Antika a středověk: Kořeny psychologie a filozofie
Novověk: Racionalismus, empirismus a dualismus
19. století, evoluce, pseudovědy a humanizace psychiatrie
Americký funkcionalismus, teorie emocí a psychofyzika
Shrnutí celého bloku
Úvod do tématu
Předvědecká psychologie
Období před vznikem psychologie jako samostatné vědecké disciplíny (do roku 1879), kdy byly psychologické otázky (podstata duše, vědomí, vztah těla a mysli) řešeny primárně v rámci filozofie, teologie a raného lékařství.
V tomto období se formovaly základní otázky, na které dodnes hledáme odpovědi – podstata temperamentu, vztah mezi mozkem a chováním či slavný spor o vrozené versus získané vlastnosti (v psychologii označováno jako filozofický spor Nativismus vs. Empirismus). Z těchto úvah čerpali později zakladatelé vědecké psychologie.
Klíčový mezník z testů
Konec předvědecké psychologie a počátky vědecké psychologie spadají do druhé poloviny 19. století. Oficiálně se zrod vědecké psychologie datuje do roku 1879, kdy Wilhelm Wundt založil na univerzitě v Lipsku vůbec první laboratoř pro experimentální psychologii.
Antická filozofie a první úvahy o duši
Předsókratici a SofistéAntická filozofie
Základy psychologického myšlení začínají u řeckých filozofů.
⤳
Thalés z Milétu (624–548 BC)
Považován za prvního iónského filozofa vůbec. Za pralátku (arché) a základní princip všeho živého i neživého označil vodu.
⤳
Hérakleitos (540–480 BC)
Zastával myšlenku neustálé dynamické změny a univerzálního stávání, známou jako Panta rhei (vše plyne).
⤳
Pythagoras (570–495 BC)
Věřil v metempsychózu (stěhování duší) a mystiku čísel.
⤳
Empedoklés (490–430 BC)
Zavedl učení o čtyřech základních živlech (oheň, voda, země, vzduch), které jsou spojovány a rozdělovány silami Lásky a Sváru. Jeho myšlenky se staly přímým základem pro pozdější Hippokratovu humorální typologii.
⤳
Sofisté (5. stol. BC)
Placení učitelé moudrosti a řečnictví, zastávali gnozeologický a etický relativismus („Měrou všech věcí je člověk“ – Prótagorás). Učili umění eristiky (jak obhájit tezi bez ohledu na objektivní Pravdu). Tvrdili, že absolutní dobro a zlo neexistuje – mravní hodnota událostí je čistě subjektivní a situativní (co je pro jednoho zlem, může být pro jiného dobrem).
Sokrates469–399 BCAntická filozofie
Jeden z nejdůležitějších myslitelů západní civilizace, který položil základní otázky související s péčí o duši a hledáním mravních hodnot. Nezanechal žádné písemné spisy, jeho učení známe pouze z děl jeho žáka Platóna. Odmítal gnozeologický relativismus Sofistů a věřil v existenci pevných, objektivních a absolutních mravních hodnot pramenících z Pravdy a Dobra. Zastával etický intelektualismus: "Kdo ví, co je dobro, nemůže činit zlo".
Testová zajímavost: Paralela s Ježíšem Nazaretským
Ve SCIO testech se objevuje srovnání Sokrata a Ježíše (od českého filozofa Milana Machovce). Oba tito myslitelé vykazují obrovskou životní paralelu: ani jeden nic nenapsal, oba procházeli ulicemi a vedli dialogy s lidmi, oba kritizovali pýchu vzdělanců a oba byli nakonec mocí odsouzeni k nespravedlivé popravě (Sokrates vypil číši bolehlavu), kterou dobrovolně přijali jako završení a stvrzení integrity svého morálního učení.
Platón427–347 BCAntická filozofie
Sokratův nejznámější žák, zastánce antického objektivního idealismu a dualismu. Duši považoval za nesmrtelnou, oddělenou od těla a nadřazenou hmotě. Je autorem monumentálního díla Ústava (Politeia), ve kterém popsal model dokonalého státu ovládaného filozofy.
