Gestalt Psychology

Autor klasických experimentů s délkou čar dokazujících obrovskou sílu skupinové konformity, který se věnoval také vnímání osob a vlivu prvního dojmu na celek.

Filozof a přímý předchůdce Gestalt psychologie, který zavedl termín „tvarové kvality“ pro nové vlastnosti celku, které v izolovaných prvcích neexistují.

Klinický neurovědec, který aplikoval Gestalt principy na fungování mozku, odmítl úzkou lokalizaci funkcí a prosazováním tendence k seberealizaci silně ovlivnil humanistickou psychologii.

Do sociální psychologie přinesl teorii atribuce, jež zkoumá, jak si lidé naivně vysvětlují příčiny chování ostatních, a vytvořil teorii kognitivní rovnováhy.

Významná historička, jejíž celoživotní práce byla naprosto klíčová pro přesnou dokumentaci původních myšlenek Gestalt hnutí a jejich obranu proti dezinterpretacím.

Rozšířil Gestalt myšlenky do USA, aplikoval je na dětskou psychologii a vytvořil zásadní rozdíl mezi geografickým a behaviorálním (subjektivním) prostředím.

Spoluzakladatel Gestalt psychologie, který výzkumem šimpanzů na Tenerife prokázal učení náhlým vhledem a propojil psychologii s fyzikou principem psychofyzického izomorfismu.

Nekorunovaný otec moderní sociální psychologie, který rozšířil Gestalt o Teorii pole a jako první systematicky a experimentálně zkoumal konflikty a skupinovou dynamiku.

Dánský psycholog, jehož detailní analýza oddělení figury a pozadí v našem vnímání poskytla jeden ze základních pilířů pro Gestalt psychologii.

Wundtův rival, který oponoval rozkládání vědomí na elementy, prosazoval fenomenologii celistvých zážitků a stal se klíčovým předchůdcem Gestalt psychologie.

Oficiální zakladatel Gestalt psychologie, který popsal percepční phi fenomén, definoval zákony organizace vnímání a zkoumal produktivní myšlení.

Ruská studentka Kurta Lewina, která experimentálně dokázala, že si mnohem lépe pamatujeme nedokončené úkoly, a stala se matkou klinické psychologie v SSSR.