaz o lokalizaci motorických funkcí na mozkové kůře.

Zakladatel britského empirismu, jenž vnímal člověka jako stroj poháněný hedonismem a veškeré myšlení redukoval na pouhý pohyb atomů v mozku.

Empirickými daty vyvrátila mýty o intelektuální inferioritě žen a stala se důležitou průkopnicí ve zkoumání a speciálním vzdělávání mimořádně nadaných dětí.

Psychoanalytička, která ostře odmítla Freudův biologický determinismus a tvrdila, že neurózy nepocházejí ze sexuálních konfliktů, ale z pocitu osamělosti a bezmoci ve světě.

Neobehaviorista, který pomocí hypoteticko-deduktivní metody vytvořil složitou teorii učení založenou na síle zvyku a redukci biologických pudů.

Skeptik, který redukoval lidskou identitu i kauzalitu na zvyk mysli a tvrdil, že veškeré lidské chování je řízeno vášněmi, nikoli rozumem.

Filozof, který založil fenomenologii jako metodu přímého zkoumání vědomé zkušenosti a intencionality bez předběžných teoretických předpokladů či předsudků.

Nejslavnější evropský neurolog své doby, který pomocí hypnózy zlegitimizoval zkoumání hysterie jako skutečné duševní nemoci a svými přednáškami zásadně ovlivnil mladého Freuda.

Geniální lingvista, který kritikou behaviorismu urychlil kognitivní revoluci a postuloval existenci vrozeného mechanismu pro osvojení jazyka a univerzální gramatiky.

Obrovský inspirátor funkcionalismu, který ve svém díle zavedl proslulý pojem proud vědomí a mimořádně silně zdůrazňoval pragmatismus psychologických myšlenek a důsledků.

Charcotův nástupce, který vysvětlil hysterii pomocí odštěpených traumatických vzpomínek, čímž objevil fenomén disociace a silně předznamenal Freudův koncept nevědomí.

Aplikoval poznatky o konformitě na historická politická fiaska a definoval fenomén Groupthink, kdy touha po harmonii ve skupině zcela převálcuje kritické myšlení.

Německý psychiatr a existenciální filozof, který vnesl fenomenologii do psychopatologie a proslul konceptem takzvaných mezních situací, jež člověka konfrontují s jeho existencí.

První profesor psychologie na University of Wisconsin a neúnavný popularizátor oboru, který vytvořil standard pro reportování dat jakožto základ dnešního APA stylu.

Centrální postava křesťanství, jejíž učení o lásce, odpuštění a vnitřní morálce radikálně zformovalo hodnotový, sociální a filozofický systém západní civilizace.

Vůdce sekty Chrám lidu, který v roce 1978 zmanipuloval přes 900 svých následovníků k masové vraždě a sebevraždě v Jonestownu, což představuje extrémní případ sociálního vlivu a vymývání mozků.

Studentka J. B. Watsona, která jako první vědecky dokázala, že naučený strach lze odstranit systematickou desenzibilizací, čímž položila základ behaviorální terapii.

Freudův korunní princ, který se s ním rozešel a obohatil psychologii o koncept kolektivního nevědomí, archetypů a typologii introverze s extraverzí.

Spolu s Amosem Tverskym odhalil, že lidé při rozhodování v nejistotě spoléhají na mentální zkratky, čímž zboural představu o dokonalé racionalitě.

Nositel Nobelovy ceny, jenž na mořském plži precizně dokázal, že učení fyzicky a chemicky přetváří neuronové spoje prostřednictvím mechanismu dlouhodobé potenciace (LTP).

Titán filozofie, který zachránil rozum před empiriky zavedením a priori kategorií myšlení, jež naše mysl vrozeně vnucuje surovým smyslovým datům.

Navrhl koncept konstruktivního alternativismu, podle kterého fungujeme jako vědci a neustále si tvoříme i přerámováváme vlastní hypotézy a konstrukty o světě.

