Neopsychoanalýza a další odpadlíci (Fromm, Horneyová, Sullivan, Kohut, Kleinová)
Shrnutí celého bloku
Úvod do tématu
Neopsychoanalýza
Psychologický směr vycházející z klasické psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který však ostře odmítá její biologický redukcionismus (snahu vysvětlit vše biologií) a pansexualismus (jednostranný důraz na sexuální pudy a libido). Pozornost se přesouvá na vliv sociokulturního prostředí, mezilidské vztahy a adaptaci vědomých složek osobnosti (Ega) ve společnosti.
Ačkoliv klasická psychoanalýza přinesla revoluci v chápání lidské mysli, její přílišný důraz na sexualitu a pudy vedl k tomu, že se od Freuda postupně odklonili i jeho nejbližší spolupracovníci a žáci. Tento posun od biologie k sociokulturním vlivům můžeme zřetelně vidět v následujícím srovnání:
Klasická psychoanalýza (Freud)
Biologický determinismus (člověk je reaktivní bytost řízená temnými pudy, zejména sexuálním a agresivním).
Základním hybatelem je Libido.
Osobnost je nezvratně determinována v raném dětství.
Důraz na intrapsychické konflikty (Id vs. Superego).
vs
Neopsychoanalýza a další školy
Sociokulturní determinismus (člověk je proaktivně formován společností a vztahy).
Základním hybatelem je potřeba bezpečí, uplatnění a sociální sounáležitosti.
Osobnost se vyvíjí, mění a zraje v průběhu celého života.
Důraz na interpersonální vztahy a adaptaci Ega na okolí.
Rozkol mezi Freudem a jeho nejbližšími spolupracovníky (C. G. Jungem a A. Adlerem) vedl k rozštěpení hlubinné psychologie a vzniku dvou nových, samostatných škol. Každá z nich přinesla zásadně odlišný pohled na lidskou psychiku. Vzhledem k jejich významu si je rozebereme odděleně.
Analytická psychologie (C. G. Jung)
Carl Gustav Jung1875–1961Zakladatel analytické psychologie
Švýcarský psychiatr, kterého původně Freud určil za svého nástupce a historicky prvního prezidenta Mezinárodní psychoanalytické asociace (IPA). Po rozkolu (odmítl Freudův pansexualismus) založil vlastní školu. Podnikal rozsáhlé expedice k exotickým kulturám (indiáni v USA, kmeny v Africe), aby získal důkazy o existenci univerzálních mýtů a praobrazů v lidské psychice.
Testové chytáky: Jung vs. Freud
Libido: Jung tento pojem neodmítl, ale změnil jeho význam. Zatímco pro Freuda to byla čistě sexuální energie, pro Junga je libido všeobecná psychická a životní energie.
Elektřin komplex: Pamatujte, že tento pojem (jako analogii k Oidipovu komplexu) nezavedl S. Freud, ale právě C. G. Jung!
Vývoj osobnosti: Freud tvrdil, že osobnost je determinována v raném dětství. Jung naopak zdůrazňoval, že vývoj osobnosti probíhá celoživotně (nejintenzivněji až ve druhé polovině života).
Struktura psychiky a Individuace
Na rozdíl od Freuda Jung obohatil psychologii o hlubší pojetí nevědomí (které rozdělil na dvě svébytné vrstvy) a definoval specifický cíl lidského vývoje:
⤳
Osobní nevědomí (Komplexy)
Obsahuje individuální vzpomínky a vytěsněné zážitky jedince. Jeho ústředním obsahem jsou tzv. komplexy – emočně nabité trsy myšlenek (např. mocenský komplex), které unikly kontrole Ega a fungují autonomně. Jung je odhalil pomocí asociačního experimentu (měření reakčního času na podnětová slova).
⤳
Kolektivní nevědomí (Archetypy)
Nejhlubší vrstva psychiky, kterou sdílí celé lidstvo (fylogenetické dědictví). Není získáno osobní zkušeností, ale je vrozené. Obsahuje univerzální pravzory chování a vnímání, takzvané archetypy (např. Persona, Stín, Anima/Animus, Moudrý stařec).
⤳
Individuace a Bytostné Já (Self)
Celoživotní proces psychického zrání a sebeuskutečňování (nabývající na intenzitě zejména ve druhé polovině života). Jeho cílem je sjednocení rozporných vědomých a nevědomých složek psychiky a integrace archetypů kolem hlubokého centra osobnosti – tzv. Bytostného Já (Self).