⤳
Svět idejí a Mýtus o jeskyni
Ve své alegorii o jeskyni Platón vysvětluje, že smyslový, hmotný svět je pouze pomíjivým stínem a klamným odrazem. Skutečná, věčná pravda a pravý vzor se skrývá v transcendentním, nehmotném světě objektivních a nesmrtelných idejí (eidos).
⤳
Anamnésis (rozpomínání)
Učení a poznávání v tělesném světě není získáváním nových informací ze smyslů, nýbrž pouhým rozumovým rozpomínáním se na věčné ideje, které duše znala před narozením, když pobývala ve světě ideí.
Trojdělení duše
Platón rozdělil lidskou duši na tři části. Harmonie těchto tří složek tvoří ctnost zvanou spravedlnost:
1
Rozum (racionální část)
Sídlil v hlavě, jeho ctností je moudrost.
2
Vznětlivost (vůle, vyšší emoce)
Sídlila v hrudi, její ctností je statečnost.
3
Žádostivost (pudy, instinkty)
Sídlila v podbřišku, její ctností je uměřenost.
Aristoteles384–322 př. n. l.Antická filozofie
Zastánce monismu (tzv. hylémorfismu) – tělo a duše tvoří neoddělitelný, jednotný celek. Zastával kardiocentrickou teorii (sídlem duše, myšlení a vnímání je srdce, zatímco mozek krev jen ochlazuje). Napsal známý spis o morálce Etika Nikomachova.
Entelechie
Vnitřní účel a formativní princip, který utváří tělo a dává mu životní formu a dynamiku (princip všeho živého).
Spis O duši (Peri psychés / De anima)
Považován za vůbec první psychologické dílo. Aristoteles v něm duši definuje jako první entelechii přírodního těla a rozlišuje její tři hierarchické úrovně:
1
Vegetativní duše
Vlastní rostlinám, zajišťuje primárně výživu, růst a rozmnožování.
2
Senzitivní (vnímavá) duše
Vlastní zvířatům, zajišťuje navíc vnímání, pudy a lokomoci (pohyb).
3
Rozumová duše
Vlastní výlučně lidem, zajišťuje nejvyšší funkce jako je myšlení, vůle a racionální poznání.
Helénistická filozofieAntická filozofie
Další myšlenkové proudy navazující na klasickou antiku:
⤳
Stoicismus (od počátku 3. stol. BC)
Filozofický směr (představitelé Zenon z Kitia, Epiktétos, Seneca, Marcus Aurelius), který zdůrazňuje klidnou vyrovnanost a nadvládu rozumu (logos) nad emocemi. Cílem je potlačení vášní (tzv. apatheia) a dosažení naprostého duševního klidu a neotřesitelnosti (ataraxia) smířením se s osudem.
⤳
Hédonismus a Epikureismus (přelom 4. a 3. stol. BC)
Hédonismus (zakladatel Aristippos z Kyrény) vyzdvihuje dosažení slasti a vyhýbání se bolesti jakožto nejvyšší blaho, hlavní motiv a jediný smysl lidského jednání. Na tuto tradici v mírnější formě navázal Epikuros, pro kterého slast neznamenala jen tělesné požitky, ale především dosažení vnitřního klidu a absence strádání.
Hippokrates a Galén460–377 BC a 129–216 ADLékařství a fyziologie
Hippokrates (otec medicíny) a později římský lékař Galén položili svými poznatky o vlivu tělesných tekutin historické základy biologického a fyziologického přístupu v psychologii. Jejich klasická typologie temperamentu tvoří dodnes základ mnoha modelů osobnosti.
Teorie 4 tělesných šťáv (humorální typologie)
Období před vznikem psychologie jako samostatné vědecké disciplíny (do roku 1879), kdy byly psychologické otázky (podstata duše, vědomí, vztah těla a mysli) řešeny primárně v rámci filozofie, teologie a raného lékařství.
1
Sangvinik
Převaha krve (sanguis). Čilý, veselý, společenský, ale nestálý.
V přijímacích testech se často chytá na autorství humorální typologie. Hippokrates určil 4 základní tělesné šťávy jako základ zdraví, ale přesné rozdělení na 4 temperamentové typy v systematické podobě dokončil až Galén.