První moderní existencialista a dánský teolog, který hluboce analyzoval úzkost pramenící ze svobody a odmítl chladný racionalismus tvrzením, že subjektivita je pravda.

Vůdce amerického hnutí za občanská práva, jehož fenomenální úspěch s využitím nenásilného odporu představuje ukázkový příklad pozitivního sociálního vlivu a psychologie přesvědčování vytrvalé menšiny.

Průkopnice dětské psychoanalýzy, která zavedla terapii hrou a zdůrazňovala extrémní kognitivní a emocionální důležitost raného pre-oidipovského vztahu dítěte s matkou.

Rozšířil Gestalt myšlenky do USA, aplikoval je na dětskou psychologii a vytvořil zásadní rozdíl mezi geografickým a behaviorálním (subjektivním) prostředím.

Americký psycholog, který předkládáním morálních dilemat zjistil, že lidské morální uvažování se kognitivně vyvíjí ve třech základních úrovních.

Staročínský filozof, jehož učení klade nesmírný důraz na morálku, rodinnou loajalitu, respekt k autoritám a sociální harmonii, což hluboce formovalo východní chápání psychologie a společnosti.

Renesanční astronom, jehož heliocentrický model zasadil ránu geocentrickému ptolemaiovskému systému a odstartoval novověkou vědeckou a filozofickou revoluci.

Německý psychiatr z Wundtovy školy, který vytvořil celosvětově přijatý systém klinických diagnóz a jako jeden z prvních testoval účinky farmak na lidskou psychiku.

Německo-rakouský psychiatr a autor přelomového díla Psychopathia Sexualis, kterým položil vědecké základy moderní sexuologie a systematicky popsal a klasifikoval sexuální deviace, včetně sadismu a masochismu.

Filozof vědy, který zavedl pojem paradigma a ukázal, že věda se nevyvíjí lineárně, ale prostřednictvím náhlých vědeckých revolucí, což zásadně ovlivnilo chápání vývoje psychologických směrů.

Spoluzakladatel Gestalt psychologie, který výzkumem šimpanzů na Tenerife prokázal učení náhlým vhledem a propojil psychologii s fyzikou principem psychofyzického izomorfismu.

Zakladatel Würzburgské školy, jenž posunul hranice experimentální introspekce a se svým týmem empiricky prokázal překvapivou existenci takzvaného myšlení bez vizuálních představ.

Radikální materialista tvrdící, že mezi lidmi a zvířaty je pouze kvantitativní rozdíl v komplexitě mozku, jak detailně popsal ve svém díle Člověk stroj.

Předchůdce Darwina, který věřil, že adaptivní fyziologické změny, které organismus získá během svého života, se předávají na potomstvo, což částečně rezonuje s dnešní epigenetikou.

Ačkoliv celý život neúspěšně hledal fyzickou paměťovou stopu (engram) v mozku krys, vyvrátil představy o mozku jako telefonní ústředně formulováním zákonů mozkové činnosti.

Spolu s Johnem Darleym provedl převratný výzkum pomáhajícího chování, odhalil efekt přihlížejícího, fenomén difuze odpovědnosti a sociální zahálení.

Neurovědec zkoumající biologické základy úzkosti, který dokázal klíčovou roli amygdaly a objevil v mozku dvě cesty pro rychlé i analytické zpracování hrozby.

Zavedl do psychologie koncept prahu vědomí a jako první rozlišoval mezi vědomým vnímáním a podvědomými drobnými percepcemi.

Nekorunovaný otec moderní sociální psychologie, který rozšířil Gestalt o Teorii pole a jako první systematicky a experimentálně zkoumal konflikty a skupinovou dynamiku.

Inovativně spojila západní techniky změny chování s východním radikálním sebepřijetím do formy terapie vyvinuté speciálně pro léčbu hraniční poruchy osobnosti.

Filozof, který popřel existenci vrozených idejí, označil mysl novorozence za nepopsanou desku a rozlišil mezi primárními a sekundárními kvalitami objektů.