Klíčové Archetypy
Archetypy tvoří základní stavební kameny kolektivního nevědomí a často se objevují ve snech a mýtech. Testový chyták: Archetypy samy o sobě nejsou konkrétní obrazy, ale jsou to vrozené „predispozice k prožívání a chování“.
⤳
Persona
Maska (sociální role), kterou si nasazujeme pro veřejný život a společnost, abychom vyhověli sociálním očekáváním a zakryli své skutečné pocity.
⤳
Stín (Shadow)
Odvrácená, temná, zvířecí a potlačovaná stránka naší osobnosti. Chyták do testu: Uvědomění si a přijetí vlastního Stínu je podle Junga vůbec PRVNÍM KROKEM v procesu individuace.
⤳
Anima a Animus
Nevědomý opačný pohlavní princip v naší psychice. Anima je ženský princip v nevědomí muže (citlivost, intuice), zatímco Animus je mužský princip v nevědomí ženy (racionalita, průbojnost).
⤳
Bytostné Já (Self)
Ústřední a nejdůležitější archetyp, jádro celé osobnosti. Sjednocuje vědomí a nevědomí do harmonického celku. Jeho realizace je konečným cílem individuace.
⤳
Další univerzální praobrazy
Výše uvedené čtyři archetypy tvoří hlavní strukturu osobnosti, ale Jung jich popsal mnohem více. Patří sem i univerzální postavy a motivy zděděné od předků. Atkinsonová a Hilgard výslovně uvádějí archetypy jako matka, otec, slunce, hrdina, bůh a smrt. Patří sem i zvířecí symboly (např. univerzální obraz supa, který se nezávisle na sobě objevuje v různých kulturách, snech a náboženstvích).
Typologie osobnosti
Jung zavedl dodnes celosvětově nejpoužívanější rozdělení osobnosti (na kterém dnes staví např. populární test MBTI). Dělí lidi podle dvou základních postojů k okolnímu světu a čtyř psychických funkcí poznávání:
⤳
Extraverze a Introverze (Postoje)
Extravert směřuje své libido (energii) ven k vnějšímu objektivnímu světu a lidem. Introvert směřuje energii dovnitř, do svého subjektivního nitra.
⤳
Čtyři psychologické funkce
Způsoby, jakými se orientujeme ve světě. Dělí se na racionální (myšlení, cítění) a iracionální (vnímání/čití, intuice).
Chyták z testů: Psychologické funkce
V přijímačkách se zkoušející rádi ptají, co NEPATŘÍ mezi Jungovy 4 psychologické funkce. Pamatujte si přesně čtveřici: myšlení, cítění, čití, intuice. Cokoliv jiného (např. motivace, kreativita, rozlišování) je falešná odpověď!
Individuální psychologie (A. Adler)
Alfred Adler1870–1937Zakladatel individuální psychologie
Rakouský lékař a původně Freudův spolupracovník, který se však s Freudem rozešel kvůli jeho biologickému determinismu. Zdůrazňoval naopak silně sociální povahu člověka. V dětství byl velmi nemocný (trpěl rachitidou/křivicí a zápalem plic), což ho vedlo k myšlence, že lidské chování je primárně motivováno snahou překonat pocit fyzické i psychické méněcennosti. Měl levicovou (sociálně-demokratickou) politickou orientaci, angažoval se v sociálních reformách a zakládal dětské poradny. Je autorem proslulé knihy Umění rozumět.
Každý člověk je architektem svého života.
Citát— Alfred Adler
Testové chytáky: Adlerovy pojmy a přístup
Komplex méněcennosti: Zavedl ho výhradně Alfred Adler, nikoliv Sigmund Freud!
Politika a nemoci: V přijímačkách se mohou objevit i biografické detaily – pamatujte si jeho levicovou orientaci i to, že v dětství trpěl rachitidou.
Aktivní tvůrce: Jak napovídá jeho slavný výrok, Adler na rozdíl od Freuda a behavioristů (kteří viděli člověka jako reaktivní, pasivní bytost) tvrdil, že jedinec není jen obětí svých pudů či prostředí, ale svůj životní styl si utváří aktivně a vědomě sám.
Základní pojmy a motivace
⤳
Pocit méněcennosti a kompenzace
Základní lidský pocit pramenící z dětské bezmoci a biologické nezralosti orgánů. Člověk se ho snaží kompenzovat usilováním o uplatnění (tzv. vůle k moci). Zdravý jedinec ho kompenzuje osobním rozvojem, neurotik ho překompenzovává touhou po moci nad ostatními.
⤳
Společenský cit
Základní znak zdravé osobnosti. Pocit sounáležitosti s komunitou a ochota spolupracovat s druhými.
