Běhání o samotě je vždy výzvou. A pro někoho, kdo se celý život vyhýbal vykročit jinou cestou, než se od něj očekávalo, to může být ještě náročnější. Každý krok byl provázen pocitem hanby. Ale proč?
Tuto otázku jsem si kladl stále dokola, ale odpověď nepřicházela. Tak jsem se rozhodl vyrovnat se s tím po svém – běhal jsem jen v ranních hodinách nebo za tmy, abych se vyhnul pohledům ostatních.To však bylo mé staré já. Já, které se skrývalo před světem.Mé nové já chce žít. Chce být mezi lidmi, patřit do společnosti, být hodnotnou součástí světa a už se více nestydět za kroky, které dělá. A právě tato touha mě přivedla k myšlence být součástí komunity,
která sdílí stejnou vášeň – běhat a společně prožívat i sdílet každý moment.V Ostravě však nic podobného neexistovalo. Až do chvíle, kdy se jeden mladík rozhodl vytvořit něco výjimečného – Unyte Run.
První Social Run
Pondělí, 17. března. Počasí se rozhodlo ukázat svou drsnou stránku – silný zimní vítr se opírá do ulic, déšť zalévá ulice a na obzoru se objevují sněhové vločky.
Kdo by si v takovém počasí vůbec představil procházku nebo běh? Naopak, ideální den na to, abyste zůstali doma, v teple a pohodlí.A právě v tento den mělo v Ostravě vzniknout něco nového. Událost, která měla odstartovat novou kapitolu neznámého. Přidat se mohl kdokoli – od vášnivých běžců až po příležitostné sportovce,
a společně zaběhnout 5 kilometrů v příjemném tempu po typické ostravské trase podél řeky. Jenže nic z toho se nestalo. Příroda byla proti. Nebo snad ne?Začátek se posunul na sobotu 22. března a tentokrát se počasí ukázalo v mnohem příznivějším světle, snad v nejlepším za poslední týdny. Nabídlo nádherný teplý jarní den plný slunečních paprsků.
Prvnímu Social Runu už nic nebránilo v cestě.V centru Ostravy, před prodejnou Brainmarket, se sešlo okolo 100 mladých lidí s cílem udělat nezapomenutelný první krok komunity Unyte Run. A skutečně, tak se i stalo. Výjimečná událost, která rozhodně
nebyla o běhu, ale o seznámení se s novými skvělými lidmi. I já jsem měl to štěstí a potkal jsem zde pár velmi sympatických a zajímavých lidí.Žádná jednorázová akce. O týden později se opět setkáme, opět s tou samou energií a úžasnou atmosférou, která jen posílí naše spojení jako komunity.
Druhý Social Run
Sobota, 29. března. Tentokrát nebylo pochyb – Unyte Run nebyl jen jednorázovým výstřelem. Po úspěšném prvním běhu se komunita opět sešla, připravená pokračovat v tom, co začala. Počasí opět přálo a v jarním
vzduchu bylo cítit něco víc než jen nadšení – byla tam směs jistoty a radosti z toho, že jsme se opět setkali.Už to nebyla jen skupina jednotlivců, kteří se náhodou potkali. Tentokrát jsme tvořili sjednocený rytmus, plný energie a dynamiky. Lidé přicházeli s úsměvem, vítali se se známými tvářemi a potkávali nové
nadšené běžce, kteří se k nám přidali. Opět jsme se vydali na pětikilometrovou trasu městem, podél řeky – ale tentokrát už s pocitem, že běžíme v prostředí, které nám není cizí, ale je nám stále blízké a obohacuje nás novou energií.Druhý Social Run byl důkazem, že nejde jen o samotný běh. Je to o společenství, které roste s každým dalším krokem. A těšíme se na to, co nám přinesou další běhy.
Každý krok má smysl
Unyte Run není o rychlosti nebo o překonávání osobních běžeckých rekordů. Je to o pocitu spolupatřičnosti, o radosti z pohybu, kterou sdílíme společně. Nezáleží na trase, ale na těch, s kterými se na ni vydáme.
S každým dalším během se posouváme dál – nejen v samotných uběhnutých kilometrech Ostravou, ale i v našich vlastních životech.To je teprve začátek. Každý další krok, každé nové setkání, píše nový příběh. A ten nejdůležitější? Ten teprve přijde. Stačí mu jen vykročit naproti.
... a vždycky bude
Pro mě to byl skutečně jen začátek. Něco se zlomilo – už jsem nečekal, až přijde další běh, výzva nebo příležitost. Začal jsem je aktivně hledat, vytvářet si je sám.
Z pasivního pozorovatele se stal někdo, kdo s chutí kráčí (a běží) za novými zážitky. A čím víc kroků jsem udělal, tím víc se běh stával přirozenou součástí mého života – ne povinností, ale radostí.A během to rozhodně nekončí. Život je totiž víc než jen to.Začal jsem dělat kroky do neznáma – i s lidmi, které jsem do té doby vůbec neznal. Právě v tom neznámém ale často vznikají ta nejsilnější spojení.
Každý úspěch totiž začíná ochotou vykročit z komfortní zóny a udělat krok tam, kde ještě nemáš pevnou půdu pod nohama. A ta nejhlubší lidská touha – někam patřit – nás v tom nikdy nenechá jít úplně samotné.Více podrobných informací na oficiálním Instagramu Unyte Mov