Německý fyziolog, který odmítl nutnost připisovat zvířatům vědomí zavedením konceptu tropismu jakožto vynuceného a mimovolního pohybu v reakci na vnější stimulaci.

Nejvýznamnější současná badatelka v oblasti paměti, která svými experimenty prokázala konstruktivní a omylnou povahu vzpomínek, odhalila dezinformační efekt a zpochybnila spolehlivost očitých svědectví.

Spoluzakladatel etologie a nobelista, který studiem vrozených vzorců chování ve volné přírodě objevil kritickou periodu vtiskování (imprintingu) u mláďat.

Ruský psycholog a spolupracovník Lva Vygotského, který detailně zmapoval fungování mozkových center a položil základy moderní neuropsychologie a kognitivní diagnostiky.

Zásadní postava reformace, která popírala existenci svobodné vůle, trvala na osobním náboženství a zpochybnila autoritu Aristotela i papeže.

Americký neurovědec, který vytvořil evoluční a populární model Trojjediného mozku, jenž lidskou nervovou soustavu dělí na vrstvu plazí, paleosavčí a neosavčí.

Nezávisle na Charlesi Bellovi dospěl k anatomickému objevu o rozdělení senzorických a motorických nervů, což vstoupilo ve známost jako Bell-Magendieho zákon.

Fyzik a filozof, který postuloval existenci prostorových a časových tvarů nezávislých na jednotlivých elementech, čímž položil základ Gestalt psychologii.

Renesanční diplomat a autor Vladaře, jehož chladně pragmatický pohled na moc a manipulaci dal vzniknout stejnojmennému psychologickému rysu v rámci Temné triády (machiavellismus).

Významný židovský rabín, filozof a lékař, který usiloval o syntézu aristotelské racionální logiky s náboženskou vírou a podrobně se zabýval otázkami psychického a fyzického zdraví.

Ekonom a demograf, jehož myšlenka o tom, že populace roste rychleji než zdroje potravy, poskytla Darwinovi klíčový vhled o nevyhnutelném boji o přežití.

Filozof a ekonom, jehož analýza třídního boje a především psychologický koncept odcizení člověka od jeho práce a vlastní podstaty silně ovlivnily sociologii i neofreudiánskou psychoanalýzu.

Otec humanistické psychologie, který vytvořil slavnou hierarchii potřeb zakončenou potřebou seberealizace a zaměřil se na zkoumání zdravých a výjimečných osobností.

Lékař a autor, který se zaměřuje na hluboké propojení mezi traumatem v raném dětství, chronickým stresem, rozvojem závislostí a psychosomatických i autoimunitních onemocnění.

Přinesl evropský existencialismus do USA, prozkoumal takzvané lidské dilema a rozlišoval mezi normální a neurotickou úzkostí vyplývající z tíhy lidské svobody.

Společně s Paulem Costou zformuloval současný vědecký standard měření osobnosti, takzvaný model Velké pětky (Big Five), který redukuje rysy do pěti dimenzí.

Jeden z prvních teoretiků behaviorismu, který však v rámci své hormické psychologie zdůrazňoval, že chování zvířat i lidí je vždy účelové a poháněné vrozenými instinkty.

Kanadský neurobiolog, jehož přelomové výzkumy v oblasti epigenetiky poskytly biologický exaktní důkaz o tom, jak raná mateřská péče chemicky modifikuje DNA a reakce na stres.

Představitel francouzské existenciální fenomenologie, který ostře kritizoval behaviorismus a navrhl detailní alternativu zaměřenou na fenomenologii vnímání a strukturu chování.

Rakouský lékař, který svými technikami navozování krize předznamenal objev hypnózy a demonstroval obrovskou sílu sugesce při léčbě psychosomatických problémů.

Autor šokujících experimentů z Yaleovy univerzity s elektrickými šoky, kterými prokázal, k jak extrémní poslušnosti vůči autoritě jsou schopni běžní lidé.