⤳
Životní styl
Unikátní a konzistentní způsob, kterým konkrétní jedinec usiluje o překonání svých pocitů méněcennosti a dosažení svých cílů. Formuje se už v raném dětství.
⤳
Fiktivní finalita
Lidské chování (teleologie) je zaměřeno do budoucnosti k určitému nejvyššímu ideálnímu (fiktivnímu) cíli. Ačkoliv tohoto absolutního ideálu nelze objektivně dosáhnout, funguje jako obrovská motivační síla.
⤳
Maskulinní protest
Snaha kompenzovat pocity méněcennosti agresivní dominancí a nadřazeností (vlastnostmi, které byly dobově spojovány s ideálem mužnosti).
Sourozenecká konstelace
Adler jako jeden z prvních teoretiků upozornil, že pořadí narození v rodině zásadně ovlivňuje vývoj osobnosti dítěte a jeho budoucí životní styl.
1
Prvorozené dítě
Zpočátku je centrem pozornosti, později zažívá trauma z tzv. „detronizace“ (sesazení z trůnu nově narozeným sourozencem). Bývá často konzervativnější, s ochranitelskými sklony a úctou k autoritě.
2
Druhorozené (prostřední) dítě
Málokdy zakouší trauma z detronizace, ale má před sebou neustále staršího a silnějšího sourozence, který pro něj funguje jako „udavatel tempa“. Neustále se ho tak snaží dohnat a překonat.
3
Nejmladší dítě (nebo jedináček)
Často v roli „mazánka“ rodiny, nezažívá trauma detronizace. Může mít problémy se spoléháním na druhé, ale často volí zcela jinou a kreativní životní cestu než starší sourozenci.
Chyták z testů: Role závodníka
V přijímacích testech se často objevuje otázka specificky na druhorozené dítě. To se podle Adlera stylizuje do role věčného „závodníka“ (nebo rebela). Má před sebou neustále staršího sourozence („udavatele tempa“) a snaží se ho dohnat a překonat, což u něj vede k vysoké ambicióznosti.
Životní úkoly a typologie osobnosti
Podle Adlera má každý normální dospělý člověk před sebou tři nezbytné hlavní životní úkoly: práce, přátelství (společnost) a láska. S řešením úkolů souvisí i 4 základní osobnostní styly:
⤳
Panovačný (vládnoucí) typ
Snaží se manipulovat ostatními v zájmu vlastního uplatnění a dominance.
⤳
Zištný (získávající) typ
Parazitický styl, spoléhá se pasivně na získávání pozornosti a zabezpečení od ostatních.
⤳
Vyhýbavý typ
Ustupuje od řešení problémů, aby předešel svému selhání.
⤳
Sociálně užitečný typ
Jako jediný zdravý typ; je aktivní, kooperativní a se silným společenským citem.
Chyták z testů: Agresivní typ neexistuje
Pokud se vás v testu zeptají, který typ NEPATŘÍ do Adlerovy typologie, správná odpověď je často „agresivní“. Adler takový formální styl nedefinoval (pracoval pouze s výše uvedenou čtveřicí).
Britská škola objektových vztahů
Tento směr psychoanalýzy přesunul pozornost od vrozených pudů k raným interpersonálním vazbám. Zaměřil se na to, jak si dítě v raném věku vytváří vnitřní mentální reprezentace („objekty“) důležitých pečujících osob ve svém životě. (Kromě níže zmíněných autorek k tomuto směru řadíme např. i D. W. Winnicotta).
Průkopnice psychoanalýzy dětí (k analýze využívala dětskou hru). Popsala rané stavy psychiky, ve kterých se kojenec vyrovnává s úzkostí pomocí rozštěpení (definovala tzv. schizoidně-paranoidní a depresivní pozici).
⤳
Dobrý a zlý prs
Prvotní zkušenost kojence s matkou. Dítě si ji v mysli štěpí na 'dobrý' (uspokojující, krmící) a 'zlý' (frustrující, odpírající) částečný objekt, aby ochránilo ty dobré části před svou vlastní agresivitou.
⤳
Projektivní identifikace
Obranný mechanismus, kdy jedinec do druhého (objektu) promítá své vlastní nepřijatelné části a pak se je v něm snaží ovládat nebo se s nimi ztotožňuje.
