Úvod do tématu

Kognitivní procesy

Pozornost, paměť a učení představují úzce provázané kognitivní procesy, které nám umožňují selektovat informace z vnějšího prostředí, uchovávat je a na jejich základě adaptivně měnit své chování a zkušenosti.

Bez pozornosti by naše mysl byla zahlcena okolním chaosem, bez paměti bychom žili neustále jen v přítomném okamžiku bez identity, a bez učení bychom nebyli schopni se přizpůsobit měnícím se podmínkám světa.

Pozornost

Pozornost je psychický stav, který zajišťuje zaměřenost a soustředěnost našeho vědomí na určitý vnitřní nebo vnější podnět.

Tenacita (stálost): Schopnost udržet pozornost na jednom objektu nebo činnosti po určitou delší dobu.
Kapacita (rozsah): Množství podnětů, které dokážeme jasně vnímat současně (obvykle 4–5 objektů).
Vigilita (bdělost): Pohotovost k zachycení nových podnětů a schopnost rychle přenést pozornost na důležitý stimul.
Oscilace (kolísání): Samovolné, krátkodobé přesouvání a kolísání intenzity pozornosti (např. při sledování jednoho bodu se zdá, že na chvíli mizí).
Selektivita (výběrovost): Schopnost zaměřit se na jeden podstatný podnět a ignorovat ostatní nedůležité či rušivé vlivy.

Chyták z testů

Cocktail party fenomén: Je to klasický a učebnicový příklad selektivní pozornosti. Představuje schopnost člověka v hlučném prostředí (např. na večírku) odfiltrovat a nevnímat okolní hovor mnoha lidí, ale okamžitě a automaticky zpozornět, pokud někdo z dálky vysloví jeho jméno.

Paměť a Zapomínání

Paměť je komplexní kognitivní proces kódování, uchování a vybavování informací a zkušeností.

Kódování (vštípení)

Proces přeměny smyslových informací z vnějšího prostředí do formy, kterou může mozek zpracovat a uložit jako paměťovou stopu.

Uchování (retence)

Skladování informací v paměťových systémech v čase. Může docházet ke konsolidaci, ale také k blednutí a zapomínání stopy.

Vybavování (reprodukce)

Vyvolání a znovuzískání dříve uložených informací z paměti pro aktuální myšlení nebo jednání.

Paměť dělíme do tří základních systémů:

Senzorická (ultrakrátká) paměť: Zadržuje obrovské množství informací ze smyslů jen na zlomky sekundy (ikonická pro zrak, echoická pro sluch).
Krátkodobá (pracovní) paměť: Udrží informace po dobu několika sekund až minut, slouží k aktuálnímu vědomému zpracování a řešení úkolů.
Dlouhodobá paměť: Slouží k trvalému uchování informací a dělí se na deklarativní (explicitní) paměť pro vědomá fakta a epizody z našeho života a nedeklarativní (implicitní) paměť, která je nevědomá a uchovává naše motorické dovednosti a návyky.

George A. Miller1920–2012Kognitivní psychologie

Americký psycholog, který popsal kapacitu krátkodobé paměti jako magické číslo 7 ± 2. To znamená, že dospělý člověk dokáže v krátkodobé paměti najednou udržet v průměru pět až devět smysluplných jednotek (tzv. chunks).

Hermann Ebbinghaus1850–1909Výzkum paměti

Německý průkopník výzkumu paměti. Na základě mechanického učení se nesmyslným slabikám zkonstruoval slavnou křivku zapomínání. Zjistil, že proces zapomínání není lineární – k nejprudšímu poklesu uchovaných informací dochází bezprostředně (v prvních hodinách) po učení, a až následně se tempo zapomínání postupně zpomaluje a ustaluje.

Poruchy paměti a chytákyPsychopatologie a paměť

Retrográdní amnézie: Ztráta paměti na události, které bezprostředně předcházely úrazu nebo traumatu mozku.
Anterográdní amnézie: Neschopnost vytvářet a ukládat nové dlouhodobé vzpomínky od okamžiku úrazu nebo propuknutí nemoci (např. slavný pacient H.M.).
Efekt Zeigarnikové: Jev, kdy si nedokončené a přerušené úkoly pamatujeme výrazně lépe než úkoly dokončené, protože v nás udržují psychické napětí.

Chyták z testů

Anterográdní amnézie a implicitní paměť: I když pacient s těžkou anterográdní amnézií ztrácí schopnost tvořit nové vědomé vzpomínky (je narušena deklarativní paměť a pacient neví, co dělal před pěti minutami), jeho schopnost učit se novým motorickým dovednostem (implicitní paměť) obvykle zůstává zachována!

Chyták z testů

Interference (vzájemné rušení): - Proaktivní interference: Starší (dříve naučené) informace ruší a ztěžují zapamatování nových (např. v lednu zvykově píšete starý letopočet).

Retroaktivní interference: Nověji osvojené informace ruší a překrývají schopnost vybavit si ty starší (naučíte se novou lekci slovíček a zapomenete kvůli tomu slovíčka z minula).

Učení a Podmiňování

Učení je relativně trvalá změna v chování nebo potenciálu chování, která nastává jako přímý výsledek zkušenosti organismu. Zahrnuje jednoduché i velmi složité formy.

Habituace

Zeslabování reakce na opakovaný podnět
Učíme se ignorovat neškodné a nedůležité stimuly
Příklad: Přestaneme vnímat tikání hodin v místnosti

Senzitizace

Zesílení reakce na opakovaný podnět
Obvykle se objevuje u ohrožujících nebo bolestivých stimulů
Příklad: Zvuk kapajícího kohoutku nás dráždí stále více

Ivan Petrovič Pavlov1849–1936Klasické podmiňování

Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny, který objevil principy klasického podmiňování (učení na základě časové asociace dvou podnětů). Neutrální podnět (zvonek) opakovaně spojený s nepodmíněným podnětem (jídlo) se po určité době stává podmíněným podnětem, který sám o sobě dokáže vyvolat podmíněnou reakci (slinění).

