1. Základní pojmy: Čití a Vnímání
Nejprve je nutné striktně oddělit dva procesy, které v běžné řeči často zaměňujeme, ale v psychologii znamenají každý něco jiného.
- Čití (Sensation)
- Proces, při kterém naše smyslové orgány (např. oko, ucho) zachycují energii z vnějšího prostředí a převádějí ji na nervové impulsy. Výsledkem čití je počitek (relativně izolovaný odraz jednotlivé vlastnosti předmětu - např. 'červená barva').
- Vnímání (Perception)
- Proces organizace, interpretace a chápání smyslových informací v mozku. Mozek dává počitkům význam. Výsledkem je vjem (např. 'vidím červené jablko').
- Předmětnost vnímání
- Vlastnost vnímání, která znamená, že vnímáme konkrétní předměty a jevy ve vnějším světě, nikoliv jen samotný stav našich smyslových orgánů.
- Čivost a Prahy
- Čivost je celková dispozice organismu reagovat na podněty. Absolutní práh je nejnižší možná intenzita podnětu, kterou vůbec zaznamenáme. Rozdílový práh je nejmenší pozorovatelný rozdíl mezi dvěma podněty.
- Subliminální percepce
- Vnímání podnětů pod absolutním prahem. Jedinec si neuvědomuje existenci podnětu, ten však přesto nějak působí na jeho psychiku.
2. Zrak: Jak vidíme a Teorie barev
Zrak je pro člověka dominantním smyslem, proto se zkouší nejčastěji. Důležitá je anatomie sítnice a to, jak si vysvětlujeme vnímání barev.
- Tyčinky (Rods)
- Receptory na sítnici citlivé na světlo. Slouží k černobílému vidění a vidění za šera.
- Čípky (Cones)
- Receptory na sítnici zodpovědné za barevné vidění a ostrost. Potřebují dostatek světla. Nejvíce jich je soustředěno ve žluté skvrně.
- Slepá skvrna
- Místo na sítnici, kde zrakový nerv opouští oko. Nejsou zde žádné světločivné buňky (tyčinky ani čípky), proto v tomto bodě reálně nic nevidíme (mozek si obraz domýšlí).
Chyták z testů
Slepá vs. Žlutá skvrna: V testech je důležitá otázka na "místo nejostřejšího vidění". Správná odpověď je žlutá skvrna, a často se v možnostech dodává zpřesnění, že leží nad slepou skvrnou.
Teorie vnímání
3. Gestalt zákony vnímání (Tvarová psychologie)
Tvaroví psychologové zkoumali, jak náš mozek automaticky organizuje zrakové podněty. Ústředním heslem je: "Celek je víc než pouhý součet jeho částí."
- Zákon pregnantnosti (dobrého tvaru)
- Máme tendenci vnímat neurčité nebo nedokonalé podněty co nejjednodušším a nejdokonalejším způsobem. (Testová definice: Dokonalé a symetrické tvary vnímáme podobně jako ty ne úplně dokonalé, protože si je naše vnímání samo 'vylepší').
- Zákon blízkosti a podobnosti
- Prvky, které jsou blízko sebe nebo jsou si podobné, vnímáme automaticky jako jeden celek nebo skupinu.
- Vztah figura a pozadí
- Automaticky dělíme zrakové pole na objekt, na který se soustředíme (figura), a to, co je za ním (pozadí).
Chyták z testů
Reverzibilní figury: Pokud se figura a pozadí mohou samovolně střídat (jednou vidíte dvě tváře, podruhé vázu), nazývá se to vnímání "reverzibilních figur". Typickým příkladem z přijímaček je tzv. Neckerova krychle.
4. Vnímání hloubky a prostoru
Náš mozek musí ze 2D obrazu na sítnici vytvořit 3D obraz reality. Používá k tomu vodítka:
- Binokulární vodítka: Vyžadují obě oči (např. binokulární disparita - každé oko vidí svět z mírně jiného úhlu a mozek tento rozdíl spojí do hloubky).
- Monokulární vodítka: Stačí na ně jedno oko (např. lineární perspektiva, překrývání objektů).
5. Klamy a poruchy (Velmi časté v testech!)
Je zásadní rozlišovat, kdy nás šálí pouze naše smysly na základě fyziky/optiky, a kdy mozek vytváří něco, co vůbec neexistuje.
- Halucinace
- Falešný vjem BEZ reálného podnětu. Vzniká v mozku, reálný objekt neexistuje, i když to tak člověk prožívá. (Pozor chyták: Halucinace je porucha vnímání, Blud je porucha myšlení).
- Iluze
- Zkreslený vjem SKUTEČNÉHO podnětu. Objekt reálně existuje, ale naše smysly ho chybně interpretují. (Příklad z testu: V horkém dni se nám zdá asfaltová cesta mokrá, i když není).
- Autokinetická iluze
- Zdánlivý pohyb stojícího bodu světla, pokud jej delší dobu fixujeme pohledem v naprosté tmě bez dalších záchytných bodů.
- Fí-fenomén
- Iluzorní vjem pohybu. Sledujeme-li například železniční semafor, máme dojem, že světlo při střídání lamp 'přechází' z jedné strany na druhou.
Chyták z testů
Amesova komora: Speciálně pokřivená místnost, která slouží k demonstraci toho, jak vnímání prostoru ovlivňuje vnímání velikosti. Člověk stojící v jednom rohu vypadá jako obr, v druhém jako trpaslík.