Obrovský chyták z testů: Zlý prs
Ačkoliv koncept „dobrého a zlého prsu“ detailně rozpracovala M. Kleinová, v přijímačkách se objevuje záludná otázka: „Když se řekne zlý prs, který má vyvolávat v kojenci napětí, vybaví se jméno...“ Správná testová odpověď je zde H. S. Sullivan! Sullivan totiž tento pojem používal ve své interpersonální psychoanalýze pro preverbální personifikace matky. Dejte si na to pozor!
Margaret Mahlerová1897–1985Vývojová psychoanalýza
Zkoumala proces, jakým se dítě psychicky rodí jako samostatná bytost z původního splynutí s matkou.
Separace-individuace
Celoživotní proces, jehož nejdůležitější fáze probíhají v raném dětství. Předchází mu normální autistická a symbiotická fáze. Následně se dítě postupně vymaňuje ze symbiózy s matkou (separace) a vytváří si vlastní identitu (individuace).
Neopsychoanalýza / Kulturní psychoanalýza
Představitelé neopsychoanalýzy (často emigranti z Evropy do USA) reagovali na odlišné sociální podmínky. Zdůraznili vliv raných interpersonálních vztahů a kultury na formování neuróz a odmítli Freudův přísný biologický determinismus.
Karen Horneyová1885–1952Kulturní psychoanalýza
Původem německá psychoanalytička, která se ostře vymezila vůči Freudově biologickému pojetí ženy (odmítla např. koncept "závisti penisu"). Její teorie se točí kolem bazální úzkosti pramenící z dětství.
Biografický chyták: Po emigraci do USA a rozvodu byla partnerkou Ericha Fromma.
Bazální úzkost
Pocit izolace a bezmoci dítěte v potenciálně nepřátelském světě, který vzniká při selhání rodičovské lásky a péče (dítě se necítí bezpečně).
Neurotická erotika
Kompulzivní vyhledávání náklonnosti a sexuálních partnerů nikoliv pro vztah samotný, ale výlučně za účelem utišení hluboké bazální úzkosti.
Dítě (a později dospělý) se snaží s bazální úzkostí vyrovnat pomocí tří základních neurotických postojů, jež detailně popsala ve své slavné knize Neuróza a lidský růst (1950):
1
Pohyb k lidem (Podajný typ)
Extrémní potřeba lásky, přijetí a patologické závislosti na druhých.
2
Pohyb proti lidem (Agresivní typ)
Vnímání světa jako nepřátelského; snaha ovládat druhé a mít moc.
3
Pohyb od lidí (Odtažitý typ)
Zabezpečení sebe sama prostřednictvím emoční a fyzické izolace od ostatních.
Erich Fromm1900–1980Humanistická psychoanalýza
Zaměřil se na vliv moderní společnosti a kapitalismu na odcizení člověka. Byl silně ovlivněn filozofií Karla Marxe. Zkoumal, jak lidé unikají před svobodou, která jim přináší úzkost. Mezi jeho nejslavnější díla patří Umění milovat, Mít, nebo být?, Strach ze svobody a Anatomie lidské destruktivity.
Hlavním úkolem člověka v životě je dát zrod sám sobě, stát se tím, čím potenciálně je.
Citát— Erich Fromm
Testový chyták: Knihy a pojmy
V testech často narazíte na otázku, kdo je autorem díla Anatomie lidské destruktivity. Ačkoliv o pudu smrti (Thanatos) psal S. Freud, tuto konkrétní knihu napsal Erich Fromm!
⤳
Temperament vs. Charakter
Fromm přísně rozlišoval vrozený a biologicky daný temperament od charakteru, který je získanou složkou osobnosti formovanou společností.
⤳
Produktivní charakter
Ideální stav zdravé, zralé osobnosti, která realizuje svůj potenciál, miluje a tvoří (převažuje orientace na Bytí).
⤳
Neproduktivní charaktery
Neužitečné způsoby asimilace ve světě: receptivní (vše chce dostat), vykořisťovatelský (vše si bere silou), hromadící/křečkovský (lakota) a tržní (prodává sám sebe jako zboží - odraz kapitalismu).
Harry Stack Sullivan1892–1949Interpersonální teorie
Americký psychiatr, podle kterého osobnost vůbec neexistuje jako izolovaná entita. Vždy se projevuje a formuje výhradně v síti interpersonálních vztahů.
⤳
Kognitivní vývoj (3 stadia)
Sullivan popsal vývoj poznávání a prožívání světa ve třech fázích:
prototaxické (nespojité zážitky kojence),
parataxické (magické spojitosti bez logiky u dětí) a
syntaktické (zralé logické myšlení dospělých).