Středověká psychologie a teologie
Ve středověku byly antické myšlenky adaptovány pro potřeby křesťanské teologie. Důraz se přesunul na spásu a vztah člověka k Bohu.
Svatý Augustin (Aurelius Augustinus)354–430Patristika
Hlavní představitel raně křesťanské filozofie (patristiky), který úzce navazoval na myšlenky Platóna. Z testů můžeš znát jeho slavný teologický koncept obce Boží.
Chci poznat Boha a duši. Jinak nic? Ne, jinak naprosto nic.
Citát— Svatý Augustin
Tomáš Akvinský1225–1274Scholastika
Vůdčí myslitel vrcholného středověku a představitel scholastiky. Pokusil se o systematickou syntézu křesťanské víry s racionální Aristotelovou filozofií.
⤳
Nadvláda rozumu
Rozum je nejvyšší psychickou obdařeností. Díky němu dokážeme vládnout citům a dát jasný směr vůli k dobrým skutkům.
⤳
Lex aeterna
Mravní zákon podle něj pramení z věčného Božího řádu.
⤳
Ontologie
Zabýval se i strukturou jsoucna – striktně rozlišoval mezi esencí (podstatou) a existencí (samotným bytím věci).
Původ poznání
Pro psychologii je významný jeho důraz na smyslové poznání – věřil, že lidský intelekt je zpočátku prázdný a „nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech“ (čímž se stal historickým předchůdcem myšlenky tabula rasa).
Chyták z testů
V testech (zejména na OU a Scio) se u těchto autorů často testuje základní dělení a inspirace. Pamatuj si přesné párování: * Svatý Augustin = patristika, inspirace Platónem. * Tomáš Akvinský = scholastika, inspirace Aristotelem.
Novověká filozofie a empirismus
René Descartes1596–1650Racionalismus
Francouzský filozof, zakladatel novověkého racionalismu (jeho učení a odkazy na něj se označují jako karteziánské). Byl zastáncem teorie vrozených idejí, což z něj dělá předchůdce nativismu.
Myslím, tedy jsem (Cogito, ergo sum).
Citát— René Descartes
⤳
Interakční dualismus
Duch/mysl (res cogitans) a hmota/tělo (res extensa) jsou dvě přísně oddělené substance, které se však vzájemně ovlivňují v mozkovém přívěsku (šišinka / epifýza).
⤳
Zvířata jako stroje (bête machine)
Zvířata podle něj nemají rozum ani nesmrtelnou duši, fungují pouze jako mechanické automaty řízené reflexy.
Filozofický kontext: Psychofyzický problém
Descartův striktní interakční dualismus vyvolal v novověké filozofii zásadní otázku, tzv. psychofyzický problém. Pokud jsou nehmotná mysl a hmotné tělo dvě naprosto odlišné substance, jak na sebe mohou kauzálně působit? Descartovi následovníci s jeho anatomickým vysvětlením (přes šišinku) nebyli spokojeni a snažili se vztah těla a mysli vyřešit radikálně odlišnými způsoby.
Baruch Spinoza a A. GeulincxRacionalismus
Filozofové 17. století, kteří patřili k významným představitelům kontinentálního racionalismu. Oba navázali na Descarta a snažili se vyřešit jeho problém vztahu těla a mysli, každý však zcela odlišným způsobem:
⤳
Baruch Spinoza (1632–1677, Panteismus)
Holandský filozof, který ostře odmítl Descartův dualismus. Tvrdil, že neexistuje oddělené tělo a mysl, ale existuje pouze jedna jediná božská substance – Bůh neboli Příroda (Deus sive natura). Tělo a mysl jsou jen jejími dvěma projevy.
⤳
Arnold Geulincx (1624–1669, Psychofyzický paralelismus)
Vlámský karteziánský filozof, zkušebními komisemi často testovaný autor tzv. okasionalismu. Tvrdil, že duše (mysl) a tělo na sebe navzájem nijak kauzálně nepůsobí. Běží naprosto paralelně a synchronně vedle sebe jako dvoje dokonale seřízené hodiny (iluzi jejich vzájemné interakce vyvolává pouze zásah Boha).