Generalizace: Subjekt reaguje naučenou reakcí i na podněty, které jsou podobné podmíněnému podnětu (např. slinění na podobný tón zvonku).
Vyhasínání: Pokud podmíněný podnět není delší dobu doprovázen nepodmíněným podnětem (jídlem), podmíněná reakce začne postupně slábnout až zcela vyhasne.

B. F. Skinner a E. L. ThorndikeBehaviorismusOperantní podmiňování

Edward L. Thorndike poprvé formuloval Zákon účinku (Law of Effect): Chování, které vede k pozitivním a uspokojivým důsledkům, se bude v podobné situaci pravděpodobněji opakovat. Burrhus F. Skinner na to navázal svým konceptem operantního (instrumentálního) podmiňování. Zkoumal, jak je chování formováno a řízeno svými důsledky (prováděl pokusy na zvířatech ve speciálním Skinnerově boxu).

Pozitivní posílení: Přidání něčeho příjemného ihned po žádoucím chování (odměna – potkan dostane granule).
Negativní posílení: Odstranění něčeho nepříjemného po žádoucím chování (např. vypnutí nepříjemného elektrického šoku poté, co potkan stiskne páčku).

Wolfgang Köhler1887–1967Učení vhledem

Jeden ze zakladatelů gestaltismu (tvarové psychologie). Při experimentech se šimpanzem Sultánem na ostrově Tenerife popsal složitější kognitivní formu učení – učení vhledem. Nejde o mechanické učení pokusem a omylem, ale o náhlé kognitivní pochopení celé situace a vztahů mezi předměty (kdy zvíře náhle pochopí, jak spojit tyče k získání banánu, což se označuje jako Aha-zážitek).

Albert Bandura1925–2021Observační učení

Významný kanadsko-americký psycholog a autor teorie sociálního učení. Popsal observační učení neboli učení pozorováním a nápodobou chování sociálních modelů. Ve svém přelomovém experimentu s panenkou Bobo demonstroval, že děti, které pozorovaly agresivní chování dospělého člověka vůči hračce, vykazovaly následně spontánně úplně stejnou formu a míru fyzické agrese.

Klíčové body

Pozornost: Funguje jako filtr naší mysli a vyznačuje se vlastnostmi jako tenacita (stálost), kapacita, vigilita (bdělost), oscilace a selektivita.
Paměť: Její fungování se skládá ze tří fází: kódování, uchování a vybavování. Zvláštní význam má rozdělení dlouhodobé paměti na deklarativní (vědomou) a nedeklarativní (nevědomou implicitní).
Kapacita a zapomínání: G. A. Miller určil kapacitu krátkodobé paměti na „magické číslo“ 7 ± 2 prvků. H. Ebbinghaus křivkou zapomínání experimentálně prokázal, že nejvíce informací zapomínáme bezprostředně po jejich naučení.
Chytáky paměti: Anterográdní amnézie sice ničí schopnost ukládat nové životní epizody, ale nenarušuje nácvik nových motorických dovedností. Z hlediska interference rozlišujeme proaktivní (kdy staré ruší nové) a retroaktivní (kdy nové ruší staré) působení.
Formy učení: Začínají u primitivních mechanismů habituace a senzitizace, pokračují klasickým a operantním podmiňováním (kde klíčovou roli hrají asociace, důsledky a posílení) a vrcholí kognitivně náročnějším učením vhledem (Köhler) a observačním nápodobováním modelů (Bandura).

Představte si, že se ve škole učíte nový cizí jazyk, například španělštinu. Při snaze o vybavení španělských slovíček se vám do paměti neustále vnucují italská slovíčka, která jste plynule ovládli už před pěti lety. Jaký psychologický jev tento stav v paměti nejlépe a nejpřesněji popisuje?

Správná odpověď: Proaktivní interferenceVysvětlení: O proaktivní interferenci mluvíme tehdy, když dříve a silně naučené informace (ve vašem případě letitá italština) proaktivně narušují a blokují osvojení si a vybavení novějších informací (španělština). Naopak retroaktivní interference by nastala, pokud by učení nové španělštiny začalo přemazávat a rušit vaše staré italské znalosti.

Pacient H.M. utrpěl po chirurgickém odstranění hipokampu závažnou a nevratnou formu amnézie. Od té chvíle si nedokázal zapamatovat jméno svého lékaře ani co měl před deseti minutami k obědu. Když ho ale experimentátoři opakovaně každý den nechali plnit úkol obkreslování obrazce podle odrazu v zrcadle, každým dnem se v této činnosti viditelně zlepšoval, i když samotnou epizodu nácviku z předchozího dne vůbec nepoznával. Jaký typ amnézie H.M. utrpěl a jaký specifický podtyp paměti u něj zůstal neporušen?

Správná odpověď: Anterográdní amnézie a neporušená nedeklarativní (implicitní) paměť.Vysvětlení: Anterográdní amnézie je patologický stav, kdy člověk po úrazu nebo operaci mozku navždy ztrácí schopnost vytvářet a konsolidovat nové vědomé vzpomínky (je narušena deklarativní epizodická paměť). Avšak učení se novým motorickým a procedurálním dovednostem, které se ukládají v nedeklarativní (implicitní) paměti, obvykle zůstává zcela funkční, protože tyto paměťové dráhy nevyžadují k uchování informací hipokampus.