Dovedl asocianismus do extrému tvrzením, že mysl je zcela pasivní a složité myšlenky jsou pouze mechanickým součtem jednoduchých izolovaných počitků.

Zachránil psychologii před hrubým mechanicismem svého otce konceptem mentální chemie a navrhl vytvoření nové vědy o lidském charakteru zvané etologie.

Jeden z hlavních hybatelů kognitivní revoluce, který dokázal, že kapacita naší krátkodobé paměti je omezena zhruba na sedm izolovaných položek či chunků.

Pacient, který po chirurgickém odstranění hipokampu ztratil schopnost tvořit nové vědomé vzpomínky, čímž vědcům poskytl absolutně klíčové důkazy o lokalizaci a rozdělení lidské paměti.

Portugalský neurolog vyznamenaný Nobelovou cenou za vyvinutí drastického chirurgického zákroku zvaného prefrontální lobotomie, který se dříve masově užíval u psychotických pacientů.

Představitel extrémního renesančního skepticismu, který radikálně zpochybňoval možnost dosažení objektivního vědeckého poznání a spolehlivých vědomostí.

Ohradil se proti americké posedlosti konformitou vytvořením teorie vlivu menšiny a ukázal, že absolutně konzistentní menšina dokáže přesvědčit většinu.

Povýšil psychofyziku a výzkum paměti na preciznější úroveň, mimo jiné díky svému vynálezu paměťového bubnu pro automatizované předkládání podnětů.

Jeden z největších experimentálních fyziologů, který prokázal, že bez ohledu na způsob stimulace vyvolá konkrétní senzorický nerv vždy pouze pro něj charakteristický vjem.

Wundtův žák, který opustil čistou experimentální vědu a jako první začal psychologii systematicky aplikovat do soudních síní, průmyslu, managementu a psychoterapie.

Autor knihy Cognitive Psychology, která sjednotila a pojmenovala kognitivní revoluci, jenž později ostře volal po ekologické platnosti zkoumání lidské mysli.

Geniální fyzik a matematik, jehož zákony pohybu a gravitace zavedly mechanistický a deterministický pohled na svět, který silně ovlivnil objektivní a behaviorální psychologii.

Geniální filozof, který místo pouhé vůle k přežití postavil jako hlavní motiv vůli k moci, prozkoumal koncept nadčlověka a anticipoval mnohé z hlubinné psychologie.

Britský spisovatel a novinář, jehož román 1984 dokonale zachytil psychologické mechanismy totalitní kontroly, manipulace s jazykem a ztráty individuální identity.

Apoštol a klíčový teolog raného křesťanství, který svými dopisy výrazně formoval západní pojetí radikálního dualismu mezi duchem (spásou) a tělem (hříchem).

Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny, jehož objev psychických reflexů a detailní experimentální popis klasického podmiňování navždy změnil směřování moderní psychologie.

Galtonův životopisec a geniální matematik, který převedl myšlenku korelace do exaktního vzorce pro výpočet korelačního koeficientu.

Klinický psycholog, jehož práce integruje evoluční psychologii, jungiánskou psychoanalýzu a mytologii k analýze lidských systémů přesvědčení, utrpení a hledání osobní odpovědnosti.

Často je označován za otce renesance; útočil na scholastiku a prosazoval myšlenku obrovského lidského potenciálu, který by měl člověk naplno využít.

Spolu s Johnem Cacioppem vytvořil model ELM, který přesně mapuje kognitivní cesty, jimiž v nás argumenty centrálně nebo periferně vyvolávají změnu postojů.

Švýcarský biolog a psycholog, který způsobil revoluci v chápání dětského intelektu popsáním čtyř kvalitativních stadií kognitivního vývoje a zavedením pojmů asimilace či akomodace.

Renesanční učenec, který argumentoval, že lidé mají díky své racionalitě zcela jedinečnou schopnost se svobodně měnit a vybírat si svůj vlastní životní styl.