Interakční dualismus (Descartes)
Dvě ontologicky oddělené substance
Vzájemně na sebe kauzálně působí (v šišince)
vs
Psychofyzický paralelismus (Geulincx)
Tělesné a duševní děje běží synchronně vedle sebe
Kauzálně se navzájem nijak neovlivňují
G. W. Leibniz1646–1716Racionalismus
Německý filozof. V historii psychologie je považován za jednoho z prvních myslitelů, kteří explicitně upozornili na existenci nevědomí.
⤳
Monády
Nedělitelné, nehmotné duchovní jednotky, ze kterých se skládá veškerá realita.
⤳
Malé percepce (petites perceptions)
Drobné podněty, které působí na naše smysly, ale jsou příliš slabé na to, aby vstoupily do vědomí (apercepce). Společně tvoří neuvědomovaný základ naší mysli.
Britský empirismusEmpirismus
Směr, který ostře odmítá vrozené ideje. Tvrdí, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti.
⤳
Francis Bacon (1561–1626)
Zastánce induktivní metody a vědeckého experimentu. Jeho cílem bylo technologické ovládnutí přírody. Jeho známé heslo: Vědění je moc.
⤳
John Locke (1632–1704)
Jeho ústřední myšlenkou je výrok mysl je jako nepopsaná deska, tedy Tabula rasa. V testech je označován za prvního novověkého filozofa, který rozvedl koncepci asocianismu (spojování jednoduchých vjemů do složitých idejí).
⤳
David Hume (1711–1776)
Radikální empirik, který zpochybnil objektivní existenci kauzality. Tvrdil, že přírodní zákony známe jen díky zvyku ze zkušenosti a že mysl nedokáže najít účinek v příčině.
Nativismus (Descartes)
Vrozené ideje a schopnosti
Rozum nezávislý na zkušenosti (a priori)
Apriorní výbava při narození
vs
Empirismus (Locke / Hume)
Tabula rasa (nepopsaná deska)
Veškeré poznání pochází ze smyslů (a posteriori)
Výsledek vlivu prostředí a výchovy
Pseudovědy a lékařství
Na pomezí vědy a omylu vznikaly v minulosti směry, které i přes svou neplatnost podnítily obrovský zájem o zkoumání vztahu mezi tělem a duší.
Pseudovědy a historická antropologie
⤳
Frenologie (Franz Joseph Gall, 1758–1828)
Tvrdil, že inteligenci a charakterové vlastnosti lze přesně určit podle tvaru a hrbolů (vypouklin) na lebce. Původní název této nauky byl kranioskopie. Ačkoliv byla frenologie vyvrácena, historicky podnítila snahy o lokalizaci mozkových funkcí.
⤳
Fyziognomie (G. B. della Porta, 1535–1615)
Zastával názor, že lidské povahové vlastnosti lze odvodit z tělesného a obličejového vzhledu. Proslul zejména porovnáváním lidských tváří se zvířecími fyziognomickými rysy.
⤳
Kriminální antropologie (C. Lombroso, 1835–1909)
Tvrdil, že zločinci jsou evolučními atavismy a lze je spolehlivě poznat podle vrozených fyzických anomálií (tzv. stigmat – např. asymetrie tváře). Je autorem teorie o tzv. rozeném zločinci.
Chytáky z testů
V přijímacích testech si dej pozor na původní název frenologie, kterým byla kranioskopie (přejmenoval ji až Gallův asistent). U della Porty se nezapomeň zaměřit na porovnávání tváří se zvířaty.
Philippe Pinel1745–1826Psychiatrie
Francouzský lékař, který prosadil humanizaci psychiatrie a péče o duševně nemocné. V roce 1793 v Paříži nařídil legendární „sejmutí okovů“ pacientům (v ústavech Bicêtre a Salpêtrière) a zavedl tzv. morální léčbu založenou na lidskosti a pozorování.
Počátky moderního myšlení a psychofyzika
PsychofyzikaPředvědecká psychologie
Zabývá se vztahem mezi intenzitou objektivních fyzikálních podnětů a intenzitou našich subjektivních smyslových dojmů (počitků).
