25. října 2025

Návrat na místo činu

Ostrava, 25. října 2025. Přesně rok a jeden den poté, co jsem si tu sáhl na absolutní dno svých fyzických i psychických sil a poprvé protal pomyslnou cílovou pásku. Tehdy to byl zrod myšlenky dokázat něco velkého, něco, co by mě mentálně posunulo za hranice. Byl to boj o vlastní hodnotu, snaha ukázat světu – a hlavně sobě –, že něco zvládnu. Letos jsem se na stejné místo vrátil. Plán byl původně jasný: překonat loňský výkon a atakovat čas tři a půl hodiny. Jenže mezi říjnem 2024 a říjnem 2025 se toho událo příliš mnoho. Extrémy, do kterých jsem hnal své tělo, si vyžádaly svou daň. Můj životní styl mě zlomil. A to nejen metaforicky. Tělo, nebo spíše nešťastná náhoda, mi dalo jasnou stopku. Na startovní čáru jsem se tedy stavěl jako jiný člověk. Už ne jako ten, který utíká před vlastní prázdnotou a hledá uznání v bolesti.

Euforie na startu, ale jiná uvnitř

Atmosféra před startem byla elektrizující, ale rozhodně ne napjatá. Věděl jsem už na startu, jak to skončí. Stejně jako loni, i teď jsem se postavil dopředu, do prvních řad. Znovu jsem stál na startovní čáře bok po boku s těmi nejrychlejšími. Tep se mi tentokrát vůbec nezrychloval, byl v klidovém režimu, takže ty momenty před startem jsem vnímal úplně jinak. Zvenku to vypadalo stejně. Já jsem však věděl, že dnes nepoběžím s nimi. Loni mi hlavou vířily různé scénáře a nejistota. Dnes ve mně vládl hluboký a zvláštní klid. Věděl jsem, že do cíle, který leží o 42 kilometrů dál, nedoběhnu. A co bylo nejdůležitější – věděl jsem, že je to tak v pořádku. Tohle je můj životní scénář, o kterém už nerozhoduji já, ale moje tělo.

Jedno jediné kolo

Zazněl výstřel. Masa těl se dala do pohybu. Vyrazil jsem s nimi. Zatímco loni mě euforie hnala dopředu v neudržitelném tempu, tentokrát jsem vnímal každý jeden krok, každý nádech. Netlačil jsem na pilu. Ta už byla dávno tupá. Užíval jsem si ten pocit pohybu, ten prchavý moment sounáležitosti s davem. Zaběhl jsem však jen jedno jediné kolo kolem stadionu. Zatímco ostatní pokračovali ven z bran vstříc desítkám kilometrů bolesti a odříkání, já jsem zastavil. Odstoupil jsem z trati. Pro někoho to může vypadat jako vzdání se. Pro mě to byl ten největší projev síly. Přestat nést zbytečná břemena, která mi jen podlamují nohy.

Na druhé straně cílové čáry

Můj závod sice skončil po jednom okruhu, ale domů jsem neodešel. Rozhodl jsem se zůstat přímo v centru dění a postavil jsem se do cíle jako dobrovolník. Rozdával jsem medaile. Stát tam a sledovat tváře dobíhajících lidí byl nepopsatelný zážitek. S každou jednou odevzdanou medailí, kterou jsem někomu pověsil na krk, jsem s běžci upřímně soucítil. Moc dobře jsem totiž věděl, jakým extrémním fyzickým a mentálním masakrem si právě prošli. Tentokrát jsem však nemusel trpět já sám, abych byl součástí něčeho velkého. Mohl jsem tam jen být pro ostatní a vzdát jim respekt.

Definitivní sbohem

Tento moment byl mým definitivním rozloučením s maratonem a s celým tímto sebedestruktivním vzorcem. Zaběhnout 42 kilometrů mi v minulosti ukázalo, že dokážu nemožné, i přesto, že na to moje tělo není a, dnes už vím, nikdy nebude připravené. Ale nepotřebuji si to dokazovat znovu a znovu, dokud se úplně nezničím. Výdej energie už dávno převýšil jakýkoli příjem – ne však ten energetický, ale ten v podobě životně důležitých hodnot.

Loni jsem napsal, že skutečná výhra není v čase na stopkách, ale v tom, co si z cesty odnesu. Dnes vím, že tou největší výhrou je schopnost říct „stačí“. Uvědomit si, že moje hodnota neleží v tom, jak extrémně dokážu trpět, ani v tom, kolik bolesti snesu. Už nemám chuť běhat maratony. Ztratil jsem potřebu trestat své tělo za to, že jsem v životě nedostal to, co jsem podvědomě hledal a po čem jsem toužil. Místo toho se chci soustředit na to, co je opravdu důležité – na skutečný život. Fyzickou přítomnost, reálné zážitky, přijetí sebe sama bez podmínek a nutnosti neustále něco světu dokazovat. No a tohle je pro mě teď ten nejtěžší maraton, který musím absolvovat každý den. Tohle bylo moje jedno symbolické kolo. Můj potlesk za minulými úspěchy a zároveň krok do něčeho úplně nového, čemu jsem se dlouho vyhýbal. Oficiální výsledky Oficiální web akce ČT reportáž