Francouzský lékař symbolizující obrat k humánní psychiatrii, který nechal sejmout okovy duševně nemocným v pařížských azylech a začal prosazovat klidnou morální léčbu.

Kognitivní vědec a lingvista, který zpopularizoval myšlenku jazyka jako evoluční adaptace a pomocí dat zkoumá historický pokles násilí ve společnosti na pozadí lidské přirozenosti.

Sokratův žák a zastánce nativismu, který ve svém podobenství o jeskyni tvrdil, že smysly nás klamou a k pravému vrozenému poznání duše dospívá výhradně rozumovou introspekcí.

Novoplatónský filozof, jehož hierarchické uspořádání světa a silný důraz na vnitřní, subjektivní duchovní zkušenosti významně připravily půdu pro budoucí křesťanskou psychologii.

Rakousko-britský filozof, který definoval vědeckou metodu prostřednictvím principu falsifikace a kritizoval psychoanalýzu i marxismus s tím, že nesplňují kritéria skutečné vědy, ale jde o pseudovědy.

Přední řecký sofista a relativista, který tvrdil, že objektivní pravda neexistuje a že vnímání reality je vždy čistě subjektivní pro každého jednotlivce.

Mesmerův žák, který uvedl pacienty do klidného transu (somnambulismu) a objevil v něm dodnes využívané fenomény jako posthypnotickou amnézii a sugesci.

Matematik a filozof, který do západního myšlení vnesl první jasný dualismus mezi tělem (hmotou) a duší (abstraktním světem) a zformuloval první psychofyzikální zákon.

Americký politický filozof, jehož myšlenkový experiment se závojem nevědomosti zásadně ovlivnil moderní chápání sociální spravedlnosti, morálního rozhodování a férovosti.

Zakladatel skotské školy zdravého rozumu, který se postavil proti Humovu skepticismu a obhajoval přímý realismus a psychologii vrozených mentálních fakult.

Italský neurofyziolog, jehož tým učinil převratný objev zrcadlových neuronů, čímž poskytl neurofyziologický základ pro porozumění empatii a sociálnímu učení.

Tvůrce nesmírně vlivné humanistické terapie, který klíč k rozvoji a aktualizační tendenci člověka spatřoval v bezpodmínečném pozitivním přijetí a empatii.

Švýcarský psychiatr a psychoanalytik, který vyvinul slavný Rorschachův test inkoustových skvrn, jenž se stal jedním z nejznámějších projektivních nástrojů pro diagnostiku struktury osobnosti a zkoumání nevědomých procesů.

Zdůrazňoval roli subjektivního očekávání v učení a nejvíce se proslavil rozlišením lidí na ty s interním a externím místem kontroly nad svým osudem.

Otec romantismu, který věřil, že lidská přirozenost je vrozeně dobrá a že společnost a přílišný racionalismus člověka pouze korumpují a kazí.

Dánský psycholog, jehož detailní analýza oddělení figury a pozadí v našem vnímání poskytla jeden ze základních pilířů pro Gestalt psychologii.

Signatář americké Deklarace nezávislosti, který na svou dobu prosazoval humánní léčbu, ačkoliv duševní nemoci léčil převážně somatickými metodami jako pouštěním žilou.

Neurolog a mistr kazuistiky, který prostřednictvím svých literárně bohatých případových studií přibližoval veřejnosti bizarní a fascinující neurologické poruchy plně v kontextu lidskosti pacientů.

Významný neurobiolog a primatolog, který fenomenálně syntetizuje poznatky z fungování mozku, genetiky a evoluce k vysvětlení toho, proč se my lidé chováme tak, jak se chováme, v dobrém i ve zlém.

Francouzský filozof, který prohlásil, že existence předchází esenci, a zdůrazňoval absolutní lidskou svobodu spojenou s nevyhnutelnou existenciální úzkostí a zodpovědností.