⤳
Hermann von Helmholtz
Německý polyhistor a fyziolog, který jako první experimentálně změřil rychlost vedení nervových impulzů [1]. Vyvrátil tak tehdejší představu, že se vzruch šíří okamžitě (nezměřitelnou rychlostí), a dokázal, že nervové vedení je fyzikálně-chemický proces s konkrétní rychlostí (kolem 30 m/s u žabího nervu) [1]. Významně se podílel také na trichromatické teorii barevného vidění [1].
⤳
Ernst H. Weber (1795–1878)
Formuloval zákon o vnímání rozdílů (ΔI/I = konstanta) – nejmenší zaznamenatelný rozdíl podnětu je konstantním zlomkem původní intenzity.
⤳
Gustav T. Fechner (1801–1887)
Zakladatel psychofyziky. Na Webera matematicky navázal tzv. Weber-Fechnerovým zákonem (intenzita subjektivního počitku roste úměrně logaritmu intenzity objektivního fyzikálního podnětu).
Charles Darwin1809–1882Evoluční teorie
Britský přírodovědec, autor přelomového díla O původu druhů(1859). Jeho dílo zásadně ovlivnilo moderní psychologii, zejména americký funkcionalismus a evoluční psychologii.
Přirozený výběr
Klíčový mechanismus evoluce: přežívají a rozmnožují se jedinci s vlastnostmi nejlépe adaptovanými na prostředí.
William James a John Dewey1842–1910 a 1859–1952Americký pragmatismus a funkcionalismus
William James je zakladatelem americké psychologie a pragmatismu, vydal stěžejní dílo Principy psychologie (1890). Společně s J. Deweyem patří k hlavním představitelům funkcionalismu (zajímalo je, k čemu psychické procesy slouží pro adaptaci člověka na prostředí).
Jsme smutní, protože pláčeme, rozzlobení, protože do něčeho bušíme, a ustrašení, protože se třeseme - není to tedy tak, že pláčeme, bušíme a třeseme se, protože jsme smutní, rozzlobení a ustrašení.
Citát— William James
⤳
Proud vědomí (stream of consciousness)
Jamesův koncept definující vědomí nikoliv jako statickou mozaiku elementů (což tvrdil Wundtův strukturalismus), ale jako neustále se měnící, dynamickou a plynulou řeku myšlenek.
⤳
James-Langeova periferní teorie emocí
Klasická periferní teorie emocí, kterou James zformuloval nezávisle na dánském fyziologovi Carlu Langem (kolem 1884). Překvapivě a provokativně obrací selský rozum: tvrdí, že fyzická reakce bezprostředně předchází emoci. Tedy že primárně reagujeme tělesně (útěk, bušení srdce) a teprve kortikální uvědomění si a interpretace těchto tělesných pochodů tvoří samotnou emoci.
Walter B. Cannon a Philip Bard1871–1945 a 1898–1977Fyziologie a emoce
Americký fyziolog Walter Bradford Cannon a jeho žák Philip Bard se do historie psychologie zapsali především výzkumem tělesné reaktivity a kritikou periferní teorie emocí.
⤳
Homeostáza
Zásadní biologický a kybernetický pojem, který W. B. Cannon zavedl jako první. Značí automatické udržování stálosti vnitřního prostředí organismu (např. stabilní teplota nebo krevní tlak).
⤳
Reakce útok, nebo útěk (fight or flight)
Cannonem popsaný vrozený vzorec rychlé fyziologické mobilizace organismu (řízený sympatikem) v reakci na ohrožení, který připravuje tělo na fyzickou záchrannou akci.
⤳
Kritika James-Langeovy teorie
Cannon ostře odmítl Jamesovu představu, že emoce je pouhým vnímáním tělesných změn. Předložil tři slavné testové výtky: 1. vnitřní orgány reagují na podnět příliš pomalu, 2. umělé navození tělesných změn (např. injekce adrenalinu) vyvolá jen fyziologické nabuzení, nikoliv skutečnou emoci, a 3. autonomní reakce (např. bušení srdce) je u zcela odlišných emocí (strach vs. pohled na milovanou osobu) prakticky stejná, a nemůže tedy emoce rozlišovat.
