Vývojová psychologie (někdy též ontogenetická psychologie) zkoumá fyzické, kognitivní, emocionální a sociální změny, ke kterým u člověka dochází v průběhu celého životního cyklu – od početí až po smrt.
Tato disciplína se snaží porozumět tomu, jaké faktory (vrozené genetické dispozice versus vlivy prostředí) formují náš růst a chování v jednotlivých etapách života. Stěžejními tématy pro přijímací zkoušky jsou zejména teorie kognitivního, morálního a psychosociálního vývoje.
Kognitivní vývoj
Jak dítě poznává svět a jak se mění jeho myšlení? Na tyto otázky odpověděli dva významní teoretici, jejichž pohledy se vzájemně doplňují.
Jean Piaget1896–1980Kognitivní vývoj
Švýcarský psycholog, který věřil, že děti aktivně konstruují své poznání světa. Adaptace na prostředí podle něj probíhá pomocí dvou doplňujících se mechanismů:
Asimilace: Začlenění nové zkušenosti do již existujících myšlenkových struktur (např. dítě zná psa a když vidí ovci, řekne jí pes).
Akomodace: Změna nebo vytvoření nové myšlenkové struktury na základě nové zkušenosti (dítě zjistí, že ovce se od psa liší, a vytvoří pro ni novou kategorii).
Piaget rozdělil kognitivní vývoj do čtyř kvalitativně odlišných stádií:
1
1. Senzomotorické stádium (0–2 roky)
Dítě poznává svět prostřednictvím smyslů a motoriky. Hlavním zlomem je pochopení stálosti objektu (věc existuje, i když ji právě nevidím).
2
2. Předoperační stádium (2–7 let)
Rozvoj řeči a symbolického myšlení. Typický je egocentrismus (neschopnost podívat se na věc z pohledu druhého) a magické myšlení.
3
3. Stádium konkrétních operací (7–11 let)
Dítě zvládá logické operace s konkrétními objekty. Klíčovým objevem je konzervace (zachování) – pochopení, že množství tekutiny se nemění, i když se přelije do jiné sklenice.
4
4. Stádium formálních operací (od 11 let)
Objevuje se schopnost abstraktního a hypoteticko-deduktivního myšlení.
Lev S. Vygotskij1896–1934Sociokulturní přístup
Ruský psycholog, který zdůrazňoval, že kognitivní vývoj je primárně sociální a kulturní proces.
Interiorizace
Zvnitřňování. Proces, při kterém dítě přejímá a osvojuje si sociální pravidla, pojmy a jazyk ze svého okolí do svého vnitřního myšlení.
Zóna nejbližšího vývoje
Rozdíl mezi tím, co dítě dokáže vyřešit samo, a tím, co dokáže vyřešit s pomocí kompetentnějšího dospělého nebo vrstevníka.
Chyták z testů
Piaget vs. Vygotskij: Zatímco Piaget chápal vývoj jako víceméně biologicky zrálý proces „osamělého vědce“, Vygotskij naopak kladl absolutní důraz na faktory prostředí, sociální interakci a osvojování jazyka.
Morální vývoj
S rozvojem myšlení úzce souvisí i vývoj schopnosti rozlišovat dobro a zlo. Nejznámější model vytvořil Lawrence Kohlberg na základě výzkumu s morálními dilematy.
Lawrence Kohlberg1927–1987Morální vývoj
Kohlberg definoval tři hlavní úrovně morálního vývoje:
1
1. Předkonvenční úroveň
Morálka je určována vnějšími důsledky. Dobré chování je to, které vede k odměně; špatné chování je to, za které následuje trest (orientace na poslušnost a trest).
2
2. Konvenční úroveň
Morálka je určována sociálními normami, zákony a snahou naplnit očekávání okolí. Chceme být „hodným chlapcem/dívkou“.
3
3. Postkonvenční úroveň
Morálka je řízena univerzálními etickými principy (např. právo na život, spravedlnost), které mohou stát i nad formálním zákonem.
Chyták z testů
Synonymum pro postkonvenční úroveň je principiální úroveň. V mnoha testech se objevuje právě tento název, nezapomeňte si ho spojit s nejvyšším stupněm Kohlbergovy teorie.
Psychosexuální vs. Psychosociální vývoj
Dva velikáni psychologie popsali vývoj osobnosti zcela odlišným způsobem.
Sigmund Freud1856–1939Psychosexuální vývoj
Podle Freuda je vývoj určován přesouváním sexuální energie (libida) do různých erotogenních zón těla. Definuje 5 fází:
1. Orální stádium
Slast je spojena s ústy (sání, kousání). Období kojence.
2. Anální stádium
Zaměření na zadržování a uvolňování stolice. Období batolete.
3. Falické stádium
Zájem o genitálie. Děti prožívají Oidipovský nebo Elektřin komplex.