Otec průmyslové a organizační psychologie, který jako první aplikoval psychologii na reklamu a za první světové války vedl masivní hodnocení vojenských rekrutů.

Filozof zpochybňující silnou umělou inteligenci argumentem, že počítačové programy mohou sice simulovat syntax, ale nikdy skutečně nechápou význam.

Snaha vysvětlit všechny psychické jevy pomocí fyziologie jej dovedla k objevu konceptu inhibice v mozku a tvrzení, že veškeré chování je čistě reflexivní povahy.

Hlavní iniciátor hnutí pozitivní psychologie, který dříve popsal mechanismus naučené bezmocnosti a následně přesunul pozornost oboru ke studiu autentického štěstí a lidského rozkvětu.

Zjistil, že organismus reaguje na jakýkoliv chronický stresor univerzální biologickou odpovědí, kterou nazval Obecný adaptační syndrom (GAS).

Významný římský filozof a státník, který detailně zkoumal destruktivní povahu hněvu a iracionálních vášní a prosazoval jejich ovládání pomocí stoického učení.

Anglický dramatik, jehož dokonalý vhled do celé šíře lidských emocí, nevědomých motivů a ambicí formoval západní chápání lidské psychiky dávno před vznikem psychologie.

Sociální psycholog, který odhalil dynamiku vzniku sociálních norem pomocí autokinetického efektu a v experimentu Robber's Cave dokázal sílu společných nadřazených cílů.

Německý továrník, který během holokaustu zachránil přes tisíc Židů, čímž se stal v sociální psychologii jedním z nejvíce analyzovaných příkladů skutečného altruismu a prosociálního chování.

Definoval primární lidský motiv jako iracionální vůli k životu, která nás odsuzuje k utrpení, čímž výrazně anticipoval Freudovo nevědomí.

Lékař a psychiatr, který úzce spolupracoval s Alfredem Binetem a podílel se na vytvoření slavné Binet-Simonovy inteligenční škály z roku 1905.

Zakladatel operantního podmiňování, který odmítl teoretizování o vnitřních stavech a zkoumal plány posilování a metody tvarování chování ve své operantní komoře.

Skotský filozof a ekonom, který kromě položení základů moderní ekonomie hluboce zkoumal lidskou sympatii a morální psychologii ve svém díle Teorie mravních citů.

Jeden z nejvýznamnějších antických filozofů, který neustálým kladením otázek (sokratovskou metodou) nutil své žáky ke kritickému myšlení a hledání objektivní pravdy a ctnosti.

Vynálezce faktorové analýzy, který zjistil korelaci různých kognitivních schopností a postuloval existenci obecné, vrozené inteligence, kterou nazval g-faktor.

Filozof, který na lidskou společnost aplikoval pojem přežití nejschopnějších a tvrdil, že inteligence roste s evoluční komplexitou nervové soustavy.

Nobelista, který experimenty s pacienty s rozděleným mozkem (split-brain) způsobil revoluci v chápání lateralizace a specializace pravé a levé mozkové hemisféry.

Racionalista a determinista, který odmítl Descartův dualismus a tvrdil, že mysl a tělo jsou dvě strany téže mince a všechny emoce podléhají přísným přírodním zákonům.

Gallův student a kolega, který zpopularizoval frenologii a úspěšně ji šířil zejména ve Spojených státech jako praktický nástroj pro hodnocení charakteru a intelektu.

Významný psycholog, který identifikoval hrozbu stereotypu a prokázal, jak vědomí existence negativního stereotypu o vlastní skupině zhoršuje testový výkon.

Německý psycholog, který zásadně vylepšil Binetův způsob hodnocení inteligence tím, že navrhl vydělit mentální věk chronologickým věkem dítěte, čímž stvořil pojem IQ.

Obohatil psychologii o triarchickou teorii inteligence, ve které kromě tradiční analytické složky zdůraznil i důležitost inteligence kreativní a praktické.

