Zrod experimentálnej psychológie a psychofyzika

K zákonům asociace přidal fyziologický základ, vysvětlil principy volního chování a založil vůbec první psychologický časopis Mind.

Britský fyziolog, který jako první prokázal oddělení nervových drah zjištěním, že senzorické nervy vstupují do míchy zadními kořeny a motorické vystupují předními.

Byl tím vědcem, který zbavil nervový vzruch (akční potenciál) mystiky a ukázal jej čistě jako objektivně měřitelný elektrický fyzikální jev.

Filozof a psycholog, který prosazoval psychologii aktu, zdůrazňoval intencionalitu (zaměřenost) vědomí a stal se klíčovým předchůdcem fenomenologie i Gestalt psychologie.

Holandský fyziolog, který jako první zavedl mentální chronometrii a s využitím reakčních časů objektivně změřil časovou náročnost kognitivních procesů.

Samotářský génius, který vyvrátil tvrzení, že vyšší funkce nelze zkoumat experimentálně, a pomocí nesmyslných slabik zformuloval první křivku zapomínání.

Filozof a přímý předchůdce Gestalt psychologie, který zavedl termín „tvarové kvality“ pro nové vlastnosti celku, které v izolovaných prvcích neexistují.

Snaha vyřešit problém vztahu mysli a těla jej vedla k definování exaktního Fechnerova zákona a k publikaci Základů psychofyziky v roce 1860.

Vylepšil metody mozkové stimulace a vytvořil u opic velmi přesnou mapu motorických a senzorických center, čímž položil základy moderní neurochirurgii.

Průkopník metody chirurgické extirpace, který radikálně vyvrátil lokalizační snahy frenologů tvrzením, že mozková kůra zvířat a lidí funguje jako jednotný propojený celek.

Spolu s Eduardem Hitzigem prokázal přímou elektrickou stimulací mozku psů lokalizaci motorických funkcí na mozkové kůře.

Průkopník myšlenky o lokalizaci mentálních schopností do různých částí mozkové kůry a zakladatel frenologie, který zkoumal vztah mezi velikostí mozku a intelektem.

Jako první úspěšně změřil rychlost nervového vzruchu, navrhl trichromatickou teorii barevného vidění a zavedl koncept nevědomého usuzování ve vnímání.

Významný fyziolog, který odmítl Helmholtzův přístup a díky existenci paobrazů prosadil teorii dokazující, že zrakové receptory v oku pracují ve dvojicích.

Spolupracovník Gustava Fritsche, který pomohl poskytnout exaktní a nevyvratitelný fyziologický důkaz o lokalizaci motorických funkcí na mozkové kůře.

Zakladatel Würzburgské školy, jenž posunul hranice experimentální introspekce a se svým týmem empiricky prokázal překvapivou existenci takzvaného myšlení bez vizuálních představ.

Nezávisle na Charlesi Bellovi dospěl k anatomickému objevu o rozdělení senzorických a motorických nervů, což vstoupilo ve známost jako Bell-Magendieho zákon.

Fyzik a filozof, který postuloval existenci prostorových a časových tvarů nezávislých na jednotlivých elementech, čímž položil základ Gestalt psychologii.

Rakouský lékař, který svými technikami navozování krize předznamenal objev hypnózy a demonstroval obrovskou sílu sugesce při léčbě psychosomatických problémů.

Povýšil psychofyziku a výzkum paměti na preciznější úroveň, mimo jiné díky svému vynálezu paměťového bubnu pro automatizované předkládání podnětů.

Jeden z největších experimentálních fyziologů, který prokázal, že bez ohledu na způsob stimulace vyvolá konkrétní senzorický nerv vždy pouze pro něj charakteristický vjem.

Mesmerův žák, který uvedl pacienty do klidného transu (somnambulismu) a objevil v něm dodnes využívané fenomény jako posthypnotickou amnézii a sugesci.

Dánský psycholog, jehož detailní analýza oddělení figury a pozadí v našem vnímání poskytla jeden ze základních pilířů pro Gestalt psychologii.

Gallův student a kolega, který zpopularizoval frenologii a úspěšně ji šířil zejména ve Spojených státech jako praktický nástroj pro hodnocení charakteru a intelektu.

Wundtův rival, který oponoval rozkládání vědomí na elementy, prosazoval fenomenologii celistvých zážitků a stal se klíčovým předchůdcem Gestalt psychologie.

Wundtův žák, který usiloval o vytvoření „periodické tabulky mysli“ tím, že pomocí přísné introspekce štěpil lidské vědomí na izolované senzorické počitky.

Průkopník zkoumání kožních a svalových vjemů, který objevil dvoubodový práh citlivosti a definoval Weberův zákon o vnímání změny podnětu.

Zakladatel psychologie jako samostatné vědecké disciplíny, jenž v Lipsku roku 1879 otevřel první laboratoř, stvořil voluntarismus a detailně se zabýval introspekcí a Völkerpsychologií.