4. Období latence
Pudové zklidnění. Energie se přesouvá na školu, učení a vrstevníky (od 6 let do puberty).
5. Genitální stádium
Nástupem puberty se probouzí zralá sexualita orientovaná na partnera.
Erik H. Erikson1902–1994Psychosociální vývoj
Erikson vytvořil „teorii osmi věků člověka“. Každé období života je doprovázeno specifickou psychosociální krizí (např. Důvěra vs. Nedůvěra u kojenců, Identita vs. Zmatení rolí v adolescenci). Úspěšné překonání krize vede k získání určité ctnosti.
Epigenetický princip
Předpoklad, že náš vývoj probíhá v předem daném, vrozeném pořadí stádií, které se postupně rozvíjejí jedno za druhým a navazují na sebe.
Chyták z testů
Konec vývoje: Zatímco Freudův vývoj osobnosti končí v dospívání (genitální fází) a osobnost je téměř výlučně určena dětstvím, Eriksonův psychosociální vývoj je celoživotní (končí až 8. krizí v pozdním stáří).
Rané sociální chování a citová vazba
Naše schopnost navazovat vztahy v dospělosti je silně formována již v prvním roce života.
Teorie citové vazby (Attachment)John Bowlby a Mary Ainsworthová
Zkoumá citové pouto, které se tvoří mezi dítětem a jeho primární pečující osobou (nejčastěji matkou). Typ připoutání se testoval pomocí tzv. experimentu "Neznámá situace".
Jistá citová vazba
Dítě matce důvěřuje, při jejím odchodu je smutné, ale po jejím návratu se rychle uklidní. V dospělosti vede ke zdravým vztahům.
Vyhýbavá vazba
Dítě nejeví známky stresu při odchodu matky a po jejím návratu ji ignoruje (naučilo se, že se na ni nemůže spolehnout).
Úzkostně-ambivalentní vazba
Dítě je extrémně rozrušené při odchodu, ale po návratu matku odstrkuje a zlobí se.
Dezorganizovaná vazba
Zmatené a rozporuplné chování, často se vyskytuje u týraných nebo zanedbávaných dětí.
René SpitzDůsledky deprivace
Zjistil, jak zničující následky má pro děti nedostatek mateřské lásky a fyzického kontaktu.
Hospitalismus
Fyzické a psychické chřadnutí dětí v ústavní péči přesto, že mají zajištěnou stravu a hygienu.
Anaklitická deprese
Těžký depresivní stav, do kterého upadne kojenec, pokud je náhle a na delší čas odloučen od matky, se kterou si již vytvořil vazbu.
Novorozenecké reflexy
Vrozené automatické reakce k přežití. Patří sem např. sací, hledací, úchopový a Moorův (lekací) reflex. Tyto reflexy s vývojem mozku postupně mizí.
Teorie mysli (Theory of Mind)
Schopnost uvědomit si, že jiní lidé mají svá vlastní přesvědčení, touhy a úmysly, které se liší od těch našich. Začíná se rozvíjet kolem 4. roku života.
Klíčové body
Kognitivní vývoj: Piaget rozdělil vývoj do 4 stádií (senzomotorické, předoperační, konkrétní a formální operace). Základem jsou procesy asimilace a akomodace. Vygotskij zdůraznil význam sociální interakce a jazyka (interiorizace).
Morální vývoj: Kohlberg jej rozdělil na předkonvenční, konvenční a postkonvenční (principiální) úroveň.
Erikson vs. Freud: Eriksonův psychosociální vývoj osobnosti trvá celý život (8 krizí) a řídí se epigenetickým principem, zatímco Freudův psychosexuální končí v dospívání.
Attachment: Citová vazba k matce v raném dětství (jistá, vyhýbavá, ambivalentní, dezorganizovaná) formuje naše budoucí partnerské vztahy.
Ve kterém z kognitivních stádií podle Jeana Piageta dítě typicky vykazuje 'egocentrismus', tedy neschopnost nahlížet na realitu z perspektivy druhého člověka?
Správná odpověď: V předoperačním stádiu.Vysvětlení: Předoperační stádium (zhruba od 2 do 7 let) je charakteristické rozvojem symbolického myšlení a řeči. Dítě však ještě nedokáže provádět logické myšlenkové operace a svět vnímá silně egocentricky (věří, že ostatní vidí a myslí si přesně to samé, co ono).
Který psycholog definoval vývoj osobnosti jako sérii osmi psychosociálních krizí, které probíhají v průběhu celého života na základě tzv. epigenetického principu?
Správná odpověď: Erik H. Erikson.Vysvětlení: Erikson rozpracoval Freudovu teorii a přenesl těžiště ze sexuality na sociální prostředí a celoživotní vývoj (od důvěry vs. nedůvěry u kojence až po integritu vs. zoufalství u starého člověka).