⤳
Personifikace (Dobrý a zlý prs)
Způsob, jakým si kojenec vytváří duševní obrazy matky. Kojenec zpočátku vnímá dobrý prs (když je nasycen) a zlý prs (když je hladový a matka na něj přenáší úzkost a napětí).
Testový chyták: Zlý prs
V testech se velmi často objevuje otázka: "Když se řekne zlý prs, který má vyvolávat v kojenci napětí, vybaví se jméno..." Ačkoliv tyto pojmy znějí fyziologicky a velmi úzce s nimi pracovala i M. Kleinová, testy jako správnou odpověď často vyžadují H. S. Sullivana v rámci jeho raných personifikací.
Heinz Kohut1913–1981Self-psychologie
Zakladatel psychologie Self (Bytostného Já). Zaměřil se především na vývoj a problematiku narcismu. Tvrdil, že zdravý primární narcismus je v dětství nezbytný pro vytvoření silného a soudržného Self.
Self-objekty a Empatické zrcadlení
Kritická potřeba dítěte, aby pečující osoba (tzv. self-objekt) přiměřeně a empaticky reagovala na jeho projevy a 'zrcadlila' jeho hodnotu. Bez tohoto zrcadlení dochází k narušení vývoje Self a vzniku patologického narcismu.
Shrnutí celého bloku
Odklon od Freuda: Přechod od biologického redukcionismu a pansexualismu k sociokulturním a interpersonálním vlivům. Člověk již není viděn jen jako pasivní oběť pudů, ale jako proaktivní bytost.
C. G. Jung (Analytická psychologie): Švýcarský psychiatr, 1. prezident IPA. Zavedl kolektivní nevědomí (obsahuje archetypy jako Persona, Stín, Anima/Animus) a osobní nevědomí (obsahuje komplexy). Libido chápal jako univerzální životní energii. Chyták: Zavedl Elektřin komplex, 4 psychické funkce jsou myšlení, cítění, čití, intuice (nikoliv motivace).
A. Adler (Individuální psychologie): Levicově orientovaný lékař. Komplex méněcennosti a jeho kompenzace, vliv sourozenecké konstelace (druhorozený = "závodník") a tvorba životního stylu. Člověk je aktivní "architekt svého života". Chyták: Agresivní typ nepatří do jeho typologie.
Neopsychoanalýza:
K. Horneyová: Bazální úzkost z dětství a tři neurotické postoje (k lidem, proti lidem, od lidí).
E. Fromm: Ovlivněn K. Marxem. Typologie charakterů (produktivní vs. neproduktivní vč. tržního). Odlišení vrozeného temperamentu a získaného charakteru.
H. S. Sullivan: Interpersonální psychoanalýza. Kognitivní stadia (prototaxické, parataxické, syntaktické).
H. Kohut: Self-psychologie, narcismus a empatické zrcadlení self-objektem.
Objektové vztahy: M. Kleinová (rozštěpení, projektivní identifikace) a M. Mahlerová (fáze separace-individuace).
Jaký byl hlavní rozdíl v pojetí 'libida' mezi Sigmundem Freudem a Carlem Gustavem Jungem?
Odpověď:
Zatímco Freud omezoval libido striktně na sexuální pudovou energii, Jung tento biologický redukcionismus odmítl. Pro Junga představovalo libido mnohem širší, univerzální psychickou a životní energii.
Který autor hlubinné psychologie považoval člověka za aktivního „architekta svého života“ a za jeho ústřední motivaci považoval překonávání pocitů méněcennosti?
Odpověď:
Alfred Adler (zakladatel individuální psychologie). Odmítal Freudův pohled na člověka jako pasivní oběť pudů a naopak zdůrazňoval, že zdravý jedinec svůj pocit méněcennosti kompenzuje aktivním osobním rozvojem a společenským citem.
Jaké tři základní interpersonální (neurotické) postoje popsané ve své teorii využívá jedinec podle Karen Horneyové ke zvládání bazální úzkosti?
Odpověď:
Jedná se o pohyb k lidem (podajný typ toužící po přijetí a závislosti), pohyb proti lidem (agresivní typ usilující o dominanci a moc) a pohyb od lidí (odtažitý typ chránící se izolací).
Otestuj se z této kapitoly
C. G. Jung a Analytická psychologie
Otázka 1 z 27ID: 16 · Zdroj: psyx
Carl G. Jung byl
Alfred Adler a Individuální psychologie
Otázka 1 z 16ID: 28 · Zdroj: psyx
Alfred Adler trpěl
Neopsychoanalýza a další odpadlíci (Fromm, Horneyová, Sullivan, Kohut, Kleinová)