1. dubna 2025

Nelíbí se ti pravidla? Změň hru!

Dva nejdůležitější dny v životě člověka jsou den, kdy se narodí, a den, kdy zjistí proč. Každý se narodí, ale ne každý opravdu žije. Ne každý píše svůj jedinečný příběh a ne každý ví své proč. To proč, které rozhoduje o životní hře, jejíž součástí budeme s plnou věrností jejím pravidlům. Ale co když právě věrnost těmto pravidlům bere našemu životu jeho skutečnou podstatu? Pak nejsme ve správné hře! Nevíme to své proč, neznáme sami sebe a nejednáme v souladu se svou jedinečnou identitou. Jsme jen hráči v předem prohrané hře. Ve hře, jejíž účast ale nemusíme vůbec přijmout.

My neXt Version 2.0

MXV 2.0 je ten naprosto nejdůležitější projekt mého života, jehož začátek se datuje do doby, kdy jsem zjistil své proč. Proč jsem, kdo jsem, kdo (už) nejsem... Do té doby jsem byl jen sofistikovanou verzí, která byla jen produktem okolí, společnosti. Verzí, která reagovala na vnější změny a ignorovala své vnitřní volání. Byl jsem jakoby hercem, jehož hlavní role byla postava s jménem Michal Maslík. S jménem, které nikdy nikomu nepatřilo a nic neznamenalo. Jméno poznamenané kletbou. Ten, kdo ho nosí, je odsouzený na strastiplný život osoby, která potlačuje sama sebe, své vnitřní pocity, emoce, myšlenky, názory, touhy, těžkosti i radosti; osoby bez důvěry, úcty, uznání k sobě samému; osoby zahalované stínem vrhajícím se z neustálé obavy z úsudků okolí.

A byl jsem vynikajícím hercem pro tuto roli, pro tento scénář psaný někým jiným. Až natolik jsem se vžil do postavy uvězněné tímto prokletým scénářem ve svém vlastním těle, že jsem se jí nechtěně stal. To bezduché plnění replik a aktů, to slepé následování pravidel hry, mě přivedlo do temnoty iluzí, lží a falešnosti. Nikdy jsem totiž nebyl sám sebou, nebyl jsem svou pravou, jedinečnou, plně autentickou verzí, verzí 2.0. Mou další verzí 2.0, která už více není pohlcena touto temnotou, tímto scénářem, těmito pravidly. Už více nechci být hercem v této adaptaci, ani hráčem této hry. Chci být už pouze sám sebou.

Nový směr

Kdokoli, kdo mě dobře znal jako starou verzi 1.0, zaregistroval mou proměnu s překvapením a otázkami, že toto nejsem já. Já, která má co sdílet, co říct, co nabídnout, co prožít. Opak je však pravdou. Toto jsem opravdu já. Tyto řádky jsou mou výpovědí a mým svědectvím, že moje minulost byla jednou velkou lží. Minulost, kterou však nepopírám, ale přijímám. Odhalení jejích nejtemnějších zákoutí a těžko přijatelných pravd je totiž základem MXV 2.0.

Rozdíl mezi verzemi 1.0 a 2.0 je kolosální. Impozantní natolik, že o tom píšu publiku, kterým jsem především já sám. Proč? Protože toto jsem já. Já, které se chce po tolika dlouhých letech popírání sama sebe vyjádřit, vymanit se z stínu své staré osobnosti, být jedinečnou součástí světa a v neposlední řadě - žít. Všechna tato slova jsou však veřejně přístupná, protože se vším, co jsem napsal, se ztotožňuji a už nemám žádnou potřebu se před jejich odhalením světu bránit ani strachovat. Tím bych plně odporoval a odmítal svůj autentický život, svou novou verzi - MXV 2.0.

Závěr

Množství nepovězených slov, neprovedených aktů a nesplněných tužeb je příliš obsáhlé, a proto toto nejsou poslední řádky. Projekt MXV 2.0 je komplexní, je to totiž můj život, nový život. Moje silná vášeň všechno říct však musí jít na chvíli stranou a přenechat místo slovům vděčnosti. Děkuji všem, kteří do mého života jakkoliv zasáhli, zejména mé rodině a přátelům, i všem těm, kteří četli až do konce. Michal Maslík

O rok později: Extrém jako portál k poznání

Když tyto řádky čtu s odstupem času, vidím v nich mnohem víc než jen naivní touhu po změně. Vidím v nich bod nula – moment, kdy to celé začalo. Projekt MXV 2.0 se svým brutálním apelem na autenticitu a výkon byl totiž tím nezbytným extrémem, který mi jako jediný mohl otevřít oči. Právě díky tomuto radikálnímu rozběhu, který mě dovedl až na samotnou hranu, jsem poprvé získal možnost nahlédnout hluboko do vlastních hlubin – do míst v mé mysli i těle, která by jinak zůstala navždy skrytá pod maskou verze 1.0. Tento projekt mě sice dovedl k nové, toxické honbě za (ne)dokonalostí, ale právě ta byla tím portálem. Skrze ni jsem mohl pocítit ostří onoho druhého šípu, dešifrovat svůj každodenní život na dluh a nakonec složit puzzle své skutečné biologické diagnózy. MXV 2.0 tak nebylo slepou uličkou, ale nutným začátkem. Byl to ten nejpravdivější pohled do zrcadla, který vyústil v generální stávku hardvéru a dal vzniknout celé Pentalogii rozdělených světů. Bez tohoto extrémního „upgradu“ bych nikdy nepochopil, že skutečná cesta k sobě nevede přes další výkon, ale přes absolutní odložení zbraní a ticho.