Skotský spisovatel, který ve svém díle Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda geniálně zachytil psychologický koncept rozštěpení osobnosti a temného Stínu.

Wundtův rival, který oponoval rozkládání vědomí na elementy, prosazoval fenomenologii celistvých zážitků a stal se klíčovým předchůdcem Gestalt psychologie.

Americký neofreudián, který přesunul pozornost od biologických pudů k síti mezilidských vztahů a zdůraznil, že osobnost nelze oddělit od sociálních situací.

První Afroameričan, který získal Ph.D. v oboru psychologie. Výrazně se zasloužil o rozvoj psychologického oddělení na Howardově univerzitě a prosazoval spravedlivý přístup ke vzdělání.

Hlavní hlas antipsychiatrického hnutí šokující svět tvrzením, že duševní nemoci neexistují a psychiatrické diagnózy jsou jen nebezpečné nálepky pro problémy v žití.

Biblická postava, tradičně považovaná za autora textů jako Kniha Přísloví či Kazatel, jež obsahují jedny z nejstarších hlubokých existenciálních a morálních úvah o marnosti a smyslu lidského počínání.

Původem polský Žid, jehož snaha pochopit diskriminaci vyústila ve zrození Teorie sociální identity a objev favorizování vlastní skupiny v paradigmatu minimální skupiny.

Upravil Binetův test inteligence pro americké prostředí a rozsáhlou longitudinální studií nadaných dětí úspěšně vyvrátil mýtus o slabosti spojené s genialitou.

Nositel Nobelovy ceny, který propojil psychologii s ekonomií a proslavil se konceptem „šťouchů“ (nudge) – jemných změn v architektuře výběru, které usnadňují lidem lepší rozhodování bez zákazů a příkazů.

První filozof, který odmítl nadpřirozená vysvětlení a zahájil kritickou tradici hledání přírody, čímž položil naprosté základy pro budoucí vědu.

Pomocí „problémových boxů“ popsal postupné učení zvířat pokusem a omylem a zformulováním Zákona efektu předznamenal nástup operantního podmiňování.

Oponent Spearmanova g-faktoru, který pomocí vylepšené faktorové analýzy dospěl k závěru, že inteligence se skládá ze sedmi nezávislých primárních duševních schopností.

Nizozemský nobelista a otec etologie, který definoval čtyři základní biologické otázky nezbytné pro komplexní pochopení evolučního a funkčního chování zvířat.

Wundtův žák, který usiloval o vytvoření „periodické tabulky mysli“ tím, že pomocí přísné introspekce štěpil lidské vědomí na izolované senzorické počitky.

Francouzský politický myslitel a historik, který ve svém díle Demokracie v Americe hluboce analyzoval fenomén individualismu a jako první varoval před konformistickým tlakem takzvané tyranie většiny.

Jako první neobehaviorista dokázal experimenty v bludištích existenci latentního učení u zvířat a jejich schopnost vytvářet si vnitřní kognitivní mapy.

Klasik ruské literatury, jehož epická díla detailně mapují psychologický vývoj, morální konflikty a existenciální hledání smyslu života jednotlivce v širší společnosti.

Provedl historicky první experiment v oboru sociální psychologie, v němž na příkladu cyklistů a dětí položil základy pro výzkum fenoménu sociální facilitace.

Stál u zrodu výpočetní techniky a navrhl Turingův test k posouzení, zda stroj dokáže myslet jako člověk, čímž zásadně formoval kognitivní vědu.

Afroamerický zoolog, který učinil zásadní objevy v učení a chování hmyzu, čímž silně inspiroval J. B. Watsona k použití pojmu behaviorismus.

Tajfelův student a spoluautor Teorie sociální identity, který vytvořil Teorii sebekategorizace vysvětlující přerod vnímání sebe sama z nezávislého jednotlivce na součást skupiny.

