Depth Psychology and Psychoanalysis

Odmítl biologický determinismus a tvrdil, že lidé se rodí s pocity méněcennosti, které se snaží kompenzovat touhou po moci a dokonalosti.

Významná vývojová psycholožka, která vytvořila laboratorní postup Neznámá situace k měření a rozdělení kvality citové vazby u batolat.

Britský psychiatr, který opustil freudiánskou pudovou teorii a prokázal biologickou naprogramovanost dětí k vyhledávání blízkosti pečovatele za účelem nalezení pocitu bezpečí.

Uznávaný vídeňský lékař, který u Anny O. objevil léčivý účinek katarze (uvolnění emocí při rozpomenutí se na trauma) a s Freudem vydal přelomové Studie o hysterii.

Nejslavnější evropský neurolog své doby, který pomocí hypnózy zlegitimizoval zkoumání hysterie jako skutečné duševní nemoci a svými přednáškami zásadně ovlivnil mladého Freuda.

Rozšířil psychoanalytickou teorii o celoživotní vývoj a sociální faktory, přičemž vytvořil model osmi fází psychosociálního vývoje, z nichž každá je definována specifickou krizí, jako je hledání identity.

Pokračovatelka v otcových stopách, která upravila psychoanalýzu pro děti a položením důrazu na adaptaci ega na realitu založila ego-psychologii.

Titán psychologie, který vytvořil model Id, Ego a Superego, popsal psychosexuální stadia vývoje a jako hlavní metodu zkoumání nevědomí využíval volné asociace a analýzu snů.

Psychoanalytik a sociolog, který se soustředil na sociální a kulturní příčiny lidského chování a zkoumal, jak úzkost ze svobody vede lidi ke konformitě či autoritářským režimům.

Rakouský psychiatr, který prohlásil, že Ego se nevyvíjí pouze z Id, ale má své vlastní vrozené a na konfliktech nezávislé funkce sloužící k adaptaci na prostředí.

Psychoanalytička, která ostře odmítla Freudův biologický determinismus a tvrdila, že neurózy nepocházejí ze sexuálních konfliktů, ale z pocitu osamělosti a bezmoci ve světě.

Charcotův nástupce, který vysvětlil hysterii pomocí odštěpených traumatických vzpomínek, čímž objevil fenomén disociace a silně předznamenal Freudův koncept nevědomí.

Freudův korunní princ, který se s ním rozešel a obohatil psychologii o koncept kolektivního nevědomí, archetypů a typologii introverze s extraverzí.

Průkopnice dětské psychoanalýzy, která zavedla terapii hrou a zdůrazňovala extrémní kognitivní a emocionální důležitost raného pre-oidipovského vztahu dítěte s matkou.

Německo-rakouský psychiatr a autor přelomového díla Psychopathia Sexualis, kterým položil vědecké základy moderní sexuologie a systematicky popsal a klasifikoval sexuální deviace, včetně sadismu a masochismu.

Americký neofreudián, který přesunul pozornost od biologických pudů k síti mezilidských vztahů a zdůraznil, že osobnost nelze oddělit od sociálních situací.