James-Langeova teorie emocí
Periferní teorie (W. James a C. Lange).
Tělesná reakce bezprostředně předchází emoci.
Selský rozum: bojíme se, protože utíkáme a třeseme se.
vs
Cannon-Bardova teorie emocí
Centrální / talamická teorie (W. Cannon a P. Bard).
Talamus a hypotalamus zpracovávají emoce simultánně.
Tělesná reakce i prožitek emoce nastávají ve stejný okamžik.
Chyták z testů
V testech (zejména z databáze psyx) se často ptají, kdo ostře vystoupil proti James-Langeově teorii. Byli to Walter Cannon a Philip Bard se svou centrální teorií emocí.
Shrnutí celého bloku
Antika: Platón (anamnésis, dílo Ústava, trojdělení duše), Aristoteles (monismus, entelechie, kardiocentrická teorie, spis O duši).
Středověk: Svatý Augustin (patristika, zavedení introspekce) a Tomáš Akvinský (scholastika, důraz na smyslové poznání a nadvládu rozumu).
Novověk (Racionalismus vs. Empirismus): Descartes (karteziánský interakční dualismus, vrozené ideje, zvířata jako stroje) a Spinoza/Geulincx (psychofyzický paralelismus) vs. Locke (tabula rasa, empirismus) a Hume (skepse vůči kauzalitě).
Pseudovědy a lékařství: Gallova frenologie (původně kranioskopie) mylně četla vlastnosti z tvaru lebky, ale historicky otevřela téma lokalizace mozkových funkcí. Philippe Pinel zavedl humanizaci psychiatrie (sejmutí okovů).
Závěr předvědecké éry: Weber a Fechner formují základy psychofyziky, Darwin přináší evoluční teorii a W. James s J. Deweyem v USA zakládají funkcionalismus a koncept proudu vědomí.
Podle jaké teorie tělesná reakce (např. bušení srdce, třes, útěk) bezprostředně předchází samotnému prožitku emoce (např. strachu)?
Správná odpověď: James-Langeova teorie emocíVysvětlení: Tato periferní teorie tvrdí, že "bojíme se, protože utíkáme". Naopak Cannon-Bardova (centrální) teorie, která vůči ní ostře vystoupila, tvrdí, že tělesná reakce i emoce probíhají simultánně díky zapojení talamu.
Který středověký myslitel je spojen se scholastikou, silnou inspirací Aristotelem a důrazem na smyslové poznání (čímž se stal historickým předchůdcem myšlenky tabula rasa)?
Správná odpověď: Tomáš AkvinskýVysvětlení: Tomáš Akvinský (scholastika) se pokusil o syntézu víry a Aristotelovy racionální filozofie. Naopak Svatý Augustin (patristika) se inspiroval Platónem a zdůrazňoval ponor do vlastního nitra (introspekci).
Který filozof je autorem myšlenky psychofyzického paralelismu (okasionalismu), podle níž tělesné a duševní děje běží synchronně vedle sebe jako dvoje nezávislé hodiny, aniž by se kauzálně ovlivňovaly?
Správná odpověď: Arnold GeulincxVysvětlení: U přijímaček se toto často plete s Descartem (který věřil ve vzájemné ovlivňování v šišince) nebo se Spinozou (který tvrdil, že existuje jen jedna substance - Bůh/Příroda, a tělo s myslí jsou jen její dva projevy). Myšlenku "dvou paralelních hodin" přinesl Geulincx.
Otestuj se z této kapitoly
Antika a středověk: Kořeny psychologie a filozofie
Otázka 1 z 17ID: 93 · Zdroj: Filip Smolík
V antické osobnostní typologii je sangvinik spojován
Novověk: Racionalismus, empirismus a dualismus
Otázka 1 z 19ID: 1 · Zdroj: psyx
Pojem "nevědomí" pochází od
19. století, evoluce, pseudovědy a humanizace psychiatrie
Otázka 1 z 10ID: 26 · Zdroj: psyx
Obličeje lidí a zvířat porovnával a lidské vlastnosti tak odhadoval
Americký funkcionalismus, teorie emocí a psychofyzika