Dvojice s Danielem Kahnemanem, která odhalila, že při rozhodování v nejistotě využíváme mentální zkratky (heuristiky), čímž jsme náchylní ke kognitivním zkreslením.

Klíčová postava francouzského osvícenství, která neúnavně bojovala proti dogmatismu, prosazovala toleranci a vyzdvihovala sílu a nezávislost lidského rozumu.

Ruský psycholog, který zdůrazňoval formativní vliv sociální interakce na růst dětské mysli a stvořil klíčový koncept zóny nejbližšího vývoje.

Britský přírodovědec, který zcela nezávisle na Darwinovi dospěl k téměř totožné teorii evoluce prostřednictvím přirozeného výběru.

Švédský diplomat, který v Maďarsku zachránil desetitisíce Židů. Jeho činy dodnes slouží jako klíčový model pro výzkum občanské odvahy, morálního rozhodování a vzdoru proti zločinné autoritě.

Vůbec první žena, která získala Ph.D. z psychologie, a významná průkopnice výzkumu chování zvířat i motorické teorie vědomí.

Oficiální zakladatel radikálního behaviorismu, který odmítl introspekci, deklaroval jako cíl psychologie predikci a kontrolu chování a proslul experimentem s Malým Albertem.

Průkopník zkoumání kožních a svalových vjemů, který objevil dvoubodový práh citlivosti a definoval Weberův zákon o vnímání změny podnětu.

Upravil způsob výpočtu IQ porovnáváním se standardizačním vzorkem populace a vytvořil světově nejpoužívanější testy pro dospělé (WAIS) i děti (WISC).

Německý neurolog, který objevil mozkové centrum v levém spánkovém laloku (Wernickeovo centrum), jež je nezbytné pro porozumění mluvenému slovu.

Oficiální zakladatel Gestalt psychologie, který popsal percepční phi fenomén, definoval zákony organizace vnímání a zkoumal produktivní myšlení.

Středověký nominalista, jenž svou logickou břitvou nasměroval chápání zpět k přímé zkušenosti tvrzením, že pojmy jako mysl nebo duše jsou jen umělé verbální nálepky.

Harvardský biolog, který aplikací evolučních a genetických principů na sociální chování všech živočichů odstartoval debatu o biologických základech lidských vlastností.

V roce 1896 založil vůbec první psychologickou kliniku na světě, poprvé použil pojem klinická psychologie a trval na přísném vědeckém vzdělání praktiků.

Jeden z nejvlivnějších filozofů 20. století, který zkoumal vztah mezi jazykem, myšlením a realitou a ukázal, jak jsou mnohé filozofické a psychologické problémy v jádru jen zmatením jazyka.

Představitel dynamické psychologie, který obohatil rovnici o samotný organismus (S-O-R), čímž zdůraznil klíčovou roli vnitřní motivace, pudů a fyziologických stavů.

Zakladatel psychologie jako samostatné vědecké disciplíny, jenž v Lipsku roku 1879 otevřel první laboratoř, stvořil voluntarismus a detailně se zabýval introspekcí a Völkerpsychologií.

Psychiatr a spisovatel, který se stal jedním z hlavních představitelů existenciální a skupinové psychoterapie, zkoumající čtyři danosti: smrt, svobodu, izolaci a nesmyslnost.

Odborník na srovnávací psychologii primátů, který během první světové války přesvědčil armádu k masovému testování rekrutů, čímž obrovsky zpopularizoval psychologii.

Elegantně vyřešil záhadu sociální facilitace objevem, že fyziologické nabuzení z přítomnosti druhých usnadňuje dominantní reakce, a popsal efekt pouhého vystavení.

Ruská studentka Kurta Lewina, která experimentálně dokázala, že si mnohem lépe pamatujeme nedokončené úkoly, a stala se matkou klinické psychologie v SSSR.

Autor nechvalně proslulého Stanfordského vězeňského experimentu, kterým podal absolutní důkaz o temné síle sociálních rolí, deindividuaci a vlivu